Killingjoke

Ranný Alfred Hitchcock. Tahle jeho špionážní hříčka sic nedosahuje kvalit jeho pozdějších pecek z padesátých let, přesto už tady je to tradiční hitchcockovská noblesní zábava. V ústředí, jak jinak než neprávem obviněný muž, který musí za očištěním svého jména procestovat valnou část Britských ostrovů a v patách mu kromě policie slídí znepřátelení agenti a zabijáci. Trošku to připomíná pozdější Na sever severozápadní linkou, ale to je spíš tím námětem a jen na začátku. V hlavní roli Robert Donat, hraje s lehkostí a elegancí britského gentlemana. Jeho postava je sympaťák až do morku kostí, takže mu fandíte od první minuty. Atmosféra je drásavá, kulisy mysteriózní a tentokrát nechybí ani odlehčenější humorný podtón a milostná linka. Jednoduše směs na výborný film a pro fanouška Alfreda Hitchcocka, za kterého se rád považuji, je to skvěle strávená hodinka a půl…

Tenhle film pro mne znamenal docela dost otazníků. Moc jsem tenkrát před jeho uvedením nevěřil, že Marvel dokáže natočit fantasy příběh, jenž by šel nenásilně skloubit se soudobým pozemským světem. A hle, celkem se to povedlo. Lví podíl samozřejmě nese angažmá Shakespearovského specialisty Kennetha Branagha na režisérské židli. Režisér se totiž vyzná v dramatických dialozích, které by možná normálně působily komicky, u Thora však vyzní docela příjemně. Navíc, nebýt několika můstků do Marvel universa, člověk by si téměř neřekl, že se jedná o přípravu na superhrdinskou týmovku. Hlavně se mi líbila práce se severskou mytologií, která je zde nenásilně poupravena, jenž si však zachovává mnoho z původních bájí a legend zapsaných v knize písní Edda… Herecké obsazení je velmi podařené. Chris Hemsworth působí jako čerstvá krev hodně sympaticky, Anthony Hopkins hraje Odina s moudrostí, jistotou a hereckým šarmem a Tom Hiddleston je opravdu slizký bastard. Jediným slabým článkem tak pro mne zůstává Natalie Portman, která se u mne během několika let propracovala od oblíbené herečky až po jednu z nejotravnějších hereckých persón současného Hollywoodu a dnes ji opravdu nemusím… Docela se mi líbila i hrdinská hudba Patricka Doylea, celková výprava (i když ten Asgard mohl být trošku velkolepější), kostýmy a vůbec taková ta pohádková atmosféra. První Thor je nenáročný film pro odreagování a odpočinutí. Jako většina „Marvelovek“ jede hodně na jistotu a bojí se udělat něco nepředvídatelného či nekorektního. Docela jsem zvědav, jak se osudy Thora vyvinou ve druhém dílu, který je nyní téměř za dveřmi…

Dalo se čekat, že to jednou přijde a Marvel natočí film, který bude od začátku do konce totální průser (filmově), jenž však zástupy poloslepých fandů budou pomyslně vynášet až do nebe. Špatné je, že tohle bude mít jen jediný dopad a tím je, že nás do budoucna čekají takovéto tupé a nesmyslné "rádoby veselé a vtipné" filmy ozvučené cinkajícími zlaťáčky neobjektivního stáda! Čekal jsem to, druhý Thor se nesnese srovnání s prvním a filmařsky docela osobitým filmem. Nebudu se zde rozepisovat o všech záporech, které zde uvedli recenzenti, kteří ještě nepřišli o zrak, zdravý rozum a objektivní přístup. Z atmosféry a shakespearovské pohádky se film propadl do šíleného, dějově plytkého guláše uvařeného v kotlíku dementních hlášek, nesympatických a matných postav čí hnusných kamerových filtrů (viděno ve 2D, na 3D ze zásady nechodím), což druhého Thora u mne staví na pozici nejhorší marvelovky vůbec! Alan Taylor je televizní patlal, který se snaží točit blockbuster jako epizodu televizního seriálu, včetně televizního vzhledu (takto vypadají pohádky, které točila ve studiu ČT v 80. letech!) maskujíce to za promyšlené vrstvení psychologických a dějových pochodů. Kravina! Nejakčnější část, útok na Asgard je další osmdesátkovou vykrádačkou Flashe Gordona, jenž se však tentokrát nemůže opřít o hudební doprovod výborných Queen. No, ale postupme dál... Hemsworth v roli Thora je sice sympaťák, jeho role je ale napsaná katastrofálně. Portmanka dodržuje tradici posledních let, kdy je absolutně nesnesitelná a stejně jako v prvním dílu krade čas, ve kterém bych raději viděl mnohem sympatičtější Sif v podání Jaimie Alexander, která se ani napodruhé, spolu s trojicí válečníků, nedočkala zaslouženého prostoru. Hiddleston jako Loki... co k tomu říct, jeho postava je asi nejlépe napsaná, mě však neoslňoval ani v prvním filmu či v Avengers a ani tentokrát mu tleskat nebudu, protože prostě není důvod. A Marvel je na tom asi vážně tak špatně s postavami, že musí mít už ve třetím filmu stejného záporáka (toho trapného elfa se třemi replikami nepočítám)? To je pro komiksové vydavatelství světového formátu prostě ubohost! Kat Dennigs... ne ta mě teda nerozesmála ani jednou. Dokonce mě ten její odporný hlas neskonale štval a každou další repliku vypuštěnou z její pusinky jsem snášel s velkým sebezapřením. O záporech bych se zde mohl rozepisovat ještě dlouho, zatímco mne momentálně nenapadá jediný klad. To mě ten film asi vážně nebavil. A ani jako komedie, protože i komedie musí diváka rozesmát a pobavit. Zde, u hrdinského eposu o záchraně devíti světů, kde bych očekával nějakou tu osudovost či "temný svět", dostáváme frašku nevtipných vtípků, odporných kostýmů a odfláknuté speciální efekty. Thor: Temný svět je sterilně sterilní sterilita...

Filmy o boxu mám hodně rád. V tomto filmu se však na něj podíváme z trošku nevídaného úhlu. Více než o sport zde vlastně jde o korupci, spekulace a nekončící hrabání peněz na úkor těch méně chytřejších a ovladatelnějších, jenž si vůbec neuvědomují, že jsou pouze figurkami v sobecké šachové partii. Hlavní role se zhostil "božský" Humphrey Bogart, který svou rolí novináře, jenž se stane tiskovým mluvčím, sehrál pomyslnou rozlučku s filmovým světem, protože o několik měsíců později bohužel zesnul na zákeřnou rakovinu. I přesto, že Humphreymu již jistě nebylo dvakrát dobře, zahrál svou roli už tradičně výborně, přesně v duchu postav pro které jej tak obdivuji a miluji. Já jsem si tenhle film hodně užil, boxerské zápasy jsou zde druhotné, hlavním jsou dialogy, myšlenkové pochody a morální dispozice jednotlivých postav. K bodrému Bogartovi tak skvělý protipól tvoří Rod Steiger, který si svou roli hrabivé svině očividně užívá a podává výkon srovnatelný s Bogartem... Skvělý, netradiční film o boxu, na který se rád ještě párkrát podívám. Jen je mi dnes opravdu líto, že to bylo naposledy, kdy ze stříbrného plátna zaznělo typicky jemné pohlazení drsného hlasu herecké klasy Humphrey Bogarta...

Je to zvláštní, že minimálně jednou do roka se v distribuci objeví film, nad kterým se spousta lidí rozplývá blahem, jakýže to není chytrý a skvělý film. U některých nejmenovaných takové reakce očekávám již předem a raději jejich komentáře ignoruji, jakožto naprosto reverzní k mému pohledu na věc. Loni byl takovým „chytrým“ filmem Looper a letos tady zřejmě máme vítěze v novince Dannyho Boylea – Trans. Nenechte se mýlit, tenhle film opravdu není překombinovaný, je tak tupý a pitomý, že si musí vypomoct nesmyslnými berličkami, které každých deset minut chtějí vysvětlovat události jiným způsobem. Problém je, že se rychle zapomene, co se dělo předtím, jelikož nové vysvětlení popírá i logické a nezpochybnitelné události, které prostě nelze jen tak spláchnout v záchodě jako použitý kondom. Boyle už léta šlape vodu a prostě se neumí nikam posunout. Od dob Trainspottingu opakuje stejné postupy, stejný směr vyprávění a i stejný typ hudebního podkreslení, které mi už jednoduše pije krev… Takže, jistě se najdou (a už je tady dokonce vidím) ti, kterým tohle házení perel sviním bude připadat brilantní a chytré, já však nepatřím k těm, kterým stačí pohled na vyholenou pipku Rosario Dawson a víc od filmu nepotřebují. Jednoduše tenhle film je přesně tak blbý, jak chytře se snaží tvářit…

Černobílý klenot v mistrovské režii Carola Reeda! Mé první setkání s tímto filmem proběhlo někdy před 20 lety a vlastně začalo někde od konce. V nějakém televizním dokumentu jsem zahlédl scény honičky v katakombách vídeňské stoky a ještě nějaký ten pátek pak trvalo, než jsem zjistil, z jakého jsou filmu a než jsem se k filmu samotnému dostal. Kolikrát jsem jej od té doby viděl už nevím, ale s dalším a dalším shlédnutím mám tenhle film raději a vždy s radostí objevuji nové detaily a drobnosti, kterých jsem si dříve nepovšiml... Třetí muž je filmem o zlu, které vystřídalo doznívající zlo války, je filmem o přátelství, lásce a velké zradě. Vypráví příběh jednoho z mnoha mravně pokřivených hrdinů, kteří vzešli z pera Grahama Greena. V osobě Harryho Lima se totiž zrcadlí všechny lidské slabosti, jimž je dovoleno v troskách poválečné Vídně úspěšně zrát a parazitovat na slabostech a potřebách ostatních. Kontrastním a morálním prvkem se tak stává postava spisovatele šestákových románů Holly Martinse, jenž do rakouské metropole přijíždí pátrat nejprve po starém příteli, následně však tajemném "třetím muži" za nímž jdou ruku v ruce pouze smrt a chamtivost... Po herecké stránce nelze filmu absolutně nic vytknout. Což při pohledu na jména jako je Orson Welles či Joseph Cotten není nic zvláštního. Pány výborně doplňuje trošku netradiční femme fatale v podání Alidy Valli, jenž však od spousty jiných hrdinek noirových filmů působí tak nějak více uvěřitelně, vlastně jako celý tenhle film. Výrazným prvkem filmu je hudba Antona Karase, která se možná do noiru až tak moc nehodí, přesto si na ni po chvíli zvyknete a budete ji brát jako nedílnou součást celého filmu. Režie Carola Reeda, potažmo kamera Roberta Kraskera, prostě nemá chybu. Moc se mi líbí hrátky s kamerou a se stíny postav, jenž většinou vystupňují napětí na maximum. A s tím i souvisí i vytvořená atmosféra Vídně, všudypřítomné sutiny po vybombardovaných domech, temné uličky. Celé to posmutnělé město zde hraje jednu z hlavních rolí. No a pak jsou tady ty katakomby vídeňské stoky, které na mne i po letech působí zvláštní a temně zlověstnou krásou, což pro mne dělá tenhle film jedním z nejlepších noirů, jaké se kdy podařilo natočit...

Nádherný a přitom tak nenápadný filmeček. Robert Redford na režisérské stoličce vypráví příběh z údolí Milagro, které je předurčeno k tomu, aby na něm peněz chtivý podnikatel vybudoval středisko volného času, díky němuž by ještě víc zbohatnul. Náhoda tomu však chce a mladý farmář Joe Mondragona začne zavlažovat svá pole na kterých má vyrůst golfové hřiště a pěstovat na něm fazole. Tento čin dá do pohybu řetězec událostí, protože bohatým se to nelíbí, chudí obdivují Joeovu odvahu a tím či oním způsobem jej podporují. Začíná tak malá válka, která však v Redfordově podání nemá fatální důsledky. A to je právě na filmu tak krásné. Je to film o životě, o svobodě a o nekonečné naději, která dává i chudákovi sílu postavit se boháči. Takže ač se jedná o konflikt, je vyobrazen velmi lidsky, s milým a nevtíraným humorem. Tenhle film můžu doporučit každému, kdo si chce odpočinout a podívat se jak může být krásně na světě. A až uvidíte toulavé prase, neúspěšného právníka píšícího noviny v buranově, studenta sociologie z New Yorku, dobráckého šerifa nebo nejstaršího občana vesničky, který rozmlouvá s anděly, jistě mi dáte za pravdu, že tenhle film má obrovské srdce a na první pohled byl natočen pro radost…

Jednoznačně nejlepší díl, nejzajímavější trilogie od Temného rytíře! Ač jsem mohl dle ukázek očekávat zcela jiný snímek, v kině tomu bylo naopak, což mi ale vůbec nevadí. Válka o planetu opic je spíše komorním snímkem, než šílenou akčně-válečnou jízdou od začátku do konce. Více než na akci je kladen důraz na postavy, jejich motivy a samotný příběh. Mezi blockbustery letos jasná špička spolu s Loganem. Animace opic prostě nemá chybu, nevybavím si žádný jiný snímek, kde by digitálně upravené postavy vypadaly takto skutečně. Za lidské role samozřejmě perfektně minimalistický Woody Harrelson, jenž je na jednu stranu docela psychouš, na druhou stranu však i jeho motivy svým způsobem dokážu pochopit. Takže, ač je snímek koncipován spíše tak, abychom fandili opicím, trošku jsem držel palce i Woodymu. Když se tak nad dějem zamyslím, nemůžu si pomoct, ale vidím tam obrovskou inspiraci Mojžíšovým exodem z Egypta. Nevím jestli je to přiznaná inspirace, či už o tom někdo psal, ale prostě to tam je. Které pasáže přesně zde psát nebudu, byl by to pro některé velký spoiler. Film je tedy hodně potěšil, jsem rád že jsem na něj zašel do kina a jsem teď jen zvědavý co Matt Reeves předvede s mým milovaným Batmanem, snad to taky klapne...

Uffff! Tak tohle byla sračka! Vůbec netuším kde se svým komentářem začít. Přemýšlel jsem, jestli si před tímhle filmem mám pustit Gatsbyho s Robertem Redfordem z roku 1974, abych měl možnost srovnání. Nakonec jsem se na to vykašlal. Knižní předlohu od Francise Scotta Fitzgeralda jsem měl možnost kdysi číst, během svých jalových studijních let. Fitzgerald byl velký spisovatel, tvůrce osobité kritiky boháčské smetánky, která nemá se sračkou Baze Luhrmanna společného ani zbla. Dokonce se domnívám, že se musí Fitzgerald v hrobě převracet, protože režisér Luhrmann z jeho předlohy udělal obludné torzo a stupidně limonádovou červenou knihovnu, bez jakékoliv hloubky a smyslu. Žádné emoce v tomhle filmu nehledejte, tady se tak trapně klouže po povrchu, že to nechá chladným naprosto každého. Dalo se očekávat že režisér, který stojí za pro mne nepochopitelně přechváleným pseudo-kvalitním filmem Moulin Rouge natočí Gatsbyho stejně špatně. Bohužel ale dokázal něco i pro mne neočekávaného, natočil film ještě horší než Moulin Rouge. Od prvních minut na nás útočí pastelový guláš, který víc než cokoliv jiného připomíná velmi nekvalitní travesti show. Jestli si takto někdo představuje 20. léta 20. století tak to potěš. Po atmosféře zmíněné doby ani památky a nebýt ženských účesů, pánských klobouků a dobových aut, vůbec nepoznáte v jaké době se film odehrává. A vůbec, všechny ženy ve filmu vypadají jako prvoplánové štětky, čímž je režisér trestuhodně uráží. To je spojené i s „geniálním“ soundtrackem. Ten kretén, který vymyslel dávat hip hop blitky do retrofilmů by zasloužil doživotí v polstrované cele. Pro mne je to hnus, se kterým se nikdy nesmířím a dost mi to většinou ovlivňuje celkový pohled na film. Herci jsou kapitolou sami o sobě. O nějakém herectví se zde nedá hovořit, to je ale částečně chybou tupého scénáře. Tobey Maguire hold nikdy nebude sympaťák z první ligy a jeho upištěný projev vypravěče je katastrofa. Občas jsem měl pocit, že zemře uprostřed věty. Carey Mulligan a Elizabeth Debicki (předurčená pro role basketbalistek) jsou nesympatické persóny a ano, čím dál víc začínám pociťovat vracející se antipatie k Leopardu DiCapriovi (i díky roli v Djangovi), jaké jsem u něj pociťoval kdysi před deseti lety… Velký Gatsby je sračka, jakou jen tak nezažijete ani po dvou kilech třešní a sklenici mléka. Film, který by měl bezpodmínečně zamířit do propadliště dějin a o to víc mne zaráží, jak vysoké zde má k dnešnímu dni hodnocení…

O válečných zajatcích za 2SV už bylo natočeno nespočet filmů. Některé jsou výborné, jiné působí jako prvoplánované, rádoby soucit vyvolávající slátaniny. Velký útěk režiséra Johna Sturgese se naštěstí řadí k té první skupině. Dostáváme se do blíže nespecifikovaného zajateckého tábora, kam jsou pod dohledem pozemních jednotek Luftwaffe přivezeni zajatí váleční piloti, kteří nejvíc touží po svobodě a každý z nich má za sebou spoustu pokusů o útěk z jiných táborů. Tato útěkářská "elita" vymyslí plán, jak by z tábora mohlo utéci skrze prokopané tunely co nejvíce vězňů během "noci, kdy nesvítí měsíc". Film natočený na motivy skutečného a tragického útěku, který se udal 24. března 1944 ze zajateckého tábora u města Sagan ve Slezsku, je jednak skvělým válečným filmem a jednak místy až karikaturním vyobrazením hloupých fricků, kteří se nechají mnohokrát napálit od svých vězňů. Víc než cokoliv jiného je však zábavným dobrodružným filmem, který si udržuje svůj vtip a napětí až do bolestného konce. Režisér John Sturges, známý především veleslavným westernem Sedm statečných měl k dispozici výborné herecké obsazení a přizval si zde dokonce pár starých známých ze zmíněného snímku, v čele s tradičně skvělým Steve McQueenem. Velký útěk se právem řadí mezí válečné klasiky a scéna, kdy Steve McQueen přeskakuje po honičce na motorce hraniční ostnatý drát je prostě boží...