salisbury

Vetřelčí sliz se dobelhal do bia šestým dílem, který je vlastně dílem druhým i následuje pokorně Promethea, který před nějakým tím rokem rozohnil mezigalaktickou fatru plnou rozčarování. Nyní vesmírná kocábka Covenant přivezla dvouhodinovou vesmírnou nálož, která navzdor špatným kritikám mému já zainteresovala a explodovala v příjemné zkontaktování s mým okem. Potěšilo mě obsazení Jamese Franca, který má v tomto díle co říct a taky řekne. Film se hezky vklínil mezi již zmíněného Promethea a Aliena, který v roce 1979 tohle franšízové šílenství započal. Ač může Covenant někomu přejít v nechuť, já jsem si velmi pochutnal na výtečně uvařené polévce pln dobře propečených facehuggerů jenž osobně vetřelčí taťka Ridley Scott připravil i se stále neplným břichem se těším v budoucnu na repeté.

Král Artuš v provedení Guye Ritchieho měl něco do sebe, ač film spíše zaváněl dětskou fantasmagorií. Vypravěčské scénky byly rukopisně čitelné a Guy z nich přímo, jak Excalibur z šutru, vyvěral. Jude Law je skvělý herec a zde jeho nekladná role byla výtečná, možná bych jí přidal i několik minut navíc a věřím, že by to filmu nikterak neublížilo. I Eric Bana by si zasloužil prodloužit životadárné filmové vteřiny. King Arthur je zábavný film u kterého si divák může s vypnutým mozkem odpočinout a já si odpočinul parádně.

Plechová franšíza vtrhla Rychle a zběsile na plátna kin a symbolizující osmička dává tušit, že tohle jen tak neskončí. Z hrdinů se stávají superhrdinové, neskutečná akce střídá další neskutečnou akci a divák zůstává v transu nad nitrákovou zábavou, která sviští jak dobře rozevlátá centrifuga. Dwayne a Jason heroicky hospodaří s vtipem, který dopadá na úrodnou půdu a skvěle pobaví. Některé akční scénky bych trochu otrokářským bičem zkrotil a dal jim nádech reality, ale je možné, že filmu by to ubralo na adrenalinu, který jiní diváci k sledování potřebují. Závěrečná scénka se sluchátky na uších mi přišla nejlepším počinem tohoto velkobijáku a jen díky ní přidávám ve svém hodnocení nějaký ten hvězdný bod navíc.

Ve vesmíru se probudil k životu Life distribuovaný Marsem a začala mela, která vyprskla krevní obrazec do stavu beztíže. Herecké obsazení je nadmíru hvězdné, splývajíc s galaktickou oblohou a občasně vykukujíc jak Deadpool kuchtící v laboratoři při zručném flambování svalnatého pokrmu. Film sice nemá sílu jak Alien z režisérského pera Ridleyho Scotta, ale rozhodně mohu za sebe říct, že špatné to nikterak není a dá se u toho zvednout palec vzhůry a s radostí očekávat životem probuzené pokračování.

Kong, král ostrova lebečního rozvířil po filmovém plátně vizuální smršť, audiostopa rozkmitala reproduktorové vibráto a další dobrodružství gorilího, radiací oplodněného opičáka je na světě. Příběh není nikterak zachvácen složitostí, obraz si občasně hraje piškvorky s kýčem a klišé goriláka velmi přátelsky objímá. Herecké obsazení je parádní, tam jsem byl spokojen, ale film mi při nárůstu minutové voltáže ubíral všetečnou radost z pozorování Konga a upadal jsem lehce do stavu plného rozpaků a melancholie. Rozhodně hlavně díky hudebnímu Black Sabbathovskému či Creedence Clearwater Revivalovskému doprovodu se přemluvím k druhému podívání, při němž se zaposlouchám do soundtrackové kulisy, která byla dokonalá.

Poslední Wolverine v nezapomenutelné roli Hugh Jackmana i díky eRku dokázal, že se dá odejít ze scény s velkou pompézností. Film se nenese jen na vlně komiksové jednotvárnosti, ale občas i zabrouzdá do vod dramatické tvorby. Je pravdou, že akční scénky jsou nadmíru mistrovské a možná bych jich od filmu čekal víc, ale v rámci boje s adamantiovými čepelemi jsem spokojen. Rozhodně eRkový Logan udělal z předchozích dílů tak trošku dětské pohádky o souboji dobra se zlem. Věřím, že druhé zhlédnutí mi o chloupek Wolverinského vousku vylepší karmu a s touto nadějí se velmi těším na domácí promítání Logana pro adulty.

John Wick se vkrvil do druhého dílu, který opět nasadil tempo podobné zrychlenému tepu netrénovaného maratónského uprchlíka. Od prvotních vteřin se vcelku jednoduchý děj nezastaví a jak na zapnutém běžícím pásu kmitá s ohlušující kanonádou kulek zařezávájících se do hromady těl, která po setkání s Johnem bezvládně padají v zem. Keanu Reeves si oblékl svůj neprůstřelný oblek, který mu sedí stejně jak na míru šitá role Johna Wicka a vrhá se střemhlav do slušivého eRkového reje. Po filmu člověk nikterak nezmoudří, vcelku si z něho nemůže ani nic moc vzít, ale rozhodně s vypnutým mozkem si ho nadmíru užije.

Scorseseho Mlčení zařvalo do filmového světa, že křesťanství vtrhlo do Japonska a následná misijní cesta byla trnitější než Ježíšova prokrvavělá koruna. Zajímavý příběh připomínající lehce Coppolovu Apokalypsu kulhá na jednu nohu přehnanou stopáží, která mi trošku narušila pozornost upínající se občasně na zápěstí k hodinovým ručičkám a tlačící je k závěrečnému amen. Andrew Garfield sundal díky bohu svůj pavoučí kostým a ve své herecké kariéře úžasně zraje, radost pohledět. Kdyby střižna měla ostřejší nůžky tak film mohl být dokonalý, takhle na úkor tuposti zaostává jeden táhlý krůček od Golgotského majstrštykového vrcholu.

Kultovní Trainspotting se dočkal po dlouhých letech pokračování a já mohl zhlédnout další osud partičky smažek, která v tomto novodíle víceméně vystřízlivěla. T2 je nešpatný film, soundtrack nabitý hudebními peckami a děj, který má stále co nabídnout, ač přeci jen mu chybí syrovost a feťácká zhýralost prvního dílu. Najde se tam v prohřáté lžičce nažhaveného héráku i pár dobrých, travkou provoněných kousků, za které jsem byl nadmíru vděčný. Vzhledem k tomu, že se jednalo o pokračování feťácké legendy, tak si myslím, že jehla neminula cíl a zabořila se úspěšně do krevního řečiště.

Ač nejsem milovníkem muzikálové scénické hudby, která mi někdy skřípe v uších jak Solvina v zubních stoličkách, tak musím říct, že tento rádoby muzikál mě dostal na kolena zajímavou jednozáběrovou kamerou, kýčovým vzhledem, skvělými hereckými výkony a občas i nějakým tím hudebním opusem, který v podobě jazzové instrumentalistiky se mi líbil ze všeho nejvíc. Již Whiplash od Damiena Chazella mě zasáhl šípem do aorty a ikdyž ten je pro mě ve srovnání s tímto filmovým tanečním songem o jeden půltón na lepší úrovni, tak La La Land mohu v klidu doporučit na úkor příjemně stráveného času před filmovým plátnem. Ryan Gosling a Emma Stone se zhostili svých rolí skvěle a já jim uvěřil, že to vůbec, ale vůbec nehrají.