Linsang

Když už si jeden po šestém dílu myslí, že přepálenější akce nemůže být, naservíruje mu Wan gigamegaultra přepálenou sedmičku. A najednou se nekonečná rozjezdová dráha a létající Dom z minula zdají být vcelku realistické kousky. Pokud bude další díl, není mi moc jasné, kam se dá s tou destrukcí ještě zajít, zbývá snad už jen vesmír... Ale bavila jsem se skvěle, stačí vypnout mozek a jen se bavit. Samozřejmě to byla hořkosladká zábava vzhledem k všeobecně známé tragédii, tomu se člověk prostě při sledování neubránil. Závěrečné loučení s Paulem mě dostalo, smazal se rozdíl mezi filmem a realitou a bylo jasně viditelné, že v případě této série nejsou řeči o rodině jen řeči. Musela jsem odejít ještě za tmy během titulků, za vlhké oči jsem se styděla, ale jak vidím ze zdejších komentářů, nebyla jsem zdaleka sama. Doufám, že jsem odchodem nepropásla nějakou potitulkovou scénu, která by navnadila na další díl.

Velmi příjemné překvapení. Některé díly sice dějově slabší, ale všechny postavy jsou skutečně lahůdkové a hláškují jak o život. Není mi moc jasné, čím si postava Sophie vysloužila takové ovace, kdykoliv se objeví na scéně, jelikož mi rozhodně nepřijde jako nejvíce vtipná postava. Že by u diváků zapracovala nostalgie po nejslavnější roli Jennifer Coolidge? Originální znění zde naprostou nutností, český dabing se u hlavních postav opravdu nepovedl a ubírá hrdinkám dost na jejich svérázu.

Já si to tedy užila snad víc než první třístovku. Každý druhý komentář tu zmiňuje malé charisma Stapletona a srovnává ho s Butlerem, ale mám pocit, že většině spíš vadí, že Themistokles prostě není taková namakaná korba a tak pěkně neřve před bitvou hrdinné slogany. Mě osobně bylo civilnější pojetí hlavního hrdiny příjemnější a myslím, že by byla trochu nuda koukat znovu na někoho, kdo by byl jen kopií Leonidase. Eva Green je sice ultimátní mrcha a ano, pánové, hrudník má super, ale na rozdíl od části zdejších uživatelů to nevidím jako jediný důvod, proč jít na tento film do kina. Za mě za plný počet a těším se na případné pokračování.

Geniální soundtrack, megavtipná scéna s KKK a famózní Waltz. Ke konci se to již poněkud táhlo a stejně rázně, jako odešel ze scény sám pan režisér, se mělo zapracovat s nůžkami ve střižně. Toť ovšem má jediná výtka, bavila jsem se královsky. Quentine, máš to za pět...

Ano, Justin Lin poněkud přepálil akci a některé scény už jsou na pomezí sci-fi a u vážných hovorů o rodinných hodnotách bych chtěla přetočit děj dopředu, ale stejně je mi tahle partička s každým dalším filmem víc a víc sympatická. Oceňuju hlavně téměř úplný odklon od filozofie prvních dílů, kdy bylo hlavním účelem ukázat vytuněné káry a modelky v upnutých šatičkách, což mě jako ženské bylo totálně ukradené :-) Těším se na další díl s novým záporákem jak na druhé Vánoce...

Nechápu, proč někdo vyčítá Jacksonovi a Shoreovi, že vykrádají sami sebe a používají v Hobitovi stejné scenérie a motivy. Jedná se přeci o návrat do stejného prostředí, jaké bylo před lety geniálně vytvořeno pro LOTRa a tehdy z toho valná většina nynějších kritiků padla na zadek. Čekal snad někdo, že Jackson vytvoří Středozemi kompletně nový look a Shore zahodí noty z LOTRa a složí od základů jinou hudbu? Já osobně jsem nadšená, že jsem se vrátila do tak známých míst a přiblble jsem se usmívala pokaždé, když se objevila důvěrně známá krajina nebo postava. Pravda je, že někdy to bylo opravdu velké déja vu - při scéně před Roklinkou, kde skřeti honili trpaslíky po skalnaté krajině, jsem jen čekala, za kterým kamenem vykoukne Aragorn s Legolasem... Hudba stejně geniálně dokreslující děj a absolutním hudebním vrcholem pro mě byl motiv u Thorinova útoku na Azoga v závěru filmu. Husina po celém těle. Jakožto nefanoušek 3D jsem viděla jen "plochou" verzi Hobita a nemůžu tak opěvovat úžasné digitální triky, ale o těch to pro mě stejně není. Nepotřebuju mít pocit, že mi v bitce balvany (případně skřeti) létají kolem sedačky, abych si film užila. Já to udělala i tak a jediné, co mě mrzí, je to, že si budu muset dva roky počkat, abych viděla finále.

Já jsem nadšená, film se mi velmi trefil do nálady a bavila jsem se celou dobu. Mám ráda starou Británii, výprava přesná, příjemná hudba, bezchybný casting. Hugh Dancy je naprosto neodolatelný a božského Ruperta Everetta jsem poznala až po hodně dlouhé době. Skvělá dvojka, nevím, komu mám fandit víc :-) Oddechová komedie, která zaručeně zvedne náladu. PS: Jestlipak byla královna Viktorie s Jolly Molly spokojená? :-)

Přes poněkud přepálenou stopáž jsem se v kině nenudila ani chvilku. Výpravný snímek se skvělými hereckými výkony a velmi zajímavým příběhem podle skutečných událostí. Chválit Madse Mikkelsena je nošením dříví do lesa, ten snad ani špatně zahrát neumí a charisma by mohl prodávat po kilech. Já jsem odcházela z kina nadšena, za plný počet.

Bála jsem se jak nikdy. Velmi stísněná atmosféra, každý mi tam připadal nějaký divný, přestože se navenek chovali celkem normálně. Celou dobu napnutá jak kšandy co bude dál. Konec mě docela rozsekal, to jsem opravdu nečekala. Podobné překvapení jako u Šestého smyslu. Palce nahoru!

Nejsem žádná citlivka, ale u Pokání jsem nestačila zamačkávat slzy. Neskutečná scéna na válečné pláži, jejíž síla je mohutně podpořena krásnou hudbou, závěrečné přiznání staré Briony, úchvatný James McAvoy (nejvíc mě dostal ve scéně, kde v sadu najde hromady zabitých dívek, to jsem skoro nerozdýchala), krásná Keira Knightley (na anorektičky si opravdu nepotrpím, ale tady jsem její vychrtlost ráda přehlídla) a obě představitelky mladé Briony. Nemám slov, za plný počet.