jitrnic

Je to nepříjemné sledovat, je to nepříjemné vidět a vědět, ale je to nezbytně nutné, má-li být vůbec nějaká naděje na nápravu. V závěru dokument dost ucouvne, nabídne takové to alibistické řešení - lodní doprava je vlastně fajn, potřebujeme ji, ale ať se polepší. To ho v mých očích dost snižuje.

Jako zábava na nedělní večer zcela vyhovující. Nehodlám se protentokrát zamýšlet nad myšlenkovou úrovní filmu, myslím, že všechny romantické komedie jsou z podstaty padlé na hlavu, tady to není jiné. Ashton Kutcher je velice solidní komik (předvádí, jak se dnes říká, civilní herecký výkon) a i Natalii Portman jsem její roli skoro uvěřil. Trošku mi tam vadili takoví ti kamarádi, kteří mají hrdinům radit a obstarávat humor, ti byli hodně slabí. A dohromady jsem se za celý film čtyřikrát hlasitě zasmál, což je poměrně slušné číslo. Jsem spokojený.

Já se cítím zkrátka podveden. Je to krásný humanistický příběh o spoustě dobrých lidí, se zcela zjevným úmyslem dojímat. Nejenže jsem to nečekal od Kaurismäkiho, průšvih je, že na v tomto žánru a na toto téma existuje mnoho lepších filmů.

Čtvrtá hvězdička za fantastické úvodní titulky, bohužel už je nic v následujících dvou a půl hodinách netrumfne. Líbilo se mi to o něco víc než švédská verze (knihu neznám), hlavně díky Danielu Craigovi (obě představitelky Lisbeth mi přišly srovnatelné), profesionální Fincherově režii (ten se sice tímto filmem nikam neposunul, ale ani neklesnul. To při jeho kvalitách bohatě stačí. Pevně věřím, že brzy opět přijde nějaký jeho majstrštyk) a celkovému posunu od detektivky k thrilleru (to už je samozřejmě zcela subjektivní klad). Celkově nadprůměrný film (lehce), u Finchera podprůměr.

Plýtvání tvůrčím materiálem na film bez příběhu. Skvělá Martinezova hudba v úvodních záběrech vás navnadí na něco, co nepřijde. Naopak se dočkáte spoustu žvanění v podání takových těch už klasických figurek současného amerického filmu - doktorů, jednoho neohroženého novináře a jednoho otce vyrovnávajícího se se ztrátou milované bacilonosičky. Obrazů zkázy, na které jsem dychtivě čekal, jsem se občas dočkal, byly poměrně povedené, člověka jen zamrzí, že jich je tu tak poskrovnu. Soderbergh kašle na nějakou gradaci či dramatický oblouk a tak se žvaní a žvaní, tu a tam se někdo nakazí a zemře, tu a tam někdo vybalí číslo, kolik lidí už to má za sebou. Strašně se to táhne, pak přijde rychlá rádobypointa a je konec Jako jenom takovou rozcvičku bych Nákazu bral, jakožto dílo takřka padesátiletého teoreticky vyzrálého tvůrce, za které jsem zaplatil lístek do kina, nad tím jenom kroutím hlavou.

Přečkal jsem i další nechtěnou parodii na strhující herectví Keiry Knightley, z které prostě velká herečka nebude, ani kdyby se na ucho postavila. Na druhou stranu se opět tak strašně snaží, že mi tím opět byla ke konci skoro až sympatická, jen jsem v ní při nejlepší vůli neviděl její postavu. Což vynikne především v kontrastu s Jungem a Freudem, kteří se pohybují po plátně v perfektně uměřených podobách Fassbendera a Mortensena (hlavně Mortensena bych vyzdvihl, jediné jeho gesto ani slovo netahá za ucho ani oko - dokonale soustředěný výkon). Ostatní herci podobně zdatně přihrávají. Vyznamenal se i Cronenberg, který se tentokrát stáhl do pozadí a "pouze" dodal propracovanému scénáři (v podstatě takové psychoanalýze v kostce zručně převedené do konverzačního dramatu) vybroušený historický a estetický rámec.

Mimořádně neinvenční pokračování, dvojka kopíruje všechny úspěšné postupy jedničky. Zcela tak chybí moment překvapení, herci jsou narozdíl od Vegas očividně svázáni tím, že to znovu musí být ukrutná sranda. I tak jsem se nahlas zasmál na čtyřech až pěti místech, další pokračování už ale fakt netočte.

Awakening je horrorem typu Šestý smysl nebo ještě spíše Kruh, který sází na nevysvětlitelný atmosférický děs. Probuzení v některých svých pasážích tuto podívanou nabízí a je v nich velice působivé (i když ti vážní chlapečkové v horrorech už jsou trochu otravní). Bohužel jich není až tolik a příběh nejenže postrádá gradaci ale také nějaký smysl. Byl jsem rád, že moji spolusedící v kině měli v ději podobný guláš jako já a nejsem tudíž hloupý sám. Poprvé jsem pozdvihl obočí hned na začátku (při zjištění, čím se hlavní hrdinka živí) a pak ještě několikrát, a když jsem si to pak v hlavě poskládal dohromady (s tím vám samozřejmě ve filmu pomohou nezbytné flashbacky), vyšla mi z toho jednoduše pitomost. To nic nemění na tom, že Rebecca Hall je krásná a Dominic West sympatický a oba dva velice slušně hrají, a že tahle prapodivná duchařská báchorka má místy výtečnou atmosféru (hlavně ten domeček byl povedený).

Beru všechno zpět - TOHLE je suverénně nejlepší filmový komiks, Spielberg zcela správně kašle na poselství a přidané hodnoty a soustředí se pouze a jenom na technicky bravurní animaci a nádherně přestřelenou akci. Po dloooouhých letech film, u kterého jsem se na necelé dvě hodiny ocitl v kině mimo čas a prostor (nepočítaje v to Antikrista, ale ten zasahoval úplně jiné části signální soustavy) a byl znovu dítětem. Ryzích 100%.

Celkem v klidu přejdu, že tento film trpí řadou nešvarů, kterým trpí všechny ostatní blockbustery, snad jen ten zlý ošetřovatel, to byla opravdu nezáměrně směšná figura a až trochu moc se tím tlačilo na pilu. Myšlenka není rovněž kdovíjak chytrá a lidští herci podávají poměrně šedivé, nicméně nerušící výkony. Zcela je přehrávají digitální opičáci, kteří dokáží budit velké emoce (hlavně Caesar je skutečně impozantní vůdce), hudba Patricka Doyla je nejpovedenější, jakou jsem za poslední roky ve filmu slyšel a díky tomu se aspoň chvílemi dočkáte té kýžené atmosféry vzpoury. Odkazy na původní Planetu opic jsem nezaznamenal, protože si ji pamatuji pouze mlhavě. Celkově vzato, nerozčilujte se nad banálním příběhem a poselstvím (není to zas tak strašné jako například u Avatara), prostě se kochejte obrazem a zvukem a dělejte jako že jste neviděli ten přepálený závěr. 70%