Reiniš

Skvělý a nervy drásající horor,který i po třiceti letech z velké části vyvolává hrůzu.Po tomhle si jen tak zaplavat do moře nepůjdu...

Hezky natočená připomínka na dnes již skoro zapomenuté noir filmy. Škoda, že snímku podráží nohy špatný scénář plný prapodivných odboček a překvapivě špatní herci, kteří si se svými postavami nevědí moc rady. Co mě ale nejvíc mrzelo je, že Palma se až po hříchu málo věnuje tomu nejdůležitějšímu, tedy brutální a nikdy nevyřešené vraždě mladé herečky. Závěrečná pointa je příliš nepřehledná a konec je celkově málo vygradovaný. Škoda, protože z takovým námětem a tak zvučnými jmény před i za kamerou, mohl vzniknout skutečný skvost. Takhle zůstala Černá Dahlia kdesi v půli cesty.

Silný příběh jedné židovské Mata Hari, jež vám představí jeden z nejpalčivějších momentů Holandské historie. Příběh je možná zbytečně komplikovaný a zdlouhavý, ale film ke konci nabere takový grády, že jsem šel do kolen. Carice van Houten je výborná a svou už tak dost zajímavou postavu ještě obdařila o sex-appeal, který by jí zaviděla i Stoneová z obou Základních instinktů dohromady. Paul Verhoeven opět dokázal jak velký mistr to je a protentokrát se obešel i bez velkých šokantních scén. Většina filmů o druhé svět. válce je poněkud na jedno brdo a osobně mě často nudí, u tohohle mistrovského díla jsem se nenudil ani minutu.

Natalie Portman je dokonalá. Jako kdyby to ani nehrála, na plátně jsem celou dobu viděl Ninu a ne Natalie. Jednoduše jsem jí to spolkl i s navijákem. Což bohužel nemůžu říci o celém filmu. Aronofsky místy až nepříjemně vykrádá sám sebe, a to co působilo u jeho předchozích filmů originálně a úderně, se mi začíná jevit jako čistokrevná manýra. Jeho styl se mi sice líbí pořád, zažitek to byl, ba co víc v dnešních multikinech působí Černá labuť jako čiré zjevení (a to i vzhledem k tomu, jak se Fontána s Wrestlerem našimi kiny jen tiše proplížili). Jenom ono tahání hrdinů až na samé dno, začíná působit jako laciný kalkul.

Pohodovka na jedno shlédnutí.Od dua Q.T. a R.R. bych ovšem čekal víc..60%

Při vyslovení jména Udaje Husajna se zřejmě ještě dnes dělá spoustě Iráčanů špatně od žaludku. Jeho zrůdné činy film prezentuje v esteticky atraktivním cool hávu a míra stylizace občas balancuje na hraně (vkusného) kýče. Lee Tamahori se po akčních eskapádách různorodých kvalit vrací ke svým kořenům a vypráví příběh o jednom konkrétním etniku a politické situaci v unikátním nehollywoodském projektu, byť dodržujícím tradice klasické narace. Dominic Cooper odvádí dvojitý excelentní výkon, je zvláštní jak film nutí diváka dvě osoby stejné vizáže milovat a nenávidět a vystačí si přitom s takovým minimem hereckých prostředků. Škoda jen nedořešených mezer v závěru filmu a poněkud ledabylých motivací většiny postav.

Podobně by nejspíše dopadlo Laurence Anyways, kdyby jej byl Xavier Dolan nucen natočit v Hollywoodu. Film s transgender tématikou určený především heteronormativnímu publiku, působí ve ztvárnění přeměny hlavního hrdiny na několika místech neuvěřitelně naivně a krotce. Místo exkurzu do dobového sexuologického kontextu se divákovi dostává opulentní melodram o krizi jednoho manželství. Nedostatky scénáře film ale nahrazuje vizuálně precizní mizanscénou a herectvím všech zúčastněných. Zkrátka a dobře na úrovni filmového stylu velmi líbivý film s trans tématikou, který se nemusíte bát pustit mámě ani babičce. Progresivní je film ale jedině v tom, kolik toho jsou schopni v druhé polovině filmu ústřední herci vybrečet.

Pro mě osobně jedna z největších filmových událostí na letošním Berlinale. Milostný příběh sedmnáctiletého chlapce a hosta jeho rodičů odehrávající se v létě 80. let na Italské riviéře, vychází z na západě populární knižní předlohy André Acimana. Stylově je to něco mezi Xavierem Dolanem, Bernardem Bertoluccim a queer heritage (na scénáři spolupracoval James Ivory). Film dokonale evokuje atmosféru osudového léta a nové lásky. Celý film táhne ústřední pár Timothée Chalamet a Armie Hammer, mezi nimiž funguje neuvěřitelná chemie. Postavy jsou i v rámci queer cinema poměrně ojedinělé; v aktivní roli se zde ocitá mladší postava. Zajímavý je prvek bezkonfliktnosti, primárně jde ve vyprávění o city a budovaný vztah mezi postavami, homofobie či dobové restrikce zde nemají místo.Film skvěle pracuje s plynutím času a postupnou gradací. Je do značné míry zosobněním milostného snu, utopií, kterou si jistě většina diváků přeje prožít. I přes značnou smyslnost celého příběhu je ústřední téma velmi univerzální. Atraktivnosti příběhu dodává i módní stylizace 80. let a trefný soundtrack. Film má potenciál stát se novou queer klasikou a zosobňuje, alespoň pro mě, novátorský přístup k žánru queer filmu, umě kombinující postupy hned několika kinematografických vlivů.

Proklatě chytrá a cynická podívaná s přesvědčivým Aaronem Eckhartem v hlavní roli. Fascinující pohled do zákulisí tabákového průmyslu a zároveň satira na americkou společnost. Lepší vstup do filmového světa si Jason Reitman snad nemohl přát.

Nezapomenutelná britská(!) komedie.Bridget je prostě ten nejlepší lék na špatnou náladu jaký znám a Zellweger by měla dostat oscara..!