Killingjoke

Nikdy jsem nebyl zapřisáhlý bondofil, ale i přesto jsem se na všechny dosavadní bondovky dříve či později podíval. Connery byl fajn, Moore a Lazenby mi do role moc neseděli, Dalton je neherec a Brosnan mi byl vždy nesympatický. A proto, že nejsem bondofil, je pro mne narozdíl od mnoha fanoušků série Daniel Craig ideální představitel ikonického agenta 007 a od jeho příchodu v Casino Royale, jsem se o bondovky začal zajímat i já. Tolik k mé historii s touto sérií... Skyfall je pro mně zatím nejlepší bondovka od začátku do konce. Režisér Sam Mendes nás od první minuty filmu vrhá přímo do akce, kde ukáže Bondovy fyzické schopnosti a úvodní, vkusně padnoucí píseň od Adele. Vysoké tempo si pak film drží po celou svou délku. Tentokrát jde skutečně o velkou hrozbu a v sázce jsou životy všech agentů britské MI6. Skyfall je příběhem o pomstě, bolesti a hříchům minulosti, které měly být dávno pohřbeny. Mendes se neskrývaně hlásí k inspiraci nolanovým Temným rytířem a nutno podotknout, že sledoval velmi pozorně, protože si z něj vybral jen to nejlepší a k tomu všemu přidal svou nepopíratelnou režisérskou osobitost. Závěrečné "Vítejte ve Skotsku" je pak třešničkou na dortu a koncem, který místy bere dech. Z hereckého obsazení mimo Daniela Craiga a Judi Dench jako M, rozhodně zůstane v paměti hlavní záporák v podání Javiera Bardema, který je v pravdě démonicky šílený, narozdíl od velmi mdlé bondgirl, jenž je ve filmu odsunuta někam na třetí kolej a patrně si na ni za pár dní ani nevzpomeneme. To mi však rozhodně nevadí, protože onu polohu Bonda, jako velkého milovníka jsem vždy považoval za nadbytečnou a občas i nechtěně směšnou. Skyfall je ve výsledku velmi dobrý film, který opravdu stojí za vidění a já jen věřím, že v nastoleném tempu a kvalitě se bude dál v sérii o agentu 007 pokračovat...

The Words byl pro mne jeden z mála letošních filmů, u kterých jsem se musel pozastavit a zamyslet se nad tím, co je vlastně v životě důležité. Dalo by se říci, že je natočen líbivou melodramatickou formou, ale pod oním líbivým romantickým kabátkem se skrývá mnohem hlubší poselství, které však mnohým bude připadat jako kýčovité pozlátko. Děj je vyprávěn ve třech propletených časových a dějových rovinách, jejichž střípky však tvoří jeden jediný osud. Mám tyhle lehce mysteriózní příběhy o spisovatelích prostě rád a nevadí mi, že jsem už někdy v polovině tušil, kam tohle všechno směřuje. Z herců určitě stojí za zmínku přesvědčivý Bradley Cooper a zvláště pak brilantní a velmi emocionální výkon Jeremy Ironse. The Words je film o citech, o tom jak bychom se měli naučit říkat: „omlouvám se“, i když to může někdy hodně bolet…

Tak tohle byla síla! Od začátku je jasné jak se věci mají, ale jak to všechno dopadne, to se mění každou minutou. Tenhle Polanski se mi líbil, i když s jeho filmy nejsem vždy jen spokojen. Divadelní předloha z toho jde na první pohled cítit a je dobře, že si s tím všichni tři herci bez problému poradili. Sigourney Weaver je v roli oběti / věznitele naprosto úžasná a jen se divím, že jsem na tenhle film narazil až 25 let po jeho uvedení. Dobré to bylo...

Vánoční svátky v plném proudu, v televizi dávají už devítistoudevětadevadesátou reprízu snad jakékoliv pohádky, která vás napadne a já páchám smrtelný hřích. No vlastně ne tak docela, jen si pouštím film Johna M. Stahla Smrtelný hřích, který je klasikou v žánru noir. Je to tak, tak jako jiní mají Vánoce spojené s pohádkami, já dávám večer přednost dobrému noiru či staré gangsterce. Tentokrát se mi do ruky dostal tenhle nádherný, věkem prověřený klenot, ukazující kataklyzmatickou posedlost a krásu která zabíjí. Slovo krása je ve spojení s Gene Tierney velmi slabým termínem, protože tato herečka podle mne patřila k nejkrásnějším herečkám poválečného Hollywoodu. Zde navíc hraje ústřední roli v příběhu o posedlosti, která naprosto nezná hranice a její zničující efekt se nevyhne nikomu, kdo se mu postaví do cesty... Zajímavé je, že tento film nemá kdoví jak promyšlený příběh ani postavy. Všichni jdou tak nějak po povrchu, černá je černá a bílá je bílá. To proč hodnotím film tak vysoko je právě Gene Tierney a její postava, která jako jediná vykazuje prvky nejednoznačnosti. Až mě mrazí jak se může láska lehce měnit ve vražednou posedlost a fascinující byl ten kontrast mezi krásou a chladnokrevnými skutky. První půlku filmu jsem sice docela přetrpěl, ale z té druhé udělala Gene perfektní noir jaký mám rád. Jen je škoda, že jsem se dostal pouze k barevné verzi, protože ta původní černobílá musela být, co se celkového zážitku týče, určitě mnohem lepší...

Matrixovský svět říznuty tím nejtemnějším noirem, jaký si dokážete představit. Když jsem tenhle film viděl kdysi poprvé, absolutně mě pohltil svou dávkou deprese, chytrého příběhu a perfektně napsaných postav. Alex Proyas se po mnou milované Vráně vrátil do podobných kulis, jenž jsou tentokrát umístěny do Temného města, kdesi v nekonečném vesmíru, města ve kterém tajemná mimozemská civilizace zkouší poznat podstatu lidské duše. Plusem příběhu je detektivní linie a postupné odhalování kostiček tajemství, které tak místy nenechají diváka ani dýchat... Tohle je sci-fi jaké mám rád. Mimo skvělé režie Alexe Proyase zaujme Rufus Sewell v hlavní roli "vyvoleného" Johna Murdocka, William Hurt jako pochybovačný detektiv Bumstead či Kiefer Sutherland v roli kontroverzního doktora Schrebera. A pakliže jsem zmiňoval, že film má noirovou atmosféru, nesmí chybět ani její základní stavební kámen v podobě femme fatale, kterou si zde střihla krásná Jennifer Connelly, jenž však tentokrát hlavního hrdinu nevede k vlastní záhubě, ale spíš představuje záblesk světla na konci temného tunelu. V neposlední řadě musím zmínit skvěle sugestivní hudbu Trevora Jonese... Nevím, zda byla přiznaná inspirace Matrixu tímto filmem, přesto právě první Matrix film v mnohém připomíná. A přesto, že mám oba filmy hodně rád, tak nějak podvědomě tíhnu právě k Temnému městu (český název "Smrtihlav" vůbec nechápu), možná právě pro jeho temnou a depresivní noir atmosféru...

Omlouvám se za hrubá slova, ale…co to kurva bylo? Páté setkání s Johnem McClanem je prostě jedna velká zrůdnost a penetrace řitního svěrače kultovního hrdiny. On už předchozí snímek předpovídal, jakou cestou se bude dále pokračovat, ale tohle jsem neočekával ani v těch nejdivočejších snech. Tohle nemá s původním filmem absolutně nic společného, tohle prostě není John McClane. McClaneovic chlapci tady během pár minut zdemolují půlku Moskvy a vůbec nikdo se nepozastaví nad tím, že se jim do cesty nepostaví ani jeden ruský polda nebo armáda. Bruce Willis udělá milion přemetů v autě a na těle nemá ani škrábanec. Ne, opravdu nejde vypsat veškeré chyby, kterými je scénář hrubě posetý. Tady si prostě někdo řekl, že řetězec výbuchů, demolic a přestřelek udělá celý film. Neudělá! A už vůbec nemluvím o dialozích, které by se jistě vyjímaly v leckterém homopornu. Režisér John Moore je hovado, které nepochopilo, že netočí film pro náctileté blbečky ujíždějící na emu kapelách, ale točí film pro jejich tatínky, kteří na Johnovi McClaneovi vyrůstali. Jedna věc mne ale mrzí nejvíc a tou je Bruce Willis sám. Musel přece vědět do čeho jde a očividně pro něj postava, která mu udělala kariéru znamená pouze přísun peněz a není v tom žádné srdce. Jinak si to nedokážu vysvětlit, s ohledem na to, jak se třeba takový Sylvester Stallone staví ke svému Rockymu a Rambovi, kde i přesto že už to není to pravé, pořád je tam i v posledních dílech vidět úcta ke kultovní postavě a ne snaha natočit něco za každou cenu. Tímto filmem je pro mne John McClane definitivně mrtvý, John Moore je hovado zasluhující trest smrti a jediné v čem nemám jasno je, za co kurva dávám tu druhou hvězdu…

Styronova Sophiina volba je ve sve podstatě velmi komplexní dílo, jehož doslovný převod na stříbrné plátno je podle mne asi nemožný. Přesto se režisér Alan J. Pakula pokusil o nemožné a mnohými zatracovanou (pro mne však stále nejoblíbenější) knihu zfilmoval. A přizval si na pomoc vskutku bravurní společnost v čele s Meryl Streep a Kevinem Klinem. A možná právě díky těmto hercům a podmanivé hudbě Marvina Hamlische se jedná o více než důstojnou adaptaci příběhu ženy bez budoucnosti, kterou stále pronásleduje temný stín minulosti, zvěrstev Holocaustu a těžkých, nepředstavitelných voleb, které byla nucena učinit. Výkon Meryl Streep je opravdu strhující, jako by se pro tuto roli narodila a stěží si dnes dokážu představit jinou herečku v roli Sophie. Meryl je pro mě opravdu Paní herečka. To samé platí pro Kevina Klinea, který v roli psychicky narušeného Nathana Meryl skvěle doplňuje. Pouze třetí velká role Stinga, kterého hraje Peter MacNicol mi místy přišlo trošku nevyužitá a dost ve stínu výše uvedených. Sophiina volba má své slabší místa, kvality své knižní předlohy nedosahuje, i přesto se jedná o krásně smutný film, který se nesmazatelně zapsal do mého srdce...

V dnešní době už nevěřím v existenci nezávislé novinařiny v naší zemi. Fakt nevěřím. A nedivte se, když se několikrát nacházíte přímo v dění a druhý den čtete (vidíte) nehorázné konstrukce a smyšlenky v těch "seriózních" médiích, tak se ptáte sami sebe, kde jsou vlastně ty hranice "bulvárnosti". Jak jsou na tom média v USA nechci hodnotit, ale Spotlight musel určitě někomu hnout žlučí... A já tomu příběhu "podle skutečných událostí" věřím. Největší sekta, která kdy byla na téhle planetě vytvořena není žádné neviňátko. Tisíciletí křížových výprav, nesmyslně vykonstruované hony na čarodějnice, prodej odpustků a... pedofilie či jiné sexuální zločiny! Konečně někdo zamířil do černého! Ale neberte mě jako zaujatého proti katolické církvi, stejný nebo obdobný názor mám na všechny církve světa... Thomas McCarthy natočil Spotlight tak, že mu krom přisluhovačů svatého Ježíška nemůže nikdo nic vytknout. Nesnažil se tlačit na pilu, nesnažil se vyvolat nějaké zbytečné emoce. Proto je z toho drama, které se místy tváří jako dokument, který bude mnohými "křižáky" zavrhnut jako blud. Mark Ruffalo, Michale Keaton. Liev Schreiber, Stanley Tucci, Rachel McAdams... asi nejlepší herecká sebranka, kterou si dokážu představit a všichni zahráli naprosto suprovně! Jediné, co mi tak chybělo, byla nějaká větší a hmatatelná kopačka mezi oči té pokrytecké a elitářsky protěžované sektě! Jenže to by už skutečným událostem moc neodpovídalo a tak se asi nikdy nedočkáme aspoň částečné spravedlnosti pro všechny oběti (i ty nezjištěné). Tady jen odstoupil nějaký kardinál a pokud se dělo něco dál nevím, pochybuji, ale stejně si myslím, že se zase vše zametlo pod koberec. Jo... a klidně si mě za to ukřižujte...

Shane Black prostě umí a nejlépe v komediálně líznutých kriminálkách. Nelze nevzpomenout na Smrtonosnou zbraň či Posledního skauta. Ale právě té komediálnosti mají Správní chlapi ze všech těchto filmu jednoznačně nejvíc. Black je prostě parádní hláškař a svůj talent zde mohl rozvinout naplno. Navíc mne jako fanouška drsné školy potěšila stylizace do chandlerovských archetypů, výborná retroatmosféra 70. let a podařená zápletka, přinášející tu a tam neočekávaný směr příběhu. Co se týče herců, Russell Crowe tradičně výborný, lehce oprašující svou roli z další hard-boiled kriminálky L.A. Přísně tajné, ale kdo mne osobně hodně překvapil byl Ryan Gosling, oplývající skrytým komediálním potenciálem. Jeho trošku idiotský detektiv je prostě bezkonkurenční. Oba navíc velmi umně doplňuje mladičká Angourie Rice... Neskrývám, že nejsem příznivcem moderních fekálních komedií, oproti tomu leckdy nekompromisní cynismus Shanea Blacka mě bavil vždy a stále ukazuje, že drsné a přesto zábavné komedie se dají točit i jinak. Navíc nejsou hlavní postavy psány černobíle a i tak jim budete od začátku do konce držet palce. Tenhle film opravdu pobavil a řekl bych, že z letošních filmů asi nejvíc. Klasika jako Poslední skaut ze Správných chlapů asi nebude, přesto se jedná o trošku nečekanou lahůdku, ke které se v budoucnu ještě mnohokrát vrátím...

Ke Stephenu Kingovi mám zvláštní vztah. Ač je brán jako mistr hororu, jeho hororové knihy jdou tak nějak mimo mě. Naopak mám raději mysteriozní příběhy s hrstkou paranormality. Srdce v Atlantidě je příběhem, který můžeme zařadit právě sem. Rozhodně se nejedná o nic tak řemeslně dokonalého jako Vykoupení z věznice Shawshank nebo Zelená míle, i přesto není tento film vůbec špatný. Anthony Hopkins i ostatní herecké osazenstvo podává výborné výkony, atmosféra filmu je místy dost mrazivě tajemná a samotný závěr spolehlivě dojme nejednoho diváka. Nicméně po závěrečných titulcích jsem se nemohl ubránit dojmu, že zde něco chybělo. Těžko říci zda je to scénářem, nebo samotnou knižní předlohou (kterou jsem mimochodem nečetl), ale závěr mi připadal tak nějak nedotažený a zanechal několik nezodpovězených otázek. Škoda toho, jinak by bylo mé hodnocení vyšší...