Killingjoke

A je to tu znovu. Marně se snažím vzdorovat dalšímu televiznímu projektu pod kterým je podepsaný Taylor Sheridan. Nutno říct, že jsem to vydržel dlouho, protože na rozdíl od Yellowstoneu a 1883 mě prostředí gangů, drog a basy až tak moc nelákalo. No, ale stejně jsem podlehl. Dostal jsem totiž chuť na testosteronovou zábavu, právě takovou jakou Sheridan umí. A tenhle svět je od první chvíle temný jako kafe říznuté horkým asfaltem. Nic není černobílé, ta tam jsou lehké mantinely mezi dobrem a zlem. Uprostřed toho všeho balancuje bývalý trestanec v podání Jeremy Rennera, který své zkušenosti vložil do práce poradce ostatních vězňů a jejich rodiny. Ač to není žádný svatoušek, divák mu musí fandit, protože i když opravdu nejedná v rukavičkách, stále je směrován svým neochvějným morálním kompasem... Seriál z počátku vyžaduje větší soustředění, aby divák dokázal zachytit motivace postav, jejich roli v příběhu a vůbec, aby se v postavách dokázal zorientovat. Odměnou mu je další parádní sheridenovka. Za mě nečekaná spokojenost a budu se těšit na pokračování. No a vzhledem k tomu, že Taylor Sheridan oznámil několik dalších projektů, tak začínám mít strach, že v té bedně za chvíli nebudu hledět na nic jiného. Ale co se dá dělat, když ono je to všecko vážně dobrý...

Star Trek pro mně spolu se Star Wars představují dvě největší hvězdné ságy filmového světa. Nutno podotknout, že nejsem velkým fanouškem ani jedné z těchto sérií. Zatímco u Star Wars se mi více méně líbí pouze původní trilogie, svět Star Treku šel mimo mne úplně. Tedy do doby než jsem náhodou viděl film J.J. Abramse. Nevím jak jej berou skalní fanoušci, ale mně se takový Star Trek docela zamlouvá. Je to novátorské, akční a napínavé. Posádka známá z dřívějších filmů se tímto rebootem dostala na počátek své kariéry a dostala svůj lidštější, tím pro mne i zajímavější rozměr. Nicméně trošku mi chyběla ještě hlubší psychologie postav a osudovější záporák. Ale nevadí, jako zábavný blockbuster to na mne zapůsobilo a klidně si jej někdy v budoucnu dám ještě jednou...

Nebudu chodit kolem horké kaše a rovnou řeknu, že mne to nijak neomráčilo. S ohledem na výborně sestříhané trailery jsem čekal mnohem větší dávku emocí a osudovosti. Tajně jsem i věřil, že se podaří zopakovat kvalitu předchozího snímku z roku 2009, kterým mne režisér J.J.Abrams poprvé přivedl do světa Star Treku, jenž mne do té doby dokonale míjel a nezajímal. Bohužel nestalo se. Tím ale rozhodně netvrdím, že je Star Trek: Do temnoty špatným filmem, naopak je docela dobrý, s troškou vtipu, celkem obstojně hrajícími herci a nějakou tou akční scénou. Zklamáním je pro mne v kontextu nejočekávanějších filmů letošního roku, protože mu nemůžu odpustit jistou zkratkovitost a nesmyslné skákání mezi scénami, potažmo místy velmi děravý scénář. Musím tedy závěrem říci, že jediný “startrekovský“ film, na který se někdy možná znovu podívám je ten z roku 2009, protože nejnovější Do temnoty je prostě jednohubka na jedno ochutnání, i když rozhodně nechutná tak úplně špatně…

Nepatřím ke skalním fanouškům světa Star Wars, přesto řadím původní trilogii mezi ty nejpovedenější, které kdy byly natočeny a rád se na ni jednou za čas podívám. Následující "prequelová" trilogie mne pak naopak nebavila skoro vůbec a není tedy divu, že jsem byl k dalšímu pokračování velmi skeptický. Ale jo, Síla se probouzí se povedla. Jedná se o nenáročnou zábavu, pomrkávající na fanoušky původní trilogie a přitom začíná rozvíjet osudy nových postav. Nějaké přesahy či něco víc jsem asi ani neočekával. Režiséra Abramse nepovažuji na rozdíl od jiných za nijak výjimečného (jeho první Star Trek se mi však líbil), ale musím uznat, že tady se mu podařilo vystihnout v rozumné míře vše, co bychom chtěli v pokračování kultovní série vidět. O výkonech herců není třeba diskutovat, nevybavuji si žádný slabší článek. Rovněž kvituji, že od minula ubylo digitálních efektů (nebo možná byly mnohem dokonalejší a líbivější) a scénář dává mnohem větší smysl. No uvidíme, na Epizodu VIII jsem od teď velmi zvědavý a pokud to dostane na starost zase J.J. Abrams, budu věřit, že se mu to zase nerozpadne pod rukama jako druhý Star Trek...

Zatrubte fanfáry! Na osmý (!!!) pokus mi to s tím Kubrickem konečně vyšlo. Konečně jsem viděl záblesk něčeho, co vybočuje z filmového průměru. To však neznamená, že bych Kubricka stále nepovažoval za průměrného režiséra, jehož genialita mi bohužel stále uniká. Přesto jsem rád, že jsem na Stezky slávy narazil, už jen protože vypráví velmi zajímavý příběh z období 1SV. Kubrick se soustředil na kritiku vojenského velení, jenž pro svou slávu často hodlá vydat naprosto nesmyslný a nesplnitelný rozkaz. Následky takového rozkazu bývají velmi tragické. Trošku to připomíná boj s větrnými mlýny, kde v roli pomyslného Don Quijota vystupuje mladý plukovník Dax (výborný Kirk Douglas), který se dosud nesmířil s vojenskou mašinérií a uplatňuje vůči vojensko-velitelské pravdě prvek zdravého rozumu a soucitu. Idealismus však bohužel v reálném světě nenajde nikde oporu a já jsem rád, že i faktické vyvrcholení příběhu nepostrádá punc ryzí uvěřitelnosti. Jediné problémy tentokrát spatřuji v jistém zdání rozháranosti příběhu a zbytečné ploužení kamery v zákopech na začátku filmu, jenž mělo zřejmě působit jako artový efekt (velmi únavný) a trošku patetický závěr, jenž je až moc šroubovaný ke zbytku filmu. Tentokrát tedy spokojenost a pro mne jednoznačně nejlepší Kubrick…

Výjimečná předloha převedena na plátno ve výjimečném filmu. Mnoho adaptací literárních, potažmo komiksových děl často nedopadne dobře, tenhle film naštěstí není ten případ. I přesto, že jej od začátku provází nadávky autora komiksu Alana Moora (ten chlap už jiný nebude, ale má na to jako komiksový bůh právo), musím říct, že se to režiséru Zacku Snyderovi opravdu povedlo. A byl to hodně těžký úkol, jelikož se jedná o nejlepší komiks všech dob. Film se docela věrně drží předlohy a my se tak můžeme hluboce položit do alternativních dějin USA a vlastně celého světa, které jsou větší či menší měrou ovlivňovány působením maskovaných strážců zákona. Hlavní nosnou linkou však zůstává rok 1985, tedy doba kdy vrcholí Studená válka a jaderná katastrofa vyvolaná válkou mezi USA a SSSR je na spadnutí. Okolo tohoto je nabaleno množství flashbacků do minulosti hlavních postav, které osvětluji vše potřebné. Výborný je ale styl vyprávění a spojení neuvěřitelné brutálních scén s filozofujícími přesahy. Vizuální stránka je u Zacka Snydera samozřejmostí. I tentokrát je to lahoda už od výborně sestavených úvodních titulků. Rovněž si pochvaluji použití písniček, které výborně dokreslují dobu, ve kterém se film odehrává. Herci hrají všichni výborně, nejlepší je však výkon Jackie Earle Haleyho, který v roli hrdiny se správnými úmysly, ale trošku psychopatickými sklony Rorschacha naprosto exceluje, přesto že mu většinu filmu není vidět do tváře… Strážci nikdy nebudou patřit mezi přelomové komiksové adaptace ani přelomové filmy. Vždycky budou vytlačováni divácky vděčnějšími, avšak mnohdy sterilitou překypujícími filmy studia Marvel, nebo falešnou nálepkou „reálného superhrdiny“ se honosícími filmy ze série Kick-Ass. Přesto Strážce považuji za mnohem lepší film a dokonce i látku k vyprávění, na kterou se jako komiksový fanoušek vždy podívám mnohem raději a s mnohem větším požitkem z komiksového příběhu, než u všech zmíněných filmů dohromady…

Nesnáším všechno co se nějakým způsobem dotýká současnému fenoménu zombies. Absolutně nesnáším filmy a seriály, ve kterých vystupují houfy krvelačných oživlých mrtvol, tupě a lačně toužících zakousnout své zuby do něčeho čerstvého a živého. Asi nikdy nepochopím, co na tom všem diváky a jiné fanoušky sakra tak baví… K tomuhle filmu jsem se dostal tak nějak omylem. Vlastně kdyby v něm hlavní roli nehrál Brad Pitt, zřejmě bych se mu vyhnul velikánským obloukem. Nakonec to asi bude jediná zombie záležitost, která mne nějakým způsobem kdy bavila (krom prvních dvou dílů Walking Dead, což byla další náhoda). Bylo to celkem napínavé, místy příjemně akční a občas i trošku zamyšlené. Vlastně jsem měl celou dobu pocit, že sleduji nějakou zhmotněnou počítačovou hru, kdy genezí příběhu procházíme od prvotní „invaze“ až po celosvětový boj proti nemrtvým. Brad Pitt zde předvádí, že i v takovém to filmu umí zahrát a ostatní herce nechává daleko za sebou. Jeho postava Gerryho, bývalého vyšetřovatele OSN je možná až moc „nesmrtelná“, protože si nedovedu představit, že by někdo dokázal přežít vše co on. Ale budiž, asi to bylo k věci a vlastně mi to vůbec nevadí. WWZ je zábavným filmem, který možná trošku neví, čím chce být. Jestli přímočarým letním akčňákem s oživlými mrtvolami, nebo filmem s nějakým tím vyšším poselstvím. Nakonec to bude jeden z mála zombie filmů, kterému jsem ochoten dát šanci s dalším shlédnutím a to je u mě tedy co říci…

Lehce komediální, lehce dramatická a lehce krimi parafráze na velké špionážní filmy. Šaráda má velmi jednoduchou dějovou linku a film tak spíše než na výborném scénáři staví na několika momentech překvapení a především hereckých výkonech všech zúčastněných herců. Komediálnost a milá naivita snímku je samozřejmostí poplatnou době svého vzniku, takže ve výsledku namísto špionážní zápletky sledujeme milostné taškařice mezi ústřední dvojící Grant a Hepburn. A v tom je možná ten kámen úrazu, tedy aspoň pro mne. Já jim tu chemii a zamilovanost prostě neuvěřil... Šaráda je skvělým filmem, který výborně pobaví, ale k tomu abych mohl dát pět hvězd, jí prostě chybí nějaká ta větší jiskra. Přesto jsem se bavil skvěle, dokonce lépe než u valné většiny bondovek…

Děsím se představy, že mě po padesátce přepadne druhá míza a já se šíleně zakoukám do nějaké mladé sukně. Samozřejmě, teď si to rozhodně nepřipouštím ale vím, že my chlapi věkem děláme občas pěkně pitomé věci. A nejen věkem… Šarlatová ulice Fritze Langa, tomu já říkám parádní noir. Naprosto výstavní po všech stránkách. Příběh výborně gradovaný, ač možná trošku předvídatelný. Co ale chcete, je tady jeden naivní postarší pán, manipulativní a zároveň manipulovaná mrcha a slizounský floutek, kterému byste dali pěstí ihned jak by na vás promluvil. Atmosféra by se dala s přibývajícími minutami krájet, pravidla žánru jsou perfektně respektovaná a dovedená k dokonalosti. Když se dva snaží přežít na úkor druhého, nikdy to nedopadne dobře. Ale co bych povídal, koukněte se sami, stojí to zato… Fritz Lang je neuvěřitelný režisér. A zase jeden z těch, jehož filmy jsem objevil poměrně nedávno. Ani tímto svým filmem mne nezklamal a opět do něj zakomponoval trochu toho vyššího poselství, tentokrát to je o síle lidského svědomí, před nímž se člověk jen tak neskryje. Herecké obsazení nemohlo být lepší. Edward G. Robinson je pro mne jistotou a hodně se mi líbí obsazení Joan Bennett, přestože je velmi pohlednou ženou, nenáviděl jsem její postavu Kitty od samého počátku a byla mi až odporně nesympatická (ta postava, nikoliv herečka). Dodala své postavě zvláštní postoj a i v tom hlase jsem slyšel neskutečně vypočítavou mrchu. A to k perfektnímu noiru prostě patří…

Dotek dokonalosti. Asi tohle mě napadá jako první poté, co jsem shlédl poslední díl seriálu Šógun. Na televizní poměry až nevídaný a komplexní počin, jaký nevídám moc často. Knihu Jamese Clavella jsem četl někdy před 20 lety, původní seriál jsem viděl někdy v 90. letech. A proto ani nijak neporovnávám. Tahle nejnovější adaptace má prostě vše, co bych očekával u každého obdobně tematického počinu a to včetně těch, které jsou určené pro velká plátna. Šógun má výtečnou výpravu, skvělé obsazení hlavních i vedlejších rolí (ach ty krásné Japonečky :) ), nádhernou kameru a podmanivou hudbu. Je opravdu těžké cokoliv zvlášť vyzdvihnout. Člověk si musí užívat to plíživé tempo, intriky a politikaření, zvlášť pokud se to odehrává v prostředí mnou oblíbeného Japonska. Zdejší kultura je prostě jedinečná, i když se na ní okem Evropana mnohdy díváme s údivem. Ale to k tomu patří... Seriál vznikal několik let a je to na něm vidět. Tvůrci si vyhráli se všemi detaily. Nebránil bych se ale tomu, kdyby se příště vrhli i na další Clavellovy romány...