Režie:
Jean DelannoyScénář:
Jean CocteauKamera:
Roger HubertHudba:
Georges AuricHrají:
Madeleine Sologne, Jean Marais, Jean Murat, Junie Astor, Jane Marken, Alexandre Rignault, Jean d'Yd, Piéral, Yvonne de Bray, Roland ToutainObsahy(1)
V rolích současného Tristana a Isoldy se ocitnou Sologne a Marais. Jejich působivá romantická tragédie se povznáší nad pomíjivost našeho světa a přivádí nás do říše snů a legend, jako tomu bylo v Krásce a zvířeti. Téma filmu a jeho smysl pro stylovost mají mnoho společného s řadou německých filmů té doby. Obdivovatelé umění Jeana Cocteaua rozhodně nebudou zklamáni. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (14)
Byl to jeden z prvních filmů Jeana Maraise, který jsem viděla v originále. Dodnes bude pro mě jedním z nejoblíbenějších. Ponuře romantický příběh inspirovaný legendou o Tristanovi a Isoldě je zasazen do Francouzského městečka 40. let. Skvělé výkony všech herců jen podtrhují jedinečnost zážitku.. nemůžu než doporučit, je to krásné i jen poslouchat...a nechat se unést ()
Keltskou legendou zasazenou do novodobé Francie vane ledový dech Valhaly a seversky plavá krása hlavních představitelů připomíná křehkost efemérního kvítku, který už v okamžiku svého vzklíčení ví, že jeho čas se počítá jen na okamžiky. Přesto tahle malá fialka z pugetu francouzské kinematografie dokázala vlít sílu do srdcí lámaných válečnými lety a půl století po svém vzniku ve mně probudit jednu z mých největších platonických lásek, když jsem tehdy dávno zaslechla tichý hlas Jeana Maraise: "Je t´aime, Nathalie..." ()
Příběh platonické lásky bez jakékoli vášně obou hlavních protagonistů je v totálním protikladu k jejich slovnímu milostně-patetickému projevu a k uslzenému rádoby-srdcervoucímu tragickému konci, kde smrt přijde jako na povel. Marais tady má ještě hodně daleko ke svým pozdějším slavným romantickým hrdinům a Madeleine Solange se téměř celý film projevuje jako živá mrtvola/zombie. Jedna hvězda za jediné oživení v podobě liliputána Achille (Piéral) a jeho matky (Yvonne de Bray). ()
Zbytečně rozněžnělá a vzrušená variace na Tristana a Isoldu, která především neuvěřitelně topornou Madeleine Sologne, vystupující jako ve stínu němého filmu, a v závěru otravně ufňukaným Maraisem, působí stylem díla přecitlivělého básníka. Kdo ví, v jakém rozpoložení mysli byl Jean Cocteau při psaní scénáře, filmový pás ale potřebuje jiné pojetí, než básnické obraty psané na papír, to je jisté… II Scénář: Jean Cocteau. 60% ()
Akýsi novodobý príbeh o bájnom Tristanovi a práve film najviac ťaží z tohoto príbehu, ktorý tancuje na sinusoide osudu - ten občas žičí a občas nie. Osudová láska, ktorá funguje až do smrti. Mladý a ešte bloňdavý gay Marais sa na rolu výborne hodí a jeho rovnako bloňdavá partnerka akoby vyšla zo severských bájí. Síce je tej romantiky príliš a herci v romantických polohách častokrát prehrávajú, má to niečo do seba. Hlavne, keď fungujú veci aj pomimo ústrednej dvojce, z ktorých vytŕča trpaslík (myslím, že si neskôr s Maraisom ešte viackrát zahral) - riadna potvora - aký je malý, taký je potvorný. ()
Galerie (9)
Zajímavosti (3)
- Pes Moulouk, který ve filmu hraje, byl skutečným psem Jeana Maraise, který jej našel za druhé světové války coby příslušník francouzské armády uvázaného v lese ke stromu a ujal se ho. (Želva2)
- Pes se jmenoval Moulou a pro účely filmu ho na Moulouka přejmenoval Jean Cocteau. (Želva2)
- Mouloukův honorář byl 5 franků za natáčecí den. (Želva2)
Reklama