Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Komedie
  • Horor

Recenze (17)

plakát

Hošiai no sora (2019) (seriál) 

Přiznám se, že se stydím, že jsem si **AŽ** při druhé epizodě v duchu poznamenal: "Tohle napsala nějaká Fujo." Zdánlivě nenápadný seriál o klubu flákačů by jím zůstal, pokud by však po konečné znělce první epizody nepřišla Makimu návštěva. Zasít drama do sportovního anime je sice bežné, nicméně přehnat se dá vše. A tady se to navzdory hávu realismu prostě monumentálně přepísklo. Sportovní anime končívají výhrou, která má postavám vysloužit uznání jak ve škole, tak i doma. V Hoshiai no Sora jsou však rodinné situace drtivé většiny postav tak bezvýchodné, že výhra jednoho zápasu v sezóně klub sice zachrání, ale s tím jak zoufale, zakomplexovaně, odtažitě, lhostejně, násilně a neotřesitelně tvrdohlavě jsou zde vykreslení rodiče, mizí rázem smysl se tím soft tenisem vůbec zabývat. Ano, pokud by anime dostalo slíbené 24 epizody místo 12, byl by snad čas tam vepsat příležitost k alespoň částečnému rozuzlení, nicméně kadence, se kterou nahlížíme na rodinné vztahy nevztahy, pozvedá obočí spíš směrem k autorce, mlčky se ptajíc co tím vlastně chtěla ukázat, a která se navíc do příběhu bezostyšně vepsala jako nanicovatá voyeristka. Jednotlivé postavy v klubu už nejsou tak k zahození. Hlavní hrdina Maki je sice tradičně až moc perfektní (reflexy z běhání po schodech?), ale jeho důmyslnost často posouvá a koření děj, přišlo mi tedy zatěžko si ho neoblíbit. Tomovi sice chybí dobrý úsudek, ale jeho snaha všechno zachránit a ochota se poučit je úctyhodná. Z ostatních jménem zmíním jen kluka jménem Nao, při jehož scéně na ošetřovně by se ve mně krve nedořezal. Postav a děje je v seriálu pochopitelně víc, ale o víc, než to, jak to ti (zvětšiny) kluci zvládnou, vlastně nejde. Animace rozhodně nadprůměrná; hudba slouží tak, jak má, i když se snadno oposlouchá. Poslední scéna se urputně snaží vymámit z fanoušků podporu pro další řadu, ale na mě působí skoro úsměvně. Přinejlepším vydají mangu. I když jsem si tady dost stěžoval, bavilo mě to od začátku do konce. Jen mě o to víc mrzelo, že to tak spousta lidí z pochopitelných důvodů mít nebude.

plakát

Kamenné srdce (2016) 

Zhruba po druhé třetině filmu dojdou Guðmundssonovi antidepresiva a hrdinům tím pádem i štěstí... Bude to asi znít krapet neupřímně, jelikož jsem oběma hrdinům celou dobu hrozně fandil, ale ten konec se tam fakt nehodil. Ani ne tak Christianova návštěva stodoly jako ta depka na druhou, co po tom všem následovala. Na druhou stranu je pravda, že jednotlivé postavy, jejich chování a události, kterými procházely, vcelku dávaly smysl a bylo tedy bezmála jasné, kam vše povede...

plakát

Hlupák (2014) 

Kdyby Rusové neměli takovou slabost pro teatrální expoziční přednesy, neměl bych s filmem větší problém. Vím, vím, nějak ty mafiány přiblížit museli, ale tady to prostě bije do očí. Stejně tak Nikitinova procházka do hospody místo které klidně mohli na obrazovku hodit nápis 'teď máte čas se jít vychcat' nebo zakončení projížďky k mostu. Jinak ale spokojenost. Bykov, koukám, umí se vším, s čím umět má, tak se podívám i na zbytek… Jak je vše v Rusku rozkradené a zkorumpované a jak se (nejen) tamější společnost dívá na spodinu, se všeobecně ví, ale názorná ukázka na dilematu ‘já nebo stovky socek’ v příjemně syrovém hávu rozhodně neuškodí. Už jen proto, abychom si připomněli, že u nás mohlo být hůř, byť ne nutně o moc…

plakát

Death Note - Zápisník smrti (2006) (seriál) 

Tak pěkný nápad snad dokážou zkazit jenom Japonci…. Yagami sice ulevil státním rozpočtům pro nápravná zařízení po celém světě mnohem efektivněji než ansámbly Marvelu a DC dohromady, nicméně je tak nesympatický narcis s designem stejně zapomenutelným jako jeho charakter, že jsem mu přál elektrické křeslo už od druhé epizody. S Elem mohla být i sranda, kdyby mu však scénárista pokaždé neříkal, co přesně má hledat. Ryukův královský potenciál promrhali na expozici a vytváření konfliktů pomocí ‘pravidel z onoho světa’, které scénárista neustále loví bůhvíodkud, když neví, jak to nudné kočkování okořenit. A to je nakonec, prosím, zločin největší: prostě to nepobavilo…

plakát

Resident Evil: Poslední kapitola (2016) 

Konečně si Anderson uvědomil, že trochu odstupu, třebaže minimálního a nenápaditého, by ta série snesla. Bez těch komentářových vsuvek by to byl tak nejhorší film, co jsem za posledních 5 let viděl... Co- Co to říkáte? Že ty vsuvky byly z bonusů na Blu-ray a MPC mi je jenom roztahal po filmu?......................................................... Mno, ty dvě a čtvrt hoďky mi už nikdo nevrátí, tak budeme věřit a dávat ty tři hvězdy, čemu chceme, ano?.......... ANO?!

plakát

Očista: Volební rok (2016) 

Při dialozích jsem se třásl vzteky, při moralizování ještě víc a divil se, že to producenti ještě nevyrvali z rukou režiséra/scénáristy, co už, koukám, nemá k námětu, co říct, nedali to nějakému pořádnému úchylovi/řezníkovi a vrátili se ke komorním jatkám. Je toho věčná škoda.

plakát

Odebrat z přátel (2014) 

Ale, ale… Radši byste se koukali na tu samou volovinu ve formátu „nostalgické strašárny v baráku, kde se čirou náhodou sejde ta banda smradů, co to tenkrát tak hrozitánsky poje… zkazila a teď je to bude po zmíněném baráku nahánět“, který už pár desítek let hnije? Málokterá plošinovka by tu hodinku a půl ustála a ještě k tomu mi ukázala to pověstně infantilní ovládání Meků. I když konkrétně tahle nikoho ze štábu na piedestal nevyzdvihne, hanbu sklízet nebudou… alespoň ode mě ne.

plakát

Šílený Max: Zběsilá cesta (2015) 

Šílenější a dražší. Tak to mělo být od začátku a Miller by nemusel strašit s těmi tancujícími tučňáky… Perfekce se tu dosáhlo, tu ne. Neupřu ale herce, kostýmy a bouráky. Je vidět, že se s nimi někdo nějaký ten pátek piplal. Nakonec bych mohl ještě hnidopišsky mrmlat, že už nejsme v Austrálii a už vůbec ne v 80. letech, na to tu však nikdo nervy ani nadějnou naivitu nemá, takže... Snad budu někdy moct dát kuli, ale nějak se mi zdá, že to nejlepší má Max ještě před sebou.

plakát

Vice - Svět pod lupou (2013) (seriál) 

Je pravda, že jejich nezávislá tvorba se mi zdála krapet lepší, bylo jí však o dost méně. Na HBO se tvůrci mohou odvázat a zprávy přinášet častěji a z různých koutů světa (i z toho našeho, mlékem a fetem oplývajícího: https://www.youtube.com/watch?v=IdYZj9vmfi0) Když se zrovna nesnaží hrát si na progresivce a tlačit do reportáže své agendy a jen normálně pozorují, tak je to oddychová paráda. Večeřet jako tomu může být u obyčejných zpravodajských relací u toho ale nedoporučuji. Hlavně kvůli mrtvolám, politikům a „podnikatelům“, co tam zpovídají. Toť vše... za pět... lepší už to sotva bude...