ByeMarket

Podfukáře je nutné vidět na velkém plátně, aby divák mohl film plně docenit. Je totiž velká škoda limitovat tak efektní vizuální podívanou na ubohou televizní obrazovku. Dobrá akce, líbivé podfuky, zábavné postavy... Co na tom, že to celé moc nedává smysl. Ta nesmyslnost je tak dobře zabalená, že jí tleskám a náramně si ji užívám. ****

Bezesporu nejlepší adaptace Pygmalionu. Leslie Howard ztvárnil zatrpklého Higginse přesně tak, jak ho Shaw stvořil a podle mě lépe než světově známější Rex Harrison.

Nehodlám si tu hrát na sofistikovaného inteligenta, tenhle film a já si prostě nerozumíme. Asi jsem rozluštila hlavní poselství, ale tahle dvouhodinová deprese (podtržena Wagnerem, ze kterého mi vstávaj vlasy na hlavě) pro mě byla nestravitelná.

Veskrze surový pohled na mezilidské vztahy. Pieta mou evropskou náturu rozřezala, sežvýkala a nakonec vyplivla. Kecala bych, kdybych se tu naparovala, jak jsem úspěšně a s fascinací odkrývala význam různých symbolů. Naopak, z toho mála, co jsem pochopila, se mi dělalo špatně. Ale o tom, že tento film byl zážitkem pochybovat nemůžu, i kdybych chtěla. Proto - ****

Nesmrtelný příběh, nesmrtelný muzikál, nesmrtelná klasika - doplněná o hvězdné obsazení. Na tom se snad ani nedalo co zkazit. Celý film na mě však působil velmi divadelně a tím pádem i dost strojeně. To byl pravděpodobně i záměr, ale dojem z živého představení je vždy jiný než zážitek z kina (obzvlášť když nad vámi 2 hodiny v kuse hlasitě vzlyká jakýsi labilní tvor). Neshledávám to však markantním nedostatkem. K vyčítání 2 a půl hodinového zpěvu se ani vyjadřovat nebudu (no řekněte, kdo by čekal, že se v muzikále bude zpívat?).

Jednoho nudného večera jsem se rozhodla podívat na německou vyvražďovačku. Už takhle blbý nápad mít nebudu.

Skoro se zdráhám říct, že se mi film líbil - připadala bych si zvráceně. Řeknu to tedy jinak. Film byl velice působivý a nejděsivější na tom všem bylo, že jsem zoufalé jednání hlavních postav chápala. Povinně pouštět Klass na základních školách malým dětem. Jen ať vidí, co všechno se může stát, když si skupina najde svého fackovacího panáka.

Po shlédnutí tohoto snímku jsem usoudila, že Američani našli těžkou konkurenci - a to v tvoření nelogických hovadin. Pravda, párkrát jsem se vážně zasmála. To však nemění nic na tom, že by Poledňáková měla pověsit řemeslo na hřebík. Trojku bych už asi přes srdce nepřenesla.

Kdo by kdy věřil, že o půlnoci během přepínání mezi jedním "lepším" tv kanálem než druhým narazím na Filmu+ na něco, co mě připoutá k sedačce na 2 hodiny. Psychologické nekončící trýznění, které mi vypěstovalo averzi k bílým rukavicím. Jistě, film má své nedostatky, ale už jen kvůli těm floutkům, ze kterých se mi chtělo - dámy prominou - doslova blejt, to **** zaslouží.

Sněhurka tu už byla v hodně formách, ale věčně v chlastu utápějícího se lovce namísto prince Krasoně? Tak to tu ještě nebylo. Nebudu zapírat, že jsem si od filmu moc neslibovala. O to víc jsem však byla mile překvapená. Kristen Stewart (které změna z upírovy nevěsty na odvážnou Sněhurku bezesporu svědčí) roli obstojně zastala, nemluvě o bezchybném výkonu Charlize Theron, která s každým dalším záběrem snímek táhla o level dál. Navíc celkem oceňuji absenci srdceryvných líbaček, ale pochopitelně bez jakéhosi - i když pokřiveného - milostného trojúhelníku by to nebyl Hollywood, že... Z hlediska vizuálního nelze nic vytknout, líbilo se mi zpracování, líbily se mi kostýmy. Nelíbilo se mi až nápadné vykrádání Pána Prstenů a pokulhávání scénáře, ale i přes tyto nedostatky jsem se velmi dobře bavila a to je přeci jen hlavní.