Linsang

Po předchozím díle, který mě opět naladil na vlnu Enterprise, se v kině dostavilo lehké zklamání. Akce sice vesměs velkolepá, ale občas jsem měla pocit, že mi J.J. Abrams předhazuje všechny efekty jen proto, aby zakryl absenci kvalitního scénáře. Překvapivě největší zklamání se dostavilo v podobě padoucha, což je pro mě docela šok, neboť od Benedicta Cumberbatche jsem zejména po shlédnutí ukázek čekala záporáka úplně jiného levelu. Celkově ovšem příjemný letní blockbuster, který nikoho nemůže urazit.

Ano, Justin Lin poněkud přepálil akci a některé scény už jsou na pomezí sci-fi a u vážných hovorů o rodinných hodnotách bych chtěla přetočit děj dopředu, ale stejně je mi tahle partička s každým dalším filmem víc a víc sympatická. Oceňuju hlavně téměř úplný odklon od filozofie prvních dílů, kdy bylo hlavním účelem ukázat vytuněné káry a modelky v upnutých šatičkách, což mě jako ženské bylo totálně ukradené :-) Těším se na další díl s novým záporákem jak na druhé Vánoce...

Vyprázdněný vizuál, který mě nechal naprosto chladnou k osudům všech zůčastněných a nepomohl tomu ani rádoby dramatický voiceover Tobeyho Maguirea. Buzz Luhrmann se snaží omračovat opulentní pastvou pro oči, která ovšem nedokáže zakrýt absenci jakýchkoliv hlubších emocí či pořádné interaktivity postav. To už se mi v kině dlouho nestalo, aby ve mě ani jedna postava nedokázala vzbudit sebemenší sympatii či alespoň zájem. Scéna v hotelu budiž čestnou výjimkou.

Jeden by nevěřil, jak se v Hollywoodu dokáže plýtvat tamním hvězdným potenciálem. Obsazení filmu je jak příručka kdo je kdo ve filmovém průmyslu a přesto se z toho nepodařilo vymačkat víc než vlažnou zábavu do které mohli být obsazeni mnohem méně profláknutější herci. Výsledek by byl určitě méně nákladný a člověk by ani nebyl tak zklamaný, jelikož by neměl přehnaná očekávání.

Poměrně velké zklamání. Většinu filmu jsem se dost nudila a těch pár svižných scén to nevytáhne výš než na slabší průměr. Tady si prostě někdo vybral slabší chvilku...

Nechápu, proč někdo vyčítá Jacksonovi a Shoreovi, že vykrádají sami sebe a používají v Hobitovi stejné scenérie a motivy. Jedná se přeci o návrat do stejného prostředí, jaké bylo před lety geniálně vytvořeno pro LOTRa a tehdy z toho valná většina nynějších kritiků padla na zadek. Čekal snad někdo, že Jackson vytvoří Středozemi kompletně nový look a Shore zahodí noty z LOTRa a složí od základů jinou hudbu? Já osobně jsem nadšená, že jsem se vrátila do tak známých míst a přiblble jsem se usmívala pokaždé, když se objevila důvěrně známá krajina nebo postava. Pravda je, že někdy to bylo opravdu velké déja vu - při scéně před Roklinkou, kde skřeti honili trpaslíky po skalnaté krajině, jsem jen čekala, za kterým kamenem vykoukne Aragorn s Legolasem... Hudba stejně geniálně dokreslující děj a absolutním hudebním vrcholem pro mě byl motiv u Thorinova útoku na Azoga v závěru filmu. Husina po celém těle. Jakožto nefanoušek 3D jsem viděla jen "plochou" verzi Hobita a nemůžu tak opěvovat úžasné digitální triky, ale o těch to pro mě stejně není. Nepotřebuju mít pocit, že mi v bitce balvany (případně skřeti) létají kolem sedačky, abych si film užila. Já to udělala i tak a jediné, co mě mrzí, je to, že si budu muset dva roky počkat, abych viděla finále.

Předesílám, že nejsem zasněná teenagerka, tudíž ani primární cílová skupina, a toto se zákonitě na mém vnímání filmu odráží. Nad přeslazenými zamilovanými scénami jsem se trochu útrpně usmívala, ale to zejména proto, že v nich naplno vyniklo, jak ústřední herecké duo prostě neumí hrát. Na druhou stranu by v podobném filmu asi bylo "skutečné herectví" trochu nepatřičné. Hlavní požadavek na teenagerské hvězdy, tj. pohlednost, oba herci splňují, takže dejme tomu... Co se týče děje, spousta naprosto zbytečné vaty, která je tam nejspíš jen proto, aby ospravedlnila rozdělení knihy na dva filmy, aby mohli producenti vytáhnout z diváků peníze nadvakrát. Když už konečně nastala pořádná akce, tak jsme se za pár minut dozvěděli, že to vlastně byla celé jen vize možné budoucnosti. V tu chvíli se půlka kina zasmála a ta druhá to poměrně zhnuseně komentovala. Filmy jsem viděla všechny, ale poslední díly už víceméně jen ze setrvačnosti, kvalita šla podle mě dolů. Ale pokud šla dolů i kvalita knih, tak zase asi není tvůrcům moc co vyčítat...

Jakožto fanynka akčních filmů jsem z kina odcházela nadšená. Jakožto fanynka Bonda o něco méně. Potěšily scénky, kterými se série s Craigem vrací jakoby na začátek (Moneypenny, šéf M, který je muž...), a po jejich shlédnutí jsem si o to víc uvědomila, že mi chybí poetika, která před nástupem Craiga dělala Bonda Bondem. (Přesto je paradoxně Craigovo Casino Royale moje nejoblíbenější bondovka a ocenila jsem na ní hlavně syrovost a absenci absurdních technických hračiček, kterými se poslední díly s Brosnanem jen hemžily). Přiznejme si to, spoustu lidí na filmech lákalo také to, že je Bond lehce "mužské šovinistické prase", které klátí jednu krasavici za druhou a z atomového výbuchu vyjde v nepoškozeném obleku a jen si lehce upraví kravatu. Náznak podobné scénky ve Skyfall byl v kině zdrojem největšího pobavení a dává mi tímto za pravdu, že řadě lidí tato nadsázka chybí. Javier Bardem je luxusní záporák, který mě ve scénce s přivázaným Bondem málem přiměl předčasně se zbavit večeře. Takový slizoun se jen tak nevidí. Javier má tu smůlu, že už nikdy se na něj nebudu moc podívat bez toho, aniž bych viděla odbarveného šílence, který šmátrá Bondovi po kolenou. Potěšil také mladý Q, kluk jeden šikovný, jako by vypadl z TBBT. Naopak nový M Ralpha Fiennese je značně nevýrazný týpek, ale to byl nejspíš záměr...Shrnuto a podtrženo, nadupaná akční jízda s náznaky starých dobrých časů. Bohužel ale také s čím dál hůře vypadajícím Bondem. Kdo proboha vymyslel ten jeho look? Vyhublý, zarostlý a hlavně příšerně ostříhaný. Když se v úvodní scéně objevila jeho silueta s odstávajícíma ušima, měla jsem co dělat, abych se nesmála nahlas...

Kdybych hodnotila jen vizuální stránku filmu, bylo by to za jasných 5 hvězd, retro atmosféra dokonalá a výprava mě totálně vtáhla do 50. let. Musím však něco ubrat za poměrně zdlouhavé tempo a také za děj jako takový. Nebylo mi moc jasné angažmá Zenkeho. To v celém Německu nenašli jediného policajta, který by se dal pro jejich cíle použít? To museli jet až do gulagu na Sibiř, aby tam přinutili Zenkeho ke spolupráci slibem, že uvidí rodinu? Nebo už byl mezitím z té Sibiře zpátky v Německu a působil jako policajt? A kdo za tím vším vlastně stál? Byla to sólovka STB? Podle scény, kdy se v kanceláři Haklova šéfa vyjeví viník, a sovětský soudruh na to reaguje značně podrážděně, to tak vypadalo. Ale, že by si STB troufla něco takového udělat bez svolení Velkého bratra z Kremlu? Nebo jen soudruh hrál divadlo před Haklem? Ale proč, v této chvíli bylo jasné, že to má Hakl spočítané a už o případném angažmá sovětů nikomu neřekne. Zkrátka, buď jsem v kině občas usnula a neviděla nějaké zásadní scény, nebo to tam opravdu vysvětlené nebylo.

V rámci zdejší televizní bídy nadprůměrný kousek, ale jako u předchozí Strachovy záhadotrilogie mám i zde velký problém s jejím koncem. Tři díly je divák celkem napínavě lákán na něco co je pak koncem kompletně zazděno. Nepotřebuju polopatické vysvětlení co se za bránou vlastně skrývá a o čem všem to teda bylo, ale tohle mi přišlo hodně ošizené. Bodíky nahoru za sehranou ústřední trojici, ale chtělo by to do dalšího případu trochu zapracovat na Sumarovi a nedělat z něj takového notorika. Trošku přehnané...