Recenze (9)
Kon-Tiki (2012)
Páni, tak tohle jsem nečekala. Začátek byl docela nuda, ale samotná plavba na voru byla skvělá. Zvlášť scény se žraloky byly pořádně napínavé a dramatické. Padlo taky pár dobrých vtipů a moc se mi líbila hudba. Takže celkově Kon-Tiki rozhodně stojí za shlédnutí.
Mary a Max (2009)
Opravdu milý příběh, který mě upřímně rozesmál a také rozesmutnil momenty, které zná každý z nás. Víc takových animáků!
Addamsova rodina (1991)
Komedie, která mě opravdu pobavila, přestože jinak černému humoru moc neholduji. Moje nejoblíbenější postava je Wednesday, je prostě úžasně morbidní.
Frankenweenie: Domácí mazlíček (2012)
Skvělá vizuální stránka a pěkný příběh, ale přesto jsem čekala, že to bude ještě o něco lepší.
Red Hot Chili Peppers živě v Slane Castle (2003) (koncert)
Přestože jsem Redhoty nikdy moc neposlouchala, tak tento záznam z koncertu mě opravdu dostal. Je to jeden z nejlepších koncertů, které jsem viděla. Přála bych si, abych to mohla zažít na vlastní kůži a cítit tu energii, která z nich proudí. John Frusciante je úžasnej kytarista, jeho sóla nemají chybu a vyvrcholením je improvizace s Fleaou, která je pohlazením pro uši. Škoda jen, že John kapelu opustil…
Samotáři (2000)
Naprostá klasika, kterou jsem viděla nespočetněkrát, ale pořád mě dokáže rozesmát. Řadí se k mým nejoblíbenějším českým filmům, jak kvůli nezapomenutelným hláškám, tak i skvělým hercům. Macháček je můj oblíbenec, stejně jako Trojan a v Samotářích oba hrají dokonale.
Marley a já (2008)
Snímek skvěle splnil svůj cíl – dokázal mě dojmout. Na některé je tam těch emocí možná až příliš, ale mě se to prostě líbilo. Bylo to vtipné, roztomilé a ze života. Možná bych vytkla trochu roztažený závěr, ale rozhodně se nedá říct, že by mě film už nudil. Filmy o psech, a vůbec o zvířatech, na mě prostě pokaždé zaberou.
Requiem za sen (2000)
Requem za sen je jeden z mála filmů, který mi opravdu dokázal vyrazit dech. Při závěrečných titulcích jsem se cítila znechucená a zároveň fascinovaná jeho otevřeností. Snímek je perfektním varováním před tím, jak hluboko se drogově závislý může propadnout. K filmu patří neodmyslitelně i soundtrack, díky kterému se mi ještě více zaryl do paměti.
Střihoruký Edward (1990)
Naprosto kouzelný film s úžasným Johnnym Deppem v hlavní roli. Patří k mým nejoblíbenějším filmům vůbec. Pokaždé úplně propadnu ději a s úsměvem na tváři či se slzami v očích prožívám Edwardův příběh. Tim Burton a Johnny Depp vytvořili něco opravdu nádherného, což snílek jako já nemůže ocenit jinak než pěti hvězdičkami.