Ihuj

Neosobni, nudne, nedramaticke, nenapinave. Jako by se reziser pokusil zachytit realitu a misto, aby dej okorenil a obzvlastil pro divaka, tak ho radej sterilizoval. Zajimava hudba, jinak nevim, co pridat k dobru.

Předvídatelné, schématické, ale jinak super. Velmi vtipné, mockrát jsem se zasmál nahlas a zdaleka jsem v tom nebyl v kině sám. Je až překvapivé, jak dokáže tahle vlna filmů o seniorech oslovit a pobavit mladší generace.

Koukatelné to je, ale přidaná hodnota nulová. Adaptace postrádá přenesení do nového kontextu a i v rámci žánru nepřekvapí film ničím. Navíc sandlerovské vtipy Popelčiných sester mě opravdu nebavily.

Hodně originální film, připodobnitelný ke skvělému Světu podle Prota. Pozemšťan je ale zajímavější po formální stránce (minimalistický film, žádná akce), zaměřením na reakce posluchačů, kteří jsou ještě navíc partička vědců, a mě osobně vyhovuje hlavně uzavřeným závěrem. Nemám rád otevřené konce.

Knihu jsem nedávno četl a narozdíl od jedničky se jí tento film nedrží v podstatě vůbec. Hrdinové sice prochází stejné lokace, ale setkávají se s z části jinými lidmi a vlastně vše řeší jinak, než v předloze. Dobré na tom je, že příběh se i v Tolkienově světě klidně mohl odehrát přesně tak, jak ho popsal Jackson. Co ale bije do očí a ubírá na uvěřitelnosti, je, jak rychle všechno probíhá. Stejný nešvar jako nedávno u Enderovy hry. Některé charakterové posuny se prostě nemohou odehrát v rámci hodin nebo dvou dnů. Nejen milostná linka v Dračí poušti pak působí prostě nedůvěryhodně. Trpaslíci v předloze jsou v podstatě nesamostatní, zbabělí a chamtiví hlupáci a Bilbo se od odchodu Galdalfa stává jedinou iniciativní postavou, která vše řeší sama a za ně. Leckde i týdny prostě sedí na zadku a nic je nenapadne (vězení v elfím městě, částečně Osamělá hora). Tady dostávají větší prostor a přes zejména Thorinovu zaslepenost jsou to docela sympatické a charakterní postavy. Přibylo navíc množství akčních scén, což je klad - v knize byla na tomto úseku jediná akční scéna a sice souboj s pavouky.

Můj úplně nejoblíbenější film. Když jsem ho viděl poprvé, tak jsem prožíval intenzivní pocit, že když si dá někdo takovou práci, aby něco sdělil, tak musí ta myšlenka stát za to. Věnoval jsem dvě hodiny tomu, abych rozklíčoval, o čem ten film vlastně byl. Působí jako ostrá kritika konzervatismu i liberalismu zároveň. Řešení hádanky se nehledá snadno, přitom ho režisér divákovi téměř vnucuje. Od té doby, co mi to došlo, jsem se musel smát a řídím se tím dodnes. Návod na život. Btw. scéna s 'debilním výrobkem na hovno' musí rozesmát opravdu každého, přesně v duchu oficiálního textu distributora.

Je to takové přechodové, jednička mi připadala ucelenější. Co se týče představení totalitního světa, tak i zde mě víc bavil sugestivnější první díl. U filmu jsem se rozhodně nenudil, chyběla mi ale nějaké hlavní téma, nějaká přidaná hodnota oproti tomu, co jsem už viděl a co doufám vidět ve finále.

Je to velmi dobré, precizní. Dlouho jsem váhal zda nedat 5*. Bylo to takové evropsky chladné, přitom skladba dialogů působila spíš americky prvoplánově, šablonovitě. Přidal bych postavám do vztahů ještě trochu toho, co tak nakopávalo třeba v The Boat That Rocked a pak by si film těch 90+ opravdu zasloužil. Anebo naopak občas z té precizní režie sklouznout trochu do Hunta a dát i formálně vyniknout jeho pohledu. Soudtrack patří imho k Zimmerovým nejlepším, ale hlavní motiv (zejména v Lost but Won) je věrná kopie Djawadiho motivu z Game of Thrones (zejména Lannister Always Pays His Debts).

Pěkný nápad, kdy v hlavních rolích vystupují jako v zásadě kladné postavy agenti dvou zločineckých organizací (CIA a NSA) a nejdůležitější hrdina je obyčejný nýmand, který pod tíhou okolností proniká do světa velkého zločinu, zatímco před vlastní rodinnou musí svou novou identitu tajit. Narozdíl od Breaking Bad však nejde o hutné a temné drama s prokreslenými charaktery, nýbrž o rodinnou oddechovku komediálního ražení. Na rovinně rodinné a pracovní komedie funguje seriál poměrně dobře, ikdyž čím dál více zklouzává k moralizačnímu režimu ála Step by Step (zejména postava Chuckovi sestry je pro cynického diváka obtížně zkousnutelná). Akční dramatická rovina se však bere napůl vážně, což pak působí skoro jako osmdesátkové filmy typu Karate Tigr. Zápletky spoléhají na deux ex machina ještě více, než třeba seriál Sherlock, což by samo o sobě nevadilo. Problém je spíše v tom, že motivy jednotlivých postav jsou velmi těžko uvěřitelné. Občas se chovají naprosto nesmyslně a nevěrohodně jenom proto, aby scénárista dokázal posunout příběh tam, kde ho potřebuje. Romantická linka mezi hlavními hrdiny funguje zajímavě, osobně bych ji však urychlil, sexuální napětí postupně slábne. V dalších řadách autoři poměrně kreativně rozvíjí možnosti seriálu a zlepší se akční rovina, takže si to napůl vážné pojetí zaslouží. Některé díly jsou na druhou stranu časem příliš telenoveloidní a pro mužského diváka obtížně stravitelné. Poslední 2 díly si seriál dovolí tak drsnou hru s divákem, že opravdu smekám. Nejlepší zakončení seriálu, co jsem kdy viděl.

Gradující seriál, kde už v prvním díle není žádná sympatická postava a s každým dalším jsou všechny postavy ještě horší (zejména ta hlavní). Variace na Volný pád v 62 dílech, nakoukání do světa zločinu, přitom intenzivní rodinné drama. Vrchol celé série pro mě představuje zlomový díl Ozymandias (60. díl), kdy Walt konečně narazí na vlastní svědomí, což je skvělá hra na téma "má i psychopat ještě duši?". Seriál nabízí několik nezapomenutelných monologů, z nichž ten končící "I am the danger!" má opravdu koule. Nebo manželský rozhovor, který mě přivedl do kolen: "You're dirty, where have you been? Burying bodies?" "No, robbing a train."