Ztraceno v překladu

Ukazuje se, že nejen v kuchyni, ale i ve filmu je občas ženská ruka nepostradatelná. Sofia Coppola vzala na první pohled obyčejný příběh dvou momentálně zmatených lidiček a vykreslila v něm kouzelný, poetický a nikoliv fyzický vztah plný nevyřčených pocitů a existencionálních myšlenek. Exotické prostředí Japonska působí na hrdiny jako další nepochopitelná věc sbližující je dohromady, k asijské kultuře je přistupováno s humorem, avšak přesto jde poznat, že režisérka chová k Japonsku respekt a rozhodně nechce divákům poslat zprávu "nejezděte do Tokia." Ztraceno v překladu má několik vlažnějších pasáží, jistě to nebude pro každého záživný, natož vzrušující film, ale žádný strach, k nudnému artu má hodně, hodně daleko. 8/10 (21.05.2012)

,,Nevím co se sebou. Bude to časem lepší?“ ,,Ne. Ano. Bude to snazší. Čím líp víš, kdo jsi a co chceš, o to míň Tě cokoliv rozčílí.“ ,,JENŽE JÁ TEĎ NEVÍM, KDO JSEM“..... Film o setkání a pomalém sbližování 2 lidí, kteří mají pocit, že jim jejich okolí nerozumí je postavený na japonské zvláštnosti, na jednoduchém hereckém (komickém) projevu B.Murraye a na svůdné, v růžových kalhotkách nudící se Scarlett. Další z filmů, který je vlastně o ničem, ale něco na mě z toho příběhu vyzařuje. Něco lidského, co mě oslovuje. Možná krize středního věku, nebo Billův úsměv či snad plné rudé rty Scarlett – těžko říct, každopádně se mi to trefilo do melancholické nálady a přidávám se k těm, kteří S.Coppola tleskají! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zajímá mě, kdo je to v Japonsku ,,LODŽIA MŮRA“. 2.) Nešťastnou náhodou jsem se (zrovna teď) ocitl v krizi středního věku. 3.) Příštích několik dní budu bydlet v hotelu. V Japonsku. 4.) Jsem fanda filmů podobného ražení jako třeba….Zlomené květiny. PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (17.01.2011)

Príjemná exkurzia do Tokia v démonicky pomalom, uspávajúcom tempe s výborným Murrayom, ktorý tu náchádza po rokoch nudného manželstva oživenie v podobe o generáciu mladšej Scarlett. Žeby to medzi nimi veľmi iskrilo nemožno povedať, takisto žeby sa tu niečo významné dialo. Možno ako liek na depku to funguje, ale mňa to spoľahlivo uspalo. (30.07.2004)

Musím souhlasit s Pedrem v tom, že jsem od filmu čekala hrozně moc, ale bohužel moje očekávání nebyla splněna. Ano, film je ze života, staví na výborných hereckých výkonech Billa Murraye a Scarlett Johansson, plyne prostě tak jako život, ale opravdu se v něm bohužel nic moc neděje. Rozhodně ten film není špatný (a ani bych neřekla, že by mě zastihl ve špatném rozpoložení), některá místa měl velmi dobrá, ale jako celek na mě opravdu moc nezapůsobil. Každopádně si ale myslím, že Sofia Coppola má talent a doufám že mě svým příštím filmem zaujme o něco víc... (29.07.2005)

Film skončil a zanechal ve mně smíšený pocit naprosté blaženosti a smutku zároveň. Sofia Coppola příběh z Japonska vypráví velmi zvolna, skvěle vykresluje atmosféru země, jazykově a kulturně velmi odlišnou. Zde se v jednom z hotelů setkají dva "ztracenci", kteří se cítí osamoceni a mají potřebu komunikace, potřebu naslouchat jeden druhému. Oba dva cítí k sobě náklonost a oba dva to hrají skvěle, hlavně Bill Murray, jehož výkon je umocněn tím, že jeho role je tak odlišná od jeho předchozích. Vroucných polibků, nebo stékajících slz po tváři se nedočkáte, přesto, nebo právě proto to mezi oběma nebývale jiskří.. Moc se nenasmějete, ani nebudete mít pocit citového vydírání, tenhle film není ani romantický a komedie už vůbec ne. Žánrově se nedá zařadit a nejvhodnější příměr, který mně napadá - je to prostě HEZKÝ FILM. Hezký komorní příběh dvou lidí, místama podbarvený posmutnělou ambientním hudbou. Sofia Coppola ve vztahu ke svému slavnému otci dokazuje platnost úsloví, že jablko nepadá daleko od stromu. Po druhém zhlédnutí jsem si tenhle film doslova zamiloval. (29.01.2004)