emma53

Seriál, který má úplně jiné rozměry než mnoho jiných. To je ovšem jen můj subjektivní názor. Celou první sérii jsem viděla snad někdy vloni a normálně se mi stává, že když po dlouhé době dávají další a další, tak jdu od toho, ale tady ne. Nějak magicky mě všechny postavy přitahují, takže jdu do toho a hned první díl dvojky mě zaujal, co bude dáááál............

Tohle byla bezvadná ujetina, ale co já vím, dneska je všechno možné a s těma mobilkama už vůbec nepochybuji o tom, že se někde něco podobného v menším měřítku může dít, tak co. Neměla jsem tendence odskakovat od monitoru uvařit si kafe a podobně, zkrátka to byl nervák od začátku do konce. Bylo to spíš pro mladší publikum než jsem já, ale to mně vůbec netankovalo, já se bavila, bála a smála a dokonce si myslím, že si nějaké to moudro mohou někteří z Nerve odnést. Kam až zajít při používání takových věciček jako je mobil, tablet atd. A jo, klidně se šikovný hacker dostane k vám domů. mně se to stalo jednou a můžu vám říct, že to byla černá můra a stačilo. A ta hlavní dvojka byla výborná, moc hezky se na ně dívalo a těch pár kiksů házím za hlavu, u takových filmů je nejde brát přece vážně. 80%

Faktem je, že všichni zestárli a docela jsem se divila tomuhle třetímu projektu, ale v mých očích to vyšlo tak akorát a doufám, že naposledy. Jinak mile vtipné, Emma si taky napsala pár řádek do scénáře a dokonce si tam zahrála. Finále se mně jasně, že líbilo, ale už dost páni tvůrci. Dávám čtyřku s chvěním rukou, takže bude hodně slabá.

Je to tak. Někdy ty nejkrásnější vzpomínky bychom měli nechat uzavřené v komůrkách našich srdcí a pokud možno je často neotvírat, bolí to.

Myslím, že i takových roztomile a naivně podaných filmů je třeba v tomhle našem sajrajtu mezilidských vztahů a proto je to čtverec. Hudba a atmosféra se jim moc povedla. Zkrátka je to relax, nic víc, nic míň.

Měla jsem si přečíst obsah od Enšpígla, protože pak bych do toho nešla, ale stalo se. Znovu to vidět nemusím, ale budiž tvůrcům chvála za přijatelné podání i když jsem to občas oběhla. Sonda do života jedné dívky, která ztratila mnohé a byla nucena vrátit se domů do neutěšených finančních podmínek. To jsem trochu nechápala, jsem asi naivně přesvědčená, že v těchto místech není nouze o práci. Nakonec pomáhala svému otci i když jí to bylo silně proti srsti. Nakonec to dopadlo tak, jak jsem tušila, ale myslím, že pro ní to bylo možná jediné východisko jak z toho kolotoče ven. Louise tu rozporuplnost hrála velmi přesvědčivě. I jak si držela odtažitost od obchodů, které byla nucena provádět a její vnitřní boj, který se týkal budoucnosti. Jako voják bojovala na výbornou.

Já tedy nevím, proč netočíme westerny u nás na horách, když to jde v Německu nebo Rakousku. To mě trochu mátlo, já mám představu westernu úplně jinou. Americké pláně, šerif, soudce, holčiny k mání a podobně. Tady ty zasněžené hory, vánice, mráz jak na Aljašce mě přece jen trochu přivedly do rozpaků. Jinak už úvodní melodie byla tak chytlavá, že jsem věděla, ano to bude něco pro mě a hodila jsem termín "western" za hlavu. Studené pomstoidní klima a strach na mě čišelo ze všech stran. A vida, najednou se tam objevil mladíček s temným pohledem (já se tomu musela chvílemi smát) s jasnou pohnutkou, proč přijel. Pomsta tedy vážně stála za to. Já si navíc smsla na kácení stromu, potažmo hozených do žlabu jako v Pyšné princezně a šup dolů. Mladík musel urputně trénovat než tam přijel, protože strefit se do dvou orgánů s takovou přesností je kumšt. Jasně, že celá ta pakáž, co měla být vyhlazená, vypadala až na toho jednoho odporně, tudíž se o nějaké lítosti nedalo ani mluvit. Má to své pro a proti, nicméně já to brala se vším všudy a tak to také hodnotím.

Trojka byla moc prima, ale já znám ještě jednu trojka a ta to přebila, nedá se nic dělat. Nicméně ty jejich tanečky jsem si zamilovala, kluci hráli výborně a doplňoval je dokonalý profesor. Pohodová podívaná s úlety náctiletých hezky zpracované, ale přece jen zůstanu u své čtyřky.

Škoda, že se o tomhle filmu tak málo ví. Já si to s tou Prťavkou prožívala celou dobu. Radost, starost, smutek, naděje i láska a netradiční konec. Skoro mám chuť si přihodit ještě jednu hvězdičku.

Možná několikrát provařený příběh o těžkých časech přistěhovalců opět v jiné podobě, takže nic nového pod sluncem, uzavřeme to a tečka. Kdyby nebylo Charlotte a Omara, tak půjde úplně do kopru. Tak v mém případě ani omylem, protože jestli mám hodnotit srdcem a psát o svých pocitech, né jako odborná recenzentka filmových produktů. V mém případě jedu na úplně jiné vlně. Já tam viděla tolik osvěžujících kapek rosy v podobě něhy, jemnosti, lásky, radosti a třeba i tance, které splývaly s těmi smutnějšími kapkami v podobě smutku, nejistoty, chvění a strachu a to všechno podkreslené úžasně laděnou muzikou, že jsem po tomhle filmu chvilku seděla v zamyšlení nad tím, jaký je tenhle svět. Co dobrého každý den přináší, ale současně nám hází klacky, ne..... klády pod nohy. Jak se s tím lidé vypořádávají? Každý nějak jinak.....možná jste to tam také tak vnímali jako já..........