pet4

Není co řešit. Výborně natočený film. Dostalo mě téma i zpracování. Dobře vyvážené napětí, akce i psychologie postav, žádný účelový patos ani hraní na city, o to víc prostoru k vlastnímu vnímání děje. Dvě a půl hodiny uteklo překvapivě rychle. Film nemá hluchá místa ani zbytečné scény. Myslím, že víc podobných snímků by neuškodilo.

Jako skalní příznivec knížky Hobit, jsem dlouho na tenhle film nechtěla jít. Bála jsem se, a poměrně oprávněně, že ve stylu Pána prstenů se z úsměvného příběhu pro děti stane monumentální sága plná vznešeného patosu, což mě moc nesedí. Nakonec to ale nebylo tak zlé. Pánu prstenů se to sice hodně podobá (útěk před skřety v podzemních jeskyních Mlžných hor jako by byl okopírovaný i se všemi efekty a triky z útěku z Morie), elfové v Roklince jsou stejně nudně ušlechtilí, skřetové uječení a Gandalf vlídně moudrý, ale všechno zachraňuje Martin Freeman, který je hobit par excelence, a který jako by doopravdy vyrostl v hobití noře. Dokáže děj odlehčit tak, že mu to všichni věří, a trochu tím navrací film původnímu Tolkienovskému duchu. Scénář se poměrně dost řídí knihou, a tak je pravda, že aby se do filmu tímhle způsobem vše vešlo, bude opravdu potřeba tří dílů. Otázka je, jestli se na to někdo, kdo knihu nezná, vydrží tak dlouho dívat. (ale já jo - popravdě už se těším na draka Šmaka a do temného hvozdu :-))

Na Djanga jsem šla trochu s obavou, jako na každého Tarantina, (který nikdy nebyl úplně moje krevní skupina), kolik potoků krve a nechutných scén mi bude naservírováno, ale tahle kovbojka v tom nejlepším slova smyslu předčila moje očekávání. Od začátku do konce jsem se neskutečně bavila a u některých scén (útok Ku-klux klanu, dozorce vyrábějící ve svém volném čase ptačí budku) hlasitě smála. Kromě zábavy a nezbytných potoků krve je film i vlídně moudrý, což mě mile překvapilo. Některé scény možná byly trochu zbytečné a zdlouhavé, poslední čtvrtina filmu pak i dost nelogická (ale nějak z toho ten Django vybruslit musel, ne?), pořád ještě to ale, když přijmete celou tu absurditu, je skvělá podívaná, která stojí za poctivé čtyři hvězdičky. Christoph Waltz zazářil, a i na Jamieho Foxxe se dalo koukat.. Leonardo DiCaprio mi vedle nich snad poprvé přišel ve své roli padoucha slabší než obvykle. Film mi prostě sednul, nakonec se s tím Tarantinem snad i smířím :-)

U máločeho jsem se tak dobře a pohodově pobavila, jako u téhle divadelní komedie. Dobrého humoru kolem nás není nikdy dost a o to víc jsem za ní vděčná... Poprvé jsem jí viděla náhodou před lety jako televizní přenos divadelní inscenace, podruhé už na ní cíleně šla přímo do divadla, a letos, v rámci Sherlockománie, která právě probíhá, jsem jí musela vidět potřetí. Pro někoho možná trochu pokleslá zábava, pro mě humor, který mi sedí...

Atlas mraků, než jsem si sedla k jeho ohodnocení, jsem musela nechat v sobě přes noc uležet. Když totiž jdete z kina, víří vám hlavou dohromady šest příběhů, a vy si připadáte tak trochu zážitkově vyždímaní jako po filmovém maratonu, a říkáte si, to byla jízda.. Na začátku se sice neustálým přeskakováním z jednoho děje do druhého trochu ztrácíte, ale časem si zvyknete a můžete se soustředit i na vychutnávání detailů a hledání souvislostí mezi příběhy. Film je tak hvězdně obsazený, že už kvůli tomu to nemůže být úplný propadák, a všichni herci si to v něm užívají v tolika žánrově odlišných rolích, že si to chtě nechtě užíváte s nimi. Pro mě osobně ve všech rolích zase vyčnívá Tom Hanks. Příběhy samotné jsou jednoduché, a tak přímočaře vyprávějí o svobodě, o odvaze se vzepřít zažitému, o laskavosti a lásce, že to možná působí trochu naivně, ale nějak to nevadí. A hudba je něžná a celé to dobře zakulacuje. Hezký film, ale říkáte si - musím si přečíst knihu – protože ten smysl, ta katarze, to opravdové propojení minulosti s budoucností a všech lidí a všech činů, to na co čekáte po přečtení všech těch recenzí, a co by vás donutilo po skončení zůstat sedět v křesle a nedýchat, - to možná zůstalo ukryté jen v té knize.

Milý a chytrý film, který, ačkoliv se v něm neděje nic převratného, pobaví, a ukáže, že život a lidé kolem mohou často a nečekaně překvapit, když je chcete doopravdy poznat. Baví mě tenhle zpúsob vyprávění příběhu, který se skládá ze zdánlivě nezáživných momentů života, které ale dohromady vykreslí postavy lépe než by to dokázalo dlouhé mluvení.

Krásná studie člověka, který je zoufalý, nedokáže se smířit s tím, že oslepl, brání se soucitu druhých, kope kolem sebe, a zároveň je citlivý a dovede vychutnat krásy života - to všechno smíchané dohromady předvádí Al Pacino vážně dokonale, a tak filmu odpustíte i některé trochu černobílé postavy, a neuvěřitelný happy end a ještě se přistihnete, že se z něj nezřízeně radujete.

Film, ve kterém nejsou zbytečné scény, a který děsivě realisticky popisuje, jak se věci někdy prostě stanou, a vy nedokážete před rozjetým vlakem přehodit výhybku zpátky. Hlavní představitelce jsem věřila každé gesto, a na tenhle fim, přestože natočený komorním způsobem, hned tak nezapomenu.

Čekala jsem trochu víc, moc spletitý mi film nepřipadal, žádná velka překvapení, ale aspoň jsem se neztrácela jako v jiných překombinovaných střílečkách. Matt Damon se tváří pořád jako neviňátko, což dobře kontrastuje s tím, jak si jde tvrdě za svým, a co mě příjemně překvapilo, byly dobře ztvárněné honičky autem - většinou mě totiž k smrti nudí, a tady se to nestalo. A Karel Roden odvedl dobou práci, jako vždy. Jen tři hvězdičky proto, že mě akční filmy podobného druhu až tak moc nesedí.

Vážně nechápu nadšení z tohohle díla. Od začátku do konce mi bylo úplně jedno, jak to všechno dopadne, věčné hádky a mindráky všech superhrdinů mi příšly stupidní, a souboje dlouhé a nudné. Nápady a zápletky žádné anebo zas až zbytečně překombinované, všechno stojí na tom, že člověk musí vidět předem pět jiných filmů, aby byl schopen aspoň sledovat hlášky hlavních hrdinů a trochu se v tom vyznal, ale ani to člověka moc nezachrání od pocitu, že právě vyhodil dvě a půl hodiny života. Omlouvám se všem nadšencům, ale asi jsem vážně neměla svůj den. Za Roberta Downeyho dávám hvězdičku navíc...