Killingjoke

Casablanca je pro mne víc než cokoliv jiného pocitovka. Bylo by liché z ní dělat víc než ve skutečnosti je a už vůbec se nedomnívám, že se jedná o jeden z nejlepších filmů všech dob. Tak proč 5 hvězd? Jak říkám, je to pocitovka... Casablanca je moc pěkný milostný příběh zasazený do časů bezcitné německé rozpínavosti a demagogie, do atraktivních míst v Africe. Většina scén se pak odehrává v baru, který patří záhadnému a nepřístupnému Američanovi Ricku Blainemu. Je to bar, kde můžeme na jednom místě potkat německé okupanty, bojovníky proti nacistům, či francouzské kolaboranty. Rickovi se v podniku daří a vše klape až do doby, kdy jeho podnik navštíví jeho stará láska Ilsa se svým odbojářským manželem a Rick se musí rozhodnout, zda se řídit srdcem a vlastní sobeckostí, nebo je čas odkrýt druhou stránku své povahy, kterou se snažil tak dlouho skrývat. V roli drsného šviháka zazářil dobový představitel ostrých hochů Humprey Bogart a jeho lásku skvěle zahrála krásná Ingrid Bergman. Casablanka nedisponuje žádným výjimečným scénářem a z pohledu současnosti může místy působit až velmi naivně a často jako klišé. Přesto si dovedu představit, jak silný musel být zážitek pro diváka, který na film zašel v době jeho uvedení. A navíc, Bogart je prostě frajer...

Neuvěřitelné! Letos to bude dvacet let, kdy jsem na téhle parádní gangsterce byl v kině a okamžitě jsem si ji zamiloval. Může za to samotný gangsterský žánr, který miluju a mám radost, když se podaří natočit něco parádního, hutná retro atmosféra prohibičních 30. let a samozřejmě přítomnost mých hereckých oblíbenců Toma Hankse a Paula Newmana. Od první chvíle mě také uchvátila výtečná hudba Thomase Newmana, která se zažrala hluboko pod mou kůži. Když pak na plátno přikráčel Tom Hanks v rukou svírající Tommy Gun, byl jsem v sedmém gangsterském nebi... A po těch dvaceti letech je to s každým shlédnutím ještě intenzivnější. Dost možná je to i tím, že je to hlavně příběh o vztahu mezi otcem a synem a jejich pouti Amerikou s touhou přežít, ale také pomstít zrádnou vraždu dalších členů rodiny. A příběh je to opravdu silný. Sam Mendes se mi trefil do vkusu a ač jsou honorovány jiné jeho filmy, tenhle je pro mě prostě o parník nejlepší. Škodou je, že po něm nikdy nic tak dobrého nenatočil. Opravdu skvělý film, už jen ta scéna střelby v dešti, kdy místo výstřelů slyšíme jen bušení deště a ve zděšených, avšak smířlivých očích Paula Newmana vidíme to vědomí, že to takhle prostě skončit muselo. Výtečné...

Geniálně adrenalinový noir podle Alfreda Hitchcocka. Z mého pohledu patří tenhle kousek k jeho nejlepším filmům. Neokázalým způsobem rozehrává spoustu témat jako je výměna vraždy, posedlost, šílenství a všudypřítomné nespravedlivé obvinění. Hitchcock ve svých filmech vždy k pevné kostře vymýšlí něco, co diváka najisto usadí do křesla. V tomto filmu je takových momentů více, za všechny můžu jmenovat šílené finále na kolotoči nebo když nám celou vraždu režisér zprostředkuje pomocí odrazu ve sklech brýlí ležících v trávě na zemi. Velmi podařené je celkové obsazení filmu v němž mne snad nenapadá jediné slabé místo. Robert Walker je ve své roli psychopatického, ale velmi lstivého Bruna výborný. Není to pro mne sice hitchcockovský TOP, přesto řadím Cizince ve vlaku hodně vysoko...

S knihami Arnošta Lustiga jsem měl vždy problém. Jsou to samozřejmě zajímavé knihy a beru trošku jako povinnost mít aspoň některé z nich v knihovně. Navíc mě téma Holocaustu velmi zajímá a často se k němu vracím. Problémem těchto knih je způsob psaní, no prostě hodně těžko (až na povídky) se čtou. Colette jsem přesto nečetl. Teď zpět k filmu... Na české poměry až moc podařený snímek, jenž se však ve finále nevyhne nešvaru zkreslování a přizpůsobení příběhu formě poplatné neznalému a po romantickém příběhu lačnému divákovi. Milan Cieslar nám servíruje příběh, ve kterém se nebohá belgická holčina z ničeho nic zamiluje do klučiny, který ji podá kabelku a udělí zásadní radu pro přežití. Milan Cieslar nám chce tvrdit, že kápové nebyli takové svině, jenž pro záchranu vlastního krku mrknutím oka obětovali kdejakého vězně a dokonce se s nimi kamarádili, či pomáhali jim. Milan Cieslar si možná myslí, že téma Holocaustu je to pravé ořechové, za co by mohl dostat Oscara, když příběh natočí jako romantickou povídačku, ve které se hraje na náhodu víc než je zdrávo. Jenže právě tohle všechno je špatně! Z ambiciozního projektu se tak mávnutím proutku stává nesmyslná slátanina bez historického rozměru. Na Colette se dá podívat jednou, podruhé už ne, protože když se nad vším začnete aspoň trošku zamýšlet, budete způsob vyprávění tohoto příběhu považovat spíše za urážku všech těch nešťastných obětí, kteří skončili svůj život v nacistických peklech programu Konečného řešení...

Bavilo a moc. Od prvních minut je jasné, že příběh nebude nijak objevný a hledat vlastní neotřelé cestičky vyprávění. Je to prostě pěkná romantická pohádka o dvou lidech, které svedla vzájemná potřeba toho druhého dohromady a neodvratitelně přerostlo ve skutečný a hluboký cit. Ona potřebuje manžela, aby nemusela být deportována zpět do válkou zmítané Evropy, on potřebuje peníze, aby mohl dopsat svou knihu. V hlavních rolích výborně roztěkaný James Stewart a kráska s uhrančivým pohledem Hedy Lamarr. Počátek možná trochu chladný, ale ty poslední minuty to vynahradili vrchovatě. Prostě to přirovnání se světluškama opravdu zafungovalo. Takové komedie se dnes už netočí a to je velká škoda...

Mám rád filmy s dobře napsanými hlavními charaktery. Mám rád, když herci hrají přirozeně a ve svých úlohách zbytečně nepřehrávají. Možná proto mám rád staré klasické filmy, protože tam to opravdu bývá o hereckém talentu a profesionálním umu, kterého je v současných filmech stále méně. A možná jsou to právě výše zmíněné důvody, proč mám velmi rád snímek Country Girl. Příběh zkrachovalého herce utápějícího se v alkoholu a hromadě komplexů, které však na veřejnosti označuje za nešváry vlastní ženy, která je mu neustále po boku – v dobrém i zlém. Film je výborně napsaný a nepopře svou divadelně dramatickou předlohu. Roli slabošského herce, obklopeného pokryteckou mlhou sebelítosti si s velkým gustem střihl zpěvák Bing Crosby. Nejdůležitější je však role jeho manželky, až neuvěřitelně houževnaté a milující ženy, která dokáže snášet všechny viny a falešná nařčení svého manžela. Tuto velmi okouzlujícím způsobem zahrála krásná Grace Kelly, pro kterou byl rok 1954 veleúspěšný (natočila ještě s Alfredem Hitchcockem Okno do dvora a Vraždu na objednávku), znamenala tato role Oscara za hlavní roli. Její hrdinka je až ikonickým obrazem osudu vzdorující osamělé ženy v mužském světě a takovým ženám já vždycky rád fandím. Country Girl je krásný a emotivní film, velké drama, které se mezi filmovými klenoty rozhodně neztratí…

Vždycky mě magicky přitahovaly filmy odehrávající se na jihu USA. Ať už to byly drama nebo komedie, pokaždé to má pro mne zvláštní nespecifikovatelnou příchuť. Černobílý svět je postaven na stigmatech otrokářství, které ač zákonem zrušeno přetrvalo v podobě "černých služebných", které žijí a umírají pro děti bílých bohatých paniček. Film je takovou malou sondou do tohoto světa, kterou svým zvědavým oken paradoxně spouští bílá dívka, která se po studiu novinařiny vrací do rodného městečka. Postupně odkrývá hořkosladské osudy služebných a zjišťuje, že na světě není nic "černobílé". Emma Stone je v hlavní roli okouzlující a potvrzuje pozici objevu posledních let. Zaujal mě rovněž výkon Bryce Dallas Howard, která výborně zahrála samozvanou lvici salónů a její epizodka s exkrementem byla naprosto k popukání i přesto, že většinou takový druh humoru moc nemusím...

Nekompromisní, oslňující, perfektní!!! Čínská čtvrť Romana Polanskiho je učebnicovým příkladem drsné školy detektivního žánrů, který svou hutnou atmosférou a scénářem nechá vzpomenout na nejlepší filmy-noir. Na scénu přivádí elegantně arogantního detektiva marlowovského typu Jakea Gittse, jenž je nedobrovolně zatažen do rutinní sledovačky, z níž se postupem času stává obrovský komplot, v němž nebude nouze ani o nějakou tu vraždu. Vršení jednotlivých scén je naprosto perfektní a ani na okamžik nenudí, ať už hlavní hrdina vede konverzaci, vyšetřuje, rozdává či spíše dostává pořádné rány a tu největší pak schytá v samém závěru na ulici v Chinatownu. Do hlavní role byl obsazen Jack Nicholson, který postavě Jakea Gittese vtiskl nezaměnitelné charisma a díky tomu je také patrně mým nejoblíbenějším filmovým detektivem. Jako jeho nepostradatelná femme fatale pak rovněž jiskrně oslňuje Faye Dunaway v nejlepších letech. Řekl bych, že mimořádné výkony obou herců v hlavní roli, byly dost možná pro oba životní role. Ano, jednou začas se to povede, to když se sejde chytrý scénář, skvělá režie, výborné obsazení a nezapomenutelná hudba. To potom občas vznikne film tak výborný jako Čínská čtvrť...

Skvělé, takto si představuju eskalaci napětí. Z počátku jde pouze o obyčejnou reportáž z útrob jaderné elektrárny, ale jak praví Murphyho zákon - "Když se něco může pokazit, zaručeně se to pokazí". Jack Godell, hlavní atomový inženýr je následně nucen, pokusit se o odstavení elektrárny, která představuje velké nebezpečí pro statisíce lidí... První polovina filmu má pomalejší tempo, jak však čas běží, události se dávají do pohybu. Závěrečné minuty jsou pak opravdu nervy drásající a emočně velmi vypjaté. Skvělou atmosféru a napětí výborně podpořil herecký trojúhelník Lemmon - Douglas - Fondová. Čínský syndrom je výborný thriller, který rozhodně stojí za shlédnutí...

Nejlepší příběhy píše život sám. Životní příběh Johna Forbese Nashe je toho skvělým příkladem. Chtělo by se věřit, že život geniálního matematika musí být přece jednoduchý, ale co když ruku v ruce s genialitou kráčí něco tak temného, jako je psychická porucha. Čistá duše je film o ...čisté duši. O duševní síle člověka, který ochoten podstoupit tu nejtěžší zkoušku, se kterou by se nikdo z nás jen tak nevyrovnal. Čistá duše je filmem o lásce, která jako v pohádce pomohla překonat strašlivou temnotu a odvrátila faktický konec jednoho člověka. Čistá duše je prostě filmem, jenž je tvořen rovnicí jejíž výsledek nikdy nenabude nuly či záporných hodnot. Výborná režie, skvělý scénář a napsané postavy, podmanivá hudba Jamese Hornera a v neposlední řadě výkon ústřední dvojice Jennifer Connelly a Russell Crowe. Oba hrají naprosto impozantně a emoční stránka filmu díky jejich vzájemné chemii funguje na jedničku. Čistá duše je pro mne jedním z mých nejoblíbenějších filmů a možná tomu přispěl i fakt, že mi film mimoděk podnítil zájem o Nashovy teorie při mém studiu ekonomie, čímž mi je docela zpříjemnil a ozvláštnil. Vůbec mi přitom nevadí, že se v jistých ohledech rozchází se skutečným životním osudem Johna F. Nashe. Výborný film, který nejen že má čistou duši, ale hodně velké a vřelé srdce...