Antek

Quitters, Inc.: Černá komedie s vynikajícím Jamesem Woodsem, která spíše než na atmosféru sází na originální myšlenku -- a skvělou pointu ;-) 60% The Ledge: Stephen King vždycky mistrovsky vynikal v rozvinutí jednoduchého nápadu do plnohodnotné povídky. Tady máte dva chlapíky a jednu římsu. Víc netřeba říkat. 60% The General: A teď se konečně dostávám k důvodu, proč si vůbec Cat's Eye pustit. Tato horrorová variace na Toma a Jerryho disponuje skvělou atmosférou a mistrovským příběhem. Byla to právě ona, která mi jako malému klukovi přinesla neklidné spaní a živé sny. A byla to právě ona, kvůli které jsem si film opět po letech sehnal. Onen ďábelský trol je ztělesněním všech dětských nočních můr (s čímž ostatně King pokaždé počítá a pracuje) a jeho ztvárnění na plátně je brilantní. Tohle je za 100%.

Horror? Thriller? Ani náhodou. Černohumorná variace na Mobyho Dicka (jak se divákům sám Cosmatos snaží během filmu důrazně připomenout) o konfliktu člověka a jedné krysy, který přerůstá v otevřenou válku. Weller straží pasti, kašle na svou práci (protože krysa přemýšlí 100% svého času o tom, jak člověka zničit :-) a pobíhá po velkém newyorském domě ve vlastnoručně vytvořené uniformě. A během toho všeho si Cosmatos nachází čas objevovat paralely mezi člověkem hnaným svou kariérou a krysou, která tuto kariéru ztělesňuje -- NO FAKT!!! :-) Béčková šílenost, která mohla vzniknout jedině ve zlatých osmdesátkách ....

Střet idylického maloměstského světa a hříchu velkoměsta ... Schrader představuje další ze svých variací na téma boje víry s bezohledností moderní doby a opět se mu to daří na výbornou. Nevyužívá k tomu žádných kliček ani twistů ... tohle je přímý tah na branku, pěkně postaru. George C. Scott v roli otce, který stejně jako Tom Welles (skvělý snímek 8 mm) tančí s ďáblem, aby paradoxně našel spásu. Je to výkon strhující, měnící všechny tváře postavy -- jednoduše herecké mistrovství v krystalické podobě. Nečekejte žádnou napínavou jízdu, důmyslnou kriminálku či nervy drásající thriller. Tohle je zkoumání temné stránky duše, kterou (jak zjišťuje Jake VanDorn) má v sobě každý z nás ....

Joan byla ďábel :-) Faye Dunaway rozehrává ztvárnění jedné z největších hvězd zlaté éry Hollywoodu a divákovi pomalu tuhne úsměv na rtech. Z lehce neurotické herečky se stává monstrum, které rozpoutává na plátně peklo. Zbytek je klasická autobiografie, ale i těch pár doslova horrorových scén člověka upoutá. Když se filmová Joan vplíží do temného dětského pokojíčku s pleťovou maskou na tváři, doprovázená svým pokřiveným stínem a jednou z nejklasičtějších hlášek na rtech ("No wire hangers, ever!"), zastíní nejednu klasickou horrorovou postavu ...

Opět jeden návrat. Sice o něco méně očekávaný, ale pro některé se to mělo stát událostí léta. Zapomeňte na UFO, na vlkodlaky, červy ukryté v ledovci nebo dokonce na Toomse. Chris Carter vsadil na divokou kartu v podobě klasického thrilleru pojednávajícím o honu na zabijáka. Ovšem jsou to Akta X, a tak musel přisadit trochu toho nadpřirozena. Mulder a Scullyová bojují o svou víru, mrtvoly se kupí a někteří (respektive jeden) staří známí se vracejí. Škoda přeškoda, že Carter není dobrý režisér -- protože scénář by v rukou někoho schopnějšího určitě fungoval. To, co stačí na obrazovku, nestačí na plátno a tak stejně jako dva nejslavnější agenti FBI chceme věřit, že to napětí nakonec vykoukne zpoza nejbližšího rohu a zažene nás do sedadel. Nevykoukne. Ani tam není. Zůstává někde venku ...

První a jediná královna kriminálního žánru Agatha Christie měla svoje osvědčené postupy a ingredience, které nijak neměnila (případně přiostřila), ale vždycky dosáhla svého (a v propracovanosti zápletek na ni nikdo neměl a pořád nemá). A stejně je tomu i tak v tomto (soudním) případě. Královna žánru rozehrává hru plnou slovních přestřelek, sarkastického humoru a šokujících odhalení. K tomu všemu přichází Marlene Dietrich (tahle ženská nebyla krásná, byla prostě ... JINÁ) v doprovodu Billyho Wildera, který vždycky věděl, jak s divákem zatočit. Soudní síň se mění na bojiště za záchranu člověka a obžaloba má v rukávu trumf v podobě nečekané svědkyně. Ale nebyla by to Agatha Christie, aby ...

Haydena Christensena mám zafixovaného jako sympaťáka ... Limana jako výborného režiséra, který (doposud) zvládl libovolný žánr ... a o Samuelovi L. Jacksonovi nemá cenu ani mluvit. Proto ve mě Jumper vzbuzoval velké naděje, a to i přes slabé recenze ... které ovšem nelhaly. Christensen je zde za blbečka, který kazí, co může ... pobíhá po plátně jako pacient po lobotomii a dělá stupidní chyby (a když ve filmu fandíte protivníkovi (Jamie Bell) hlavního hrdiny je něco určitě špatně). Liman se jakousi metamorfózou mění na o několik tříd horšího Rattnera (to jde???!!!) a točí naprosto bez zájmu a invence (navzdory faktu, že zainteresované osoby mluví o "srdečním projektu" tohoto režiséra). A Samuel? Samuel je zde naprosto zbytečný (ale i tak dělá, co může a dělá to dobře :-) ). Blbá sci-fi, blbý hrdina ... jednoduše: BLBOST = opak KLASIKY ;-).

Málokdo rozuměl Noir filmu tak jako tihle dva: Billy Wilder a James M. Cain ... Kouřová clona houstne, na stěny se promítá stín Femme Fatale, charaktery jsou pokřivené jako v tom nejbizarnějším zrcadlovém bludišti a nad tím vším se nese MacMurrayův hlas popisující cestu, která může skončit jenom na hřbitově ... dokonalá atmosféra filmu, který vyčnívá nad všechny své pozdější bratříčky o několik výšek. Wilder byl génius a tak stvořil film, na který se nezapomíná (a který všichni napodobovali). A také film, ve kterém jen tak mimochodem naleznete scény, bez kterých si žádný pozdější film neumíte představit (a z kterých se stalo klišé). Jedním slovem: Klasika. "I think you're rotten." "I think you're swell - so long as I'm not your husband." :-)

Jsou filmy, které mají onu jednu památnou scénu, díky kterým se vám navždy zaryjí do hlavy. No a The Night of the Hunter ... ten jich má nespočetně. Stylizovaná horrorová pohádka o kůzlátkách a vlku v rouše beránčím je ukázkou dokonalé práce s kamerou (a atmosférou) -- a především poskytuje důkaz o tom, že některé filmy zkrátka nestárnou. Přehrávání Roberta Mitchuma je geniální (taky je to jeden z nejlepších záporáků filmového plátna), kompozice záběrů (nebál bych se toho slova) revoluční a tak jedinou chybou je pouze to, že Laughton už poté nenatočil žádný film. Jaká škoda. PS: A Mitchumovo "Leaning .... Leaning ... " mi bude nahánět husí kůži ještě hodně dlouho :-) Tohle je MISTROVSKÉ DÍLO!!!

Parta krmiva se rozhodla bojovat o život s krokodýlím "drobkem", který s nimi rozehrává hru kočky s hodně malou myší ... Žánr monster filmu potřeboval čerstvý vítr do plachet a Australan McLean to vzal pěkně od podlahy. Nepřichází s ničím novým, ale to staré vylepšuje svou vychytanou režií a citem pro napětí. Na prostoru malého ostrůvku odkrývá charaktery lidského žrádla, (velmi) chytře maskuje zabijáka a to nejlepší si schovává na konec. Přesně podle receptu, bod za bodem -- ale zkušeně ... pět hvězd není za originalitu, ale za režiséra -- dostal mě ...