Recenze (585)
Zahulíme, uvidíme (2004)
Někteří herci tu docela slušně hrají a mají celkem solidní komediální talent, jiní jsou naprosto strašní, ale jsou naštěstí v menšině a hrají většinou malé role. Proto je škoda, že se nepodařilo sehnat lepšího (a příčetnějšího) scénáristu a vyhnout se několika prasáckým scénám (nevím, jestli byla horší sračková válka nebo pulzující uhry).
Noc nevěsty (1967)
Pro mě další podivný film československé nové vlny, další padlý mýtus. Režie, kamera i celé vizuální pojetí filmu jsou velice zručné, ale jsou takřka k nerozeznání od desítek jiných filmů té doby. Největším problémem pak pro mě byla Jana Brejchová, která se pro tuto roli naprosto nehodila a chvílemi se mi zdálo, že moc nerozuměla promluvám, které jí do úst vložil Jan Procházka. Méně atraktivní a populární, zato oduševnělejší herečka by asi byla lepší volbou (už vzhledem ke zjevným uměleckým ambicím snímku). A herci jako Jaroslav Moučka či Josef Větrovec v tomto typu filmů působí jako pěst na oko (nic proti nikomu, jen se tito herci příliš proflákli v různých budovatelských veselohrách). Mě se to nelíbilo.
Zloděj životů (2004)
Celkem neškodná pitomost, která je strašně předvídatelná, hodně nedomyšlená (po "překvapivých" zvratech už bohužel předchozí scény nedávají smysl) a v případě Angeliny Jolie i hodně špatně zahraná (ani na okamžik neopouští svojí hereckou polohu "Jsem sexy a ještě více sexy"). Na druhou stranu Tchéky Karyo hraje dobře a Ethan Hawke dokonce velmi dobře (je ho pro tento film skoro škoda). Kiefer Sutherland hraje špatně, ale je to zábava (jeho postava a její umístění do příběhu je jeden velký úlet). Což platí v podstatě o celém filmu. Pokud jste malinko škodolibí, je možné, že se budete bavit stejně dobře jako já.
Kat nepočká (1971) (TV film)
U této adaptace jsem se smál, až jsem plakal (což je asi u protektorátního dramatu špatně). Moc se mi nedařilo vnímat děj, který tím pádem raději nehodnotím. Co jsem shledal velice zábavným je z téměř každého záběru na sto honů páchnoucí počátek sedmdesátých let - ty rádiovky, jupky, ústřední topení, bílé pláště, socialistické budovy... Přizdobeno omšelými dialogy a přehrávající Jiřinou Bohdalovou (přes všechnu její snahu jsem v ní pořád viděl jen Bohdalovou v divném ohozu)... Jako zábava na sváteční televizní dopoledne dobré. Jako drama směšné.
...a pozdravuji vlaštovky (1972)
Hrdinná odbojářka Maruška čeká za radostného dovádění s děvčaty a zpěvu lidových písní v cele smrti na popravu... Mě to nepřijde normální.
Démanty noci (1964)
Já ani Lustigovu předlohu nepovažuju za moc dobrou, ale aspoň je čtivá, kdežto tento film je téměř nekoukatelný. Z počátku jsem myslel, že hlavní postavy mlčí, protože zažili něco hrozného a jsou tedy uzavřeny do sebe. Pak se objevily další postavy a ty většinou mlčí taky. Prakticky tu nejsou dialogy, přibližně jednou za pět minut někdo pronese dvě tři slova. Přemýšlím proč a nenapadá mě jiný důvod než být za každou cenu umělecký. Jana Němce tak definitivně řadím k mnou nepochopeným klasikům (Fellini, Kurosawa a spol.)
All That Jazz (1979)
Celý film se tak trochu zmítá v křeči. To platí hlavně o prkenném Royi Scheiderovi, kterému jsem jeho roli prostě nezbaštil, o tanečních číslech, která jsou sice technicky bezchybná, ale zoufale postrádají lehkost (a jsou poněkud lascivní) i o místy poněkud podivných dialozích. Pro mě je tenhle film zklamáním.
Děti století (1999)
Film o dvou lidech kteří se sejdou, rozejdou, sejdou, rozejdou, sejdou a nakonec rozejdou, Nekouká se na to špatně (dočkáme se i pár holých zadků a prsů), herci hrajou mírně nadprůměrně (a jsou mírně podprůměrně nadabováni), ale je to šíleně natahované (takže jsem smrt hlavního hrdiny doprovodil radostným výkřikem) a závěrečný proslov hrdinky na hřbitově je tak příšerný, že dávám nakonec hvězdičky jen dvě.
Austrálie (2008)
Stačilo by malinko pozměnit scenérie a bylo by možno z filmu vystřihnout desítky záběrů a použít je jako reklamu na máčka. Film totiž obrazovým ztvárněním dalece přesáhl hranici kýče. Dějová linka je podivná, s několika dějovými skoky, do vyprávění je vloženo hned několik happy endů, které jsou v podstatě jeden jako druhý, takže by film šlo klidně tímto způsobem o hodinu o dvě nastavit (což se naštěstí nestalo). Co se týče herců - Hugh Jackman nepředvádí nic světoborného, ale je to dostatečný chlapák, naštěstí se nepouští do žádných větších hereckých akcí, narozdíl od Nikolky, která se do nich pouští s chutí a já jí nevěřil ani nos mezi očima. Naopak se mi líbily scěny s australským dědečkem, scěna se zastřeleným klokanem a fakt, že mi film i přes několikeré nastavování celkem rychle uběhl. Mám to za sebou.
Mandolína kapitána Corelliho (2001)
Christian Bale a John Hurt hrají solidně, Penélope Cruz hraje podprůměrně a Nicolas Cage mizerně (což není velké překvapení). Nějaké jiskření mezi ústřední dvojicí nefunguje ani náhodou, některé scény na mě díky tomu působily nechtěně komicky (např. Cage pidliká na mandolínu, má u toho svůj tradiční výraz zmoklé slepice a o kousek dál sedí Penélope Cruz s nehnutým výrazem a hledí kamsi dolů, což má jako vyjadřovat, že hrdina hrdinku definitivně okouzlil). No a když kapitán Correli ze sebe po dvou hodinách filmu vybleje cosi jako "Zkoušel jsem bez tebe žít ale nejde to" a všechno tím pádem dobře dopadne, nezbývá než obrátit oči v sloup, oddychnout si, že to mám za sebou a po opakovaně špatných zkušenostech ignorovat filmy s Nicolasem Cagem natočené po roce 2000 (výjimkou potvrzující pravidlo o špatném a ještě horším Cageovi byla pouze Adaptace).