jitrnic

Je to pěkná bramboračka, která nemá pořádnou hlavu ani patu. Obsahuje celkem nepěkné scény násilí, které patří spíš na video. Jsou laciné a zlé. Myšlenka je tu nahozena celkem chvályhodná - tedy, že je lepší odejít poražen se vztyčenou hlavou než zvítězit vychcaným kompromisem, na konci je ovšem poražena těmi správnými americkými hodnotami. Přesto se mi to kupodivu celkem líbilo (asi záleží, jak se na tenhle film vyspíte), někdy do půlky to mělo celkem spád, ve chvílích, kdy to vypadalo, že se film zvrhne v anarchii, jsem se i těšil, co bude dál. Toho se nakonec tvůrci zřejmě zalekli a dokončili film ve velice konvenčním duchu. Moc se mi líbil Jamie Foxx, který celý film táhl (měl toho také podstatně více k hraní než zavilý Gerard Butler). 50%

Pěkný a velice rozvláčný film ze starých časů se skvělým Burtem Lancasterem a velice nevýraznou dvojicí Delon-Cardinale (hezcí, leč plytcí). Čekal jsem trochu víc.

Předpokládám, že do hlavní postavy promítl Antonioni sám sebe a chtěl nám říci cosi ve smyslu, že je rozervaným géniem, jehož životem prochází spousta krásných žen a on chudák neví, pro kterou se rozhodnout. Nic proti této masturbaci, vadí mi spíš nedostatek nějakého nadhledu a nezajímavý a průměrně zahraný hlavní hrdina. Daleko zajímavější (a také krásnější, samozřejmě) jsou ženské postavy, kvůli nim stojí za to se na film mrknout.

Film sice obsahuje několik vyloženě špatných scén (sledování hokejového finále, střetnutí s tanky, okradení na dovolené) a dialogů ("Chtěl bych vám říct, že za vaše problémy se... necítím zodpovědný"), přesto jde doposud o možná nejlepší film vracející se k dobám normalizace. Bohužel. Už proto, že disidenty nezobrazuje s heroickým patosem, nenechá je to "natřít soudruhům", ukazuje je spíš jako tragikomickou sestavu, které v podstatě nezbylo, než stát v opozici (protože jim zůstala elementární slušnost). Pavlásková se snažila o maximální věrohodnost, co se dobových rekvizit týče a trochu to možná přehnala (je jich na jednom místě soustředěno nepřirozeně mnoho a ty moskviče a embéčka jsou divně čisté a lesklé). Příjemně oproti svým předchozím filmům překvapila prací s herci, v podstatě tu není slabého místa. Také měla díky Tereze Boučkové k dispozici zatím nejlepší scénář (pár hluchých míst, jasně). Není to vůbec špatné.

Originálem jsem nedotčen, tenhle film sám o sobě je solidní romantikou, kterou sice sráží logické boty (kterých se dopustíte pravděpodobně vždy, když si začnete pohrávat se skoky v čase), na druhou stranu Keanu Reevese a Sandru Bullock sice řadím do kategorie hereckých tragédů s občasnými světlejšími chvilkami, tady jim to spolu (ač opět každý zvlášť hraje maximálně průměr) dohromady celkem šlape a přiměli mě držet jim palce.

Krásná Morriconeho hudba, úchvatná kamera a hlavně brilantní Jeremy Irons, to jsou hlavní tři důvody, proč tenhle film vidět. Jinak se jedná o vcelku naivní příběh o superidylickém světě amazonských Indiánů a jejich jezuitských přátel, kteří žijí šťastně v pevném objetí s Bohem v popředí s na hranici uvěřitelnosti hrajícím De Nirem. Proti nim stojí lumpové ze všech nejodpornější a vše vyvrcholí závěrečnou honěnou na lodičkách... A význam postavy Liama Neesona pro příběh jsem zkrátka nepochopil.

Měli jsme doma desku Trepifajksla a ta byla naprosto, ale NAPROSTO senzační a tomu nemůže tato televizní verze konkurovat.

Film, který stáhl dolů hlavně výběr hlavního představitele. Nicolas Cage je ten nejnepravděpodobnější Jurij - chladnokrevný obchodník se zbraněmi, jakého si lze představit. Na to doplácejí i schopní herci, kteří hrají jeho nejbližší, ovšem mezi nimi a Cagem to vůbec nefunguje (Jared Leto a Bridget Moynahan). Podstatně lépe jsou na tom Ethan Hawke, Ian Holm (ti ovšem nedostali příliš mnoho prostoru) a především Eamonn Walker, který je opravdu diktátor jedna radost. Jinak se jedná o typický film s poselstvím, který není přehnaně doslovný ani prvoplánový, má celkem chytrou pointu a chválím všechny tvůrce (včetně toho Cage) za jejich neústupnost při prosazování filmu.

Depresivní film plný nepříjemných zvuků - hysterického křiku, dětského pláče či rozladěného klavíru, celkem dobře zachycená dusná protektorátní atmosféra, trochu divný scénář, skvělí Macháček s Adamírou, přehrávající Scheinpflugová. A samozřejmě opět skvělá práce Ester Krumbachové a kameramana Jana Kališe. nCelkový dojem - jsem rád, že to mám za sebou. Je to divný, nepříjemný (ale originální, ve své době jistě novátorský) film.

Přibližně stejně vtipné-nevtipné a stejně lacině natočené jako Všechno nejlepší!. Tentokrát měl Martin Kotík k dispozici o něco lepší scénář - má sice řadu hluchých míst, ale dialogy jsou poměrně povedené a hodně drží tenhle film nad vodou herci. Že jsou Janžurová s Langmajerem skvělí herci netřeba připomínat, líbili se mi i Zadražil a Hampl, u kterých doufám, že se brzy dočkají pořádné role. Ostatní hrajou špatně, ale přijatelně. Určitě na Vy nám taky, šéfe nechoďte do kina, je to dobré jako večerní televizní relax s nohama na stole.