stalag

“Jsme možná nekonvenční rodina, ale nemusíme to hned předvádět.” Cocteau se nezdá v této strhující konverzačce, která je současně mistrovským naplněním populárního žánru i jeho přesahující reflexí. Za každým rohem číhá zábavný dějový zvrat a současně nezadržitelný pád do kalných hlubin komplikované dospělosti až po šokující tragický náraz definitivní. Výborný divadelní kus odehraný v přesné nadsázce (od básníka snad nikdo nečekal realismus, že), v dokonale klaustrofobní a do detailu vymazlené filmové výpravě. 🤓Zářící souhra a jistota ideálního Cocteauova hereckého ansámblu, který se kompletně přesunul do filmového ateliéru z nedávného úspěšného, několik měsíců uváděného divadelního provedení. Vynalézavé studiové záběrování včetně nádherných detailů umocnilo požitek z herecké akce a intimně, jako 'klíčovou dírkou’ zachytilo navždy jedinečné momenty slavné inscenace. Jeden z filmů, v němž základní záznamová vlastnost média byla dovedena k dokonalosti. André Bazin mohl právem hovořit o pure cinema. 🤓 Hra byla stvořena pro Maraise záhy po jeho seznámení s Cocteauem. Logicky v ní hrál už při premiéře na podzim 1938. Tehdy ještě musel být úspěch vybojován po zápase s cenzurou, neb zápletka a rodinné poměry zde byly shledány morálně závadné a nepřijatelně ordinérní. Poválečné uvedení pak již bylo čistým triumfem. Milovaný Jeannot je ve všech polohách svého věčného, entuziasmem oplývajícího chlapectví prostě senzační. S okouzlující lehkostí a drivem roztáčí obrátky večera. A my jsme přímo u toho, jako bychom se ocitli uprostřed akce na jevišti Théâtre du Gymnase v Paříži v roce 1946… C’est iiiiincroyable!!!

Ó, to je moc hezké. Bravo!

Jsem v problémech, víte. Nemám papíry. Jsem cizinec, dezertér, únosce, vrah… - Já vím. Nakonec je z útěkového filmu, v němž je hrdina po většinu času těžce zraněn, i velká love story a ve finále nečekaně patetické mélo. 🤓 Delonova první (ještě utajovaná) produkce, velmi osobní film, role protrpěná zvenku i zevnitř, nejspíš první, do níž se úplně bez zábran ponořil. V tomto směru jde postava ještě o krok dál než Tom Ripley v Plném slunci, který z něj po zásluze udělal hvězdu. Vše podtrhne závěrečný titulek: Thomas Vlassenroot (1933 - 1961), který nás přibije do sedadel, neboť si uvědomíme, že jsme sledovali skutečný příběh Delonova vrstevníka, s nímž se zcela ztotožnil. 🤓 AD ve své nejhlubší podstatě, jak ho známe z jeho nejlepších filmů (V plném slunci, Samuraj, Bazén, Vdova, Policajt, Pan Klein, Náš příběh) - vlk samotář, přecitlivělý asociál s bouřlivým citovým životem za zdánlivě chladnou fasádou a panteří mrštností žoldáka, který sám sobě i svému okolí dokáže přivodit silné emoce a ještě větší trápení. Predátor i oběť současně, ale hlavně - do posledního dechu neporažený. Schopnost konat násilí je přirozenou součástí jeho nezlomné touhy přežít. 🤓 Nelze jinak, sevřeni úzkostí z pozemského martyria andělsky krásné bytosti, musíme mu držet palce. Alain nesleze z plátna a nemůžeme z něj odtrhnout zrak. Velmi tomu pomohla i černobílá kamera Claudea Renoira, který celou hrdinovu torturu autenticky nasnímal v reálech z doslova hmatatelné blízkosti. Neprávem opomíjený Delonův klenot.