salisbury

David Fincher ukázal jak se mají točit filmy napínavé, tajemné a hlavně geniální. Po celou dobu jsem byl nadšen z potemnělé atmosféry, neustálého deště a z děsivého příběhu, který ve mně rozdělal pocit strachu odumírající až několik hodin po závěrečných titulcích. Smekám imaginární klobouk a jdu se přecpat jídlem pokud možno za málo peněz, aniž bych pro to cokoliv udělal, se závistí na ty co mají k snědku něco lepšího, kde hněvem prokleji je a pousměji se pýchou na sebe, za to vše, co jsem prožil v hříšném mimomanželském loži pln perverzního chtíče.

Thor syn Ódinův v podobě Chrise Hemswortha již podruhé rozeťal Mjöllnirem oblohu a jeho tažení bylo stejně kouzelné jak v prvním epochálním díle ba možná toto pokračování se mi zdálo o špetku hřmícího blesku lepší. Tuším dle náznaku jenž nám byl v závěru nabídnut blížící se pokračování, kde se moc těším na Sběratele. Věřím, že donutí Thora zas pozvednout a roztočit hřmové kladivo nad hlavou v úžasně strhující dobrodružné podívané.

Byl jsem tímto filmem upranýřován do domu posedlého ďáblem, signum diabolicum vyvěralo z každé zdi dechem zkaženého masa. Chlad obestíral moje tělo rozpumpované do té doby radostným životem. Strach vibroval v každém kousku mé nicotnosti a doufal v boží zázrak. Mé modlitby byly směřovány ke svatému Michaelovi doufaje v jeho pomoc a ochranu. Mával jsem krucifixem, kropil démona svěcenou vodou i odříkal exorcistickou modlitbu Crux sancta sit mihi lux / Non draco sit mihi dux. Vade retro satana / Nunquam suade mihi vana. Sunt mala quae libas / Ipse venena bibas. (Svatý kříž ať je mi světlem / a drak ať není mým vůdcem. Odstup, Satane, / nepokoušej mne marnostmi. To, co nabízíš, je zlé / sám vypij svého jedu.). Teď únavou klesl já v zem, nabíraje dalších sil neb v zajetí démonů jsem a rád bych ještě chvíli žil. Amen.

Apokalyptická nadsázka v bizarním Hollywoodským pojetí, která vyvolala úsměv i lehkou perverzní zvrácenost dotýkající se lehce ba přímo odkazu jiných filmů. Závěrečné inferno bylo naprosto genitální s absolutně zvrhlým nebeským koncem po kterém se v titulcích rozezněli znovuzrození Black Sabbath s písní nazývající se symbolicky Konec začátku. Jsem tímto v očekávání Začátku konce, který se nezadržitelně apokalypticky blíží.

Nekomerční film, který poukazuje na jistý druh závislosti, čímž je sledování pornografických stránek. Život hrdiny probíhá v rutinním tempu složeném ze sledování porna, neustálé onanie, nadávání při jízdě autem, návštěvy posilovny odříkávajíc několikrát při cvičení Zdrávas a Otčenáš, nedělního chození do kostela s milovanou rodinou a noční klubové balení žhavých kandidátek na noc strávenou v rouše hřejivého uspokojení. Roztomile půvabná Scarlett a vyzrálá Julianne jsou krásnými ženskými protiklady, které zamotají hlavu nejen hlavnímu hrdinovi. Nu nic jdu si zabrouzdat na jisté internetové stránky pln chtivé perverze .o)

Můj zrak byl Gravitací přitahován k filmovému plátnu svou efektní podívanou. Chvilkové momenty mi naháněly mráz na záda, z něhož se mi zvedal na rukách chloupek po chloupku a ledabyle jsem lapal po dechu uzavřen ve vesmírném vakuu Imaxu. Asi bych ve skutečnosti něco takového, epinefrinem nabitého, zažít nechtěl. Vyzdvihuji hlavně výkon Eda Harrise a doufám, že se minimálně objeví v nominaci na Oscara za mužský herecký výkon ve vedlejší roli .)

Metallica je sama o sobě kapelou, kterou není nutno nijak zvlášť představovat, takže už jen samotné působení kapely je natolik uchvacující, že zpracování tohoto muzikantského počinu s lehkou dějovou vsuvkou dělá z koncertního záznamu hudební dílo na velmi vysoké úrovni. Rád se na to podívám znova a zas.

Maximalistický herecký gejzír libozvučíc se souzvukem dychtivého očekávání neodkladné smrti, která se vkrádá do života a pomalým tempem život popravuje, aby to co nežilo mohlo naplno žít.

Riddick rozvířil pouštní prach rozsetý po planetě, která je plna havěti toužící hladově si naplnit břich. Planeta jenž velmi ráda uvítá jakéhokoliv návštěvníka, aby si na něm bez nijaké etikety pochutnala. Rád jsem se kochal zvídavým pohledem na tuto obžérní devastaci a nechal mozek ve své lebeční klenbě odpočívat. Byl to příjemný odpočinek, který mi dodal plno sil na možné další pokračování planetární hostiny za účasti hlavního chodu Richarda. Už, aby zas začalo na planetě pršet.

Elysium mě velmi potěšilo už jen tím, že ve filmu je stále cítit v nozdrách doširoka rozevřených rukopis Neilla Blomkampa i jsem rád, že nezmizel pod tlakem parního válce. Jediné čeho se ve svých zrůdných myšlenkách děsím je to, že mi film strašně začíná připomínat dnešní svět a obávám se toho, že v blízké budoucnosti se máme na co těšit. Pokud se toho dožiji ve své nadcházející chcíplosti tak určitě nebudu ten co bude žít na oběžné dráze pln rozkošného blahobytu, ale skomírat na matičce Zemi s hubou vnořenou v prašná oblaka.