Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (585)

plakát

Zahulíme, uvidíme (2004) 

Někteří herci tu docela slušně hrají a mají celkem solidní komediální talent, jiní jsou naprosto strašní, ale jsou naštěstí v menšině a hrají většinou malé role. Proto je škoda, že se nepodařilo sehnat lepšího (a příčetnějšího) scénáristu a vyhnout se několika prasáckým scénám (nevím, jestli byla horší sračková válka nebo pulzující uhry).

plakát

Noc nevěsty (1967) 

Pro mě další podivný film československé nové vlny, další padlý mýtus. Režie, kamera i celé vizuální pojetí filmu jsou velice zručné, ale jsou takřka k nerozeznání od desítek jiných filmů té doby. Největším problémem pak pro mě byla Jana Brejchová, která se pro tuto roli naprosto nehodila a chvílemi se mi zdálo, že moc nerozuměla promluvám, které jí do úst vložil Jan Procházka. Méně atraktivní a populární, zato oduševnělejší herečka by asi byla lepší volbou (už vzhledem ke zjevným uměleckým ambicím snímku). A herci jako Jaroslav Moučka či Josef Větrovec v tomto typu filmů působí jako pěst na oko (nic proti nikomu, jen se tito herci příliš proflákli v různých budovatelských veselohrách). Mě se to nelíbilo.

plakát

Zloděj životů (2004) 

Celkem neškodná pitomost, která je strašně předvídatelná, hodně nedomyšlená (po "překvapivých" zvratech už bohužel předchozí scény nedávají smysl) a v případě Angeliny Jolie i hodně špatně zahraná (ani na okamžik neopouští svojí hereckou polohu "Jsem sexy a ještě více sexy"). Na druhou stranu Tchéky Karyo hraje dobře a Ethan Hawke dokonce velmi dobře (je ho pro tento film skoro škoda). Kiefer Sutherland hraje špatně, ale je to zábava (jeho postava a její umístění do příběhu je jeden velký úlet). Což platí v podstatě o celém filmu. Pokud jste malinko škodolibí, je možné, že se budete bavit stejně dobře jako já.

plakát

Kat nepočká (1971) (TV film) 

U této adaptace jsem se smál, až jsem plakal (což je asi u protektorátního dramatu špatně). Moc se mi nedařilo vnímat děj, který tím pádem raději nehodnotím. Co jsem shledal velice zábavným je z téměř každého záběru na sto honů páchnoucí počátek sedmdesátých let - ty rádiovky, jupky, ústřední topení, bílé pláště, socialistické budovy... Přizdobeno omšelými dialogy a přehrávající Jiřinou Bohdalovou (přes všechnu její snahu jsem v ní pořád viděl jen Bohdalovou v divném ohozu)... Jako zábava na sváteční televizní dopoledne dobré. Jako drama směšné.

plakát

...a pozdravuji vlaštovky (1972) 

Hrdinná odbojářka Maruška čeká za radostného dovádění s děvčaty a zpěvu lidových písní v cele smrti na popravu... Mě to nepřijde normální.

plakát

Démanty noci (1964) 

Já ani Lustigovu předlohu nepovažuju za moc dobrou, ale aspoň je čtivá, kdežto tento film je téměř nekoukatelný. Z počátku jsem myslel, že hlavní postavy mlčí, protože zažili něco hrozného a jsou tedy uzavřeny do sebe. Pak se objevily další postavy a ty většinou mlčí taky. Prakticky tu nejsou dialogy, přibližně jednou za pět minut někdo pronese dvě tři slova. Přemýšlím proč a nenapadá mě jiný důvod než být za každou cenu umělecký. Jana Němce tak definitivně řadím k mnou nepochopeným klasikům (Fellini, Kurosawa a spol.)

plakát

All That Jazz (1979) 

Celý film se tak trochu zmítá v křeči. To platí hlavně o prkenném Royi Scheiderovi, kterému jsem jeho roli prostě nezbaštil, o tanečních číslech, která jsou sice technicky bezchybná, ale zoufale postrádají lehkost (a jsou poněkud lascivní) i o místy poněkud podivných dialozích. Pro mě je tenhle film zklamáním.

plakát

Děti století (1999) 

Film o dvou lidech kteří se sejdou, rozejdou, sejdou, rozejdou, sejdou a nakonec rozejdou, Nekouká se na to špatně (dočkáme se i pár holých zadků a prsů), herci hrajou mírně nadprůměrně (a jsou mírně podprůměrně nadabováni), ale je to šíleně natahované (takže jsem smrt hlavního hrdiny doprovodil radostným výkřikem) a závěrečný proslov hrdinky na hřbitově je tak příšerný, že dávám nakonec hvězdičky jen dvě.

plakát

Austrálie (2008) 

Stačilo by malinko pozměnit scenérie a bylo by možno z filmu vystřihnout desítky záběrů a použít je jako reklamu na máčka. Film totiž obrazovým ztvárněním dalece přesáhl hranici kýče. Dějová linka je podivná, s několika dějovými skoky, do vyprávění je vloženo hned několik happy endů, které jsou v podstatě jeden jako druhý, takže by film šlo klidně tímto způsobem o hodinu o dvě nastavit (což se naštěstí nestalo). Co se týče herců - Hugh Jackman nepředvádí nic světoborného, ale je to dostatečný chlapák, naštěstí se nepouští do žádných větších hereckých akcí, narozdíl od Nikolky, která se do nich pouští s chutí a já jí nevěřil ani nos mezi očima. Naopak se mi líbily scěny s australským dědečkem, scěna se zastřeleným klokanem a fakt, že mi film i přes několikeré nastavování celkem rychle uběhl. Mám to za sebou.

plakát

Mandolína kapitána Corelliho (2001) 

Christian Bale a John Hurt hrají solidně, Penélope Cruz hraje podprůměrně a Nicolas Cage mizerně (což není velké překvapení). Nějaké jiskření mezi ústřední dvojicí nefunguje ani náhodou, některé scény na mě díky tomu působily nechtěně komicky (např. Cage pidliká na mandolínu, má u toho svůj tradiční výraz zmoklé slepice a o kousek dál sedí Penélope Cruz s nehnutým výrazem a hledí kamsi dolů, což má jako vyjadřovat, že hrdina hrdinku definitivně okouzlil). No a když kapitán Correli ze sebe po dvou hodinách filmu vybleje cosi jako "Zkoušel jsem bez tebe žít ale nejde to" a všechno tím pádem dobře dopadne, nezbývá než obrátit oči v sloup, oddychnout si, že to mám za sebou a po opakovaně špatných zkušenostech ignorovat filmy s Nicolasem Cagem natočené po roce 2000 (výjimkou potvrzující pravidlo o špatném a ještě horším Cageovi byla pouze Adaptace).