jitrnic

Dostojevského knihu považuji opravdu za mimořádnou a Wajdovu adaptaci za velice zdařilou (ovšem kvalit předlohy neměl šanci dosáhnout). Varvara Petrovna a další postavy byly ve filmu zcela opomenuty (což bylo asi moudré rozhodnutí vzhledem ke košatosti a rozvětvenosti Dostojevského románu), Štěpána Trofimoviče k nim mohl Wajda klidně přiřadit, jeho funkcí ve filmu je v podstatě pouze pronést závěrečný proslov. Co se hodně hodně povedlo je obsazení tria Nikolaj Stavrogin - Petr Štěpánovič - Ivan Šatov. Muselo být nesmírně obtížné najít představitele, z kterých by vyzařovalo tak přesně to, co z jejich literárních předobrazů. Povedlo se opravdu znamenitě. Jen bych dodal, že kniha končí ještě větší apokalypsou. Kromě Šatova, Štěpána Trofimoviče, Lebjadkina a jeho sestry umírá také Stavrogin a Líza a Petr Štěpánovič je poslán do vyhnanství na Sibiř (tím už si teda nejsem úplně jistý).

Pozoruhodný skorodokument, který jsem dal, přiznám se, asi na třikrát. Za to, že se mi film nakonec líbil, může velmi povedený konec. Dost mi vadil návodný komentář, který v podstatě nic nového neříkal, spíš těm blbcům, kteří to ještě nepochopili, několikrát vysvětlil, že na Sicílii byla po válce fakt bída, a že se tam děla spousta sociálních příkoří.. Sícilští rybáři se svých rolí zhostili výborně, řekl bych. Určitě nepředvedli nic moc horšího, než co bylo ve většině tehdejších filmů k vidění. 70%

Nový Videostop, či jak se to přesně jmenovalo, to už byla tragédie, ale ten starý byl ve své době mým nejoblíbenějším tv pořadem (ačkoliv jsem za celou dobu sledování nepoznal snad jedinou videoukázku).

Přátelé pro duševně mírně pokročilé. Aneb jaké problémy řeší lidé, co slaví Silvestra v limuzíně a kamarádí se se svým šoférem. Oproti právě Přátelům nepoměrně větší legrace. Začne to ovšem štvát ve chvíli, kdy přijdou na řadu provařené seriálové fígle, jak milostnou zápletku roztáhnout do deseti epizod (on jí chce, ona jeho ne. on má jinou, ona už ho chce. konečně jsou spolu, zazvoní telefon... atd.).

Zcela nezúčastněný Formanův pohled na jednu zmatenou generaci a její ještě zmatenější rodiče. Forman jim nevěnuje ani ždibec soucitu. Několik scén se opravdu hluboko vryje do paměti. Například ten měnící se obraz - byla na něm Božena Němcová?

¨Nebudu se pouštět do odborných rozborů o přínosu Dobrodružství světové kinematografii (ani na to nejsem dostatečně intelektuálně vybaven), hodnotím film jako takový. Je rozhodně natočen vytříbeným stylem a první hodina je velice zajímavá i dějově, vše nasvědčuje silnému diváckému zážitku. Přibližně od té chvíle, kdy se Sandrovi konečně podaří sbalit Claudii, se vyprávění podivně rozplizne a dá se dohromady až na samém konci - posledních deset minut je opět vynikajících, ale ani povedená pointa nedokázala v mých očích plně ospravedlnit předcházející dlouhou bezvýraznou pasáž filmu. Zajímavý film a jsem rád, že ho mám z krku.

Inteligentní a výtečně natočený pohled na válku. Vidět téměř výhradně japonské herce pod taktovkou režisérského veterána (který točí lepší filmy, zůstává-li pouze za kamerou) je příjemné zpestření, patos některých scén (kterého je zde ovšem tentokrát použito opravdu s citem) působí v jejich podání mnohem přirozeněji a věrohodněji. Občas Eastwood společně se scénáristy příliš tlačí na pilu a je trochu moc doslovný. Např. je nám všem jasné, jak silně zapůsobil na japonské vojáky dopis matky amerického zajatce, přesto si ještě v následujícím rozhovoru musí dva Japonci uvědomit (a s nimi i ti natvrdlejší diváci), že jsme všichni z jednoho těsta... A občas mi nepřišla motivace jednání postav úplně srozumitelná, ale to byl možná záměr (ukázat, že přece jen je ta japonská mentalita malinko odlišná od té naší, neřku-li americké).

Nechápu tak příkré odsouzení filmu. Mám rád Věru Chytilovou, která, přestože mě někdy dokáže svými názory rozčílit, jako snad jediná u nás ještě umí provokovat (jak filmy, tak těmi názory) a Vyhnání z ráje se mi líbilo, možná proto, že jsem byl ze všech stran varován, co mě čeká za hrůzu. Mě nakonec vadila jen dvouhodinová stopáž a podivný závěr. Jinak to beru jako originální uměleckou výpověď, která mi přišla chytrá i vtipná a nemám s ní problém. Myslím, že časem bude film doceněn.

Moje noční můra z dětství

Šílená, místy skoro nepříčetná pohádková jízda, kterou drží nad vodou obrazová představivost Terryho Gilliama, dobří (Damon, Ledger), hezcí (Headey, Bellucci), čeští (Hanák, Táborský) a srandovně přehrávající (Stormare) herci. Gilliam mi skoro nedal vydechnout, nedostatky tu spíš pobavily, než že by rozčílily. Líbilo.