Filomena.I.

Více než „Pýcha a přemlouvání“ choulila se v Anně Elliotové naděje a doufání a světlo prozření svitlo kapitánu Wentworthovi po jeho osmileté zatvrzelosti a uražené pýše odmítnutého nápadníka. Opětné setkání po letech rozbouří vlny jejich dřívější důvěrné náklonnosti, byť exsnoubenci se rozsvítí až v posledních sedmi kapitolách. Váhání jeho však zcela ospravedlní upřímné vyznání a vylití citů v dopise milostném plném vášně, rozervanosti, nejistoty a doufání a nakonec odzbrojujícího vyznání lásky, kdy s adresátkou viktoriánské Anglie zatočí se svět a čtenářkou 21. století též. Ta musí na chviličku knihy odložiti a přemítat a doufat v to, že milostný dopis není muzejní vycpaninou a stále se v době iPadů internetů esemesek Ufounů tabletek a dalších šíleností vyskytuje a není druhem vyhynulým. Protože pak by tento svět opravdu nestál za nic. * Film představil Annu utípnutou, takovou chudinku bez názoru a naprosto zchvácenou maratonem závěrečným. Koukaje vyjeveně na ten výkon sportovní, pochopení zám(v)ěru tohoto moderního jaksi se nedostavilo. Sapristi – a polibek na veřejnosti? Zhola nemožné! Divačka udivená s očima vytřeštěnýma musela vydýchávati... Dopis milostný utekl scénáristovi zcela, což je ovšem velká škoda a absence zásadního nedosáhne na plné ohodnocení. Doplňkem k filmu je zcela nezbytně kniha... (Navrch místo bruneta urostlého kapitán byl blonďák hmm mm.....)

Rebélie a naděje na změnu je zbita, udušena, zavražděna. Zabriskie Point - kousek pouště zatím neznásilněné, svobodné, očišťující... Jako facka musí pak být návrat do tvrdé reality mamonu, intrik a ne-svobodného ducha. Co jiného může v mysli člověka, zakusivšího byť jen chvilkové opojení svobodou, následovat, než vzdor a touha po osvobození znázorněné ve zničení a rozprášení všeho, co může zotročit. *** Zpomaleně létající předměty vzduchem za kytarového doprovodu Jima Gelmoura z Pink Floyd (ach!), byly pro mne nejsilnějším zážitkem filmu.

Ospalým špinavým městečkem poflakuje se floutek znuděný a čeká na něco, co by do jeho života vneslo trochu vzrušení. Potkává zvláštní (spíše divnou) dívku, které se pak jako klíště drží až do konce filmu. Doslova přes mrtvoly. Zahlédne v ní totiž paprsek světla, jež podvědomě hledá. Je však zaujat sám sebou a svými zlými činy upadá do hlubší temnoty a chaosu. Prchá před zákonem i sám před sebou. Skrývá se. Zlá země je v něm. Holly (svatá) musí stát při něm. Podvědomě totiž cítí, že skrze ni může dojít záchrany. Může dojít na konec jeho zdánlivě nekonečné cesty zločinu. Holly je metaforou obětování. Ranní úsvit s šedavými horami v dáli a probouzející se přírodou (doteky ztraceného ráje) náhle jeho zběsilý úprk zastaví. Paprsek světla dotkne se jeho srdce, jako když vyprahlá poušť dotekem vláhy rozkvete, a Kit ví, že již nemůže dál prchat, by nebyl ztracen zcela, by neztratil nadobro sám sebe, svou duši............Tedy na můj vkus až moc mrtvol. Prý závěrečnou parodii na glorifikaci amerických hrdinů (pobíječů, zabíječů, vrahounů) Malick přehnal. Nepřehnal. Podrobný rozbor filmu v Deníčku.

Blízka stavu „u vytržení“ s bránicí lochtající hleděla jsem na kouzelného dědu a strojek patentního budíku (byť v chatrči polorozpadlé), jenž rovnati by se mohl s vynálezy proslulými vynálezců věhlasných. A ve chvílích těchto rodilo se zalíbení v tvůrci počinu tohoto ztřeštěného. Slátanina bláznivě komediální, prošitá nití gangsterské parodie a zdobena pohádkovým krajkovím o „hloupém“ Honzovi a zlém drakovi (mafiánu) chtivém uchvátit nevinnou pannu do svého doupěte nočního klubu. Přes mnohé groteskní, jímavé, odvážné, ztřeštěné a další nemožné situace zabrání mu v tom Honza - dědečkův vnuk vydavší se s rancem a kravkou v veliký svět (totiž do nejbližšího městečka) - s pomocí neohrožených bratrů Dlouhého a Chudoduchého, draka zneškodní a Honza navrch pohlednou nevěstu získá. *** Bojištěm dobra a zla prolínají se další pitoreskní postavičky dodávající příběhu správnou šťávu a náboj. Úlet nad úlet, dominantou jsou však spíše volné pády do pastí a skrze krytiny střešní, nepočítáme-li létající kulky. Přeci jen jedna Blueman „vlaštovka“ ulétlá z cirkusu příběhem prolétává. Propadnuvšíc se střechou kostelíka, stane v ději šťastného konce svatebního, zazvoní zvonec a mně zbývá říci „No to je konec!“ a poděkovat Emiru Kusturicovi za bláznivý zážitek z jeho neobyčejné Závěti.

Zde ona nenápadná hitchcocovská našponovaná atmosféra se prolínala celým filmem. Z příběhu mohl se vyklubati slušný záhrobní horor. Hitchcock však zůstal na zemi a předvedl pečlivě - do posledního detailu - schystanou „obyčejnou“ vraždu obestřenou závojem záhad tajuplné ženštiny z obrazu. Pro mne zůstává tak trochu záhadou motiv vraždy. Výrok „Mozart - koště, které vymete všechny pavučiny“ je hodný k zapamatování.

Nezapomenutelné Lucentiovo (M. York) „Já planu“, atmosféra staré Padovy se zpěvy študentů prahnoucích po lásce spíše, než vědění knih moudrých, masky pravou tvář ukazující v karnevalech bujarých renesanční doby v mravech uvolněné volnomyšlenkářské… Pak už jen On a Ona. Ona - dračice kolem níž muži po špičkách chodí s přáním neviditelnými býti a hlavy kloníc jen před svícnem letícím. On - hromotluk požitkářský spíše loupežníka nežli šlechtice připomínající. Setkání temperamentů takových logicky jiskření přináší a nakonec oheň lásky vzplane. Však nakolik zkrotil muž ženu „zlou“ zůstává otázkou otevřenou… *** Otazník pro „pizda“, „tlama nevymáchaná“, „hnusná slizská svině“ ? - Básník vložil by slova tato do veršů svých, či šálil mne snad sluch můj?... *** Pro atmosféru filmu, um herecký i ztvárnění režisérovo čtyři hvězdy zavěšuji...

Konversační duel dramatický mezi mladíkem protivným a právníkem - obhájcem Alainem Delonem. Však ani po vypadnutí kostlivce ze skříně si nejste zcela jistí pachatelem…

Tma, siluety chlápků na bicyklech, skřípavé zvuky otvíraných kontejnerů…krimi? Mrtvola?!! Kdeže. Tragédie. Dokument o popelnicích naditých potravinami. Balené pečivo, sýry, jogurty…vše nezávadné. Snídaně, svačinka, večeře…a helemese, čerstvá kytka na stůl! Kluci odjíždí s úlovkem v batožinách napěchovaných a s dobrým pocitem značné úspory euráků a tím, že dobré potraviny neskončí na skládce. Alespoň ten jejich „zrecyklovaný“ díl. *** Bohatý Sever s 50 - 80 % nadprodukcí. Přežírám se? Vyhazuji jídlo? Každou minutu zemře jedno dítě hlady. Každá brambora se musí vejít do velikostní normy. Na poli zůstane 60 %. Záleží na velikosti, víme? Kvalita je nepodstatná. Supáče. Pryč s jogurty! Mají jen týdenní záruku. Palety jogurtů hupky dupky do kupky (odpadní). Miliony lidí žijí za 1 dolar měsíčně. Děcka pracují 10 hodin na kakaových plantážích za misku jídla. Nevěřícně bezmocně hledím na podběrák zakousnuvší se do několikametrové hory pečiva… *** Mohu s tím něco dělat?? Ano. Začni pěkně u sebe!... I čokoládová tabulka, na kterouž se zalíbením koukám, má ekologický a sociální aspekt - kvalitu. Tak trochu se mi vždy uleví, když otvírám svoji poloprázdnou, někdy skoro prázdnou lednici. „Z popelnice do lednice“ by se měl stát součástí mého - tvého špajzu. A jedenkrát v roce dokument otevřít a... porozjímat nad popelnicí (nebo lednicí?)… *** (Jeden svět 2012)

Naprosto zbytečný film. Po jeho skončení mne napadlo, proč producent nevrazil peníze na potřebné (rozuměj lidi). A hnedle poté mne napodlo, že z ČT 2 se stává žumpa. No dobrá, nebudu tak přísná - splachovací záchod.

Znáte ty staré medvědy samotářské: Hledí si jen svého. Nažrat se a schrupnout ve svém brlohu. Běda tomu, kdo naruší jejich klid! Klidně ho rozsápou neb v lepším případě nadosmrti zmrzačí. Ani netuší - ten NÁŠ bručoun starý - že mrzákem je on sám. Chycen do klece ukřivděnosti a pasti neodpuštění lízající si své rány. Až pak jednoho dne mrzouta huňatého podrbe malé medvídě na hrudi chlupaté a srdce jeho zavrní jako kotě. Přirozeně nedá to na sobě znát, protože - jak víme - medvědi nepouští na špacír hnutí mysli, natož srdce. Pouze ukazují okázale svoji sílu, když semo tamo zacloumají nějakým paskřivcem lezoucím do jejich revíru. * Nejde mu to moc pod čumák - palici dubové - však časem blízkost mláděte stává se klíčem od vězení a mříž zatvrzelosti padá. A náš mručoun starý nassaje zhluboka vzduch smíření, cosi zabručí a rozvážně vyjde na horu svobodě vstříc... Tam shora vidíš všechno. A vypadá to, že všechno má svůj důvod...