eileen

Autoři si z nás snad dělají legraci, už dva díly koukáme na brutální zločiny v přímém přenosu a nikdo nevolá policii, továrna hoří a hasiči dlouho a dlouho nikde, všichni se dusí, ale Magda to asi zázračně přežije. A vrcholem všeho je, že Tomáš jde slepě zachraňovat, ať ho to stojí, co stojí. Tomu snad nemůže uvěřit vůbec nikdo. Jediné, na co se fakt dobře dívá je incest Pavla Kříže, to je opravdu ňamka - kreatury mu sedí taky dobře, ne jenom Š. Š.

Člověk tady nesmí přemýšlet nad uvěřitelností příběhu, je to střeštěné, ale je to vcelku zábavné, Jiří Langmajer ve své nejtradičnější roli, tedy aspoň v té první půlce, Anna Polívková se pro roli "mužatky" narodila, to jí fakt sedne a zahrála to skvěle. Praštěný ale zábavný.

Dala bych 3*, ale nadhodnotím kvůli tady té smršti špatných hodnocení. Rozhodně to není nezajímavé a párkrát jsem se opravdu od srdce zasmála. Vcelku originální pojetí romantické komedie, to se musí nechat. Nechápu, proč je tady tolik vypsaných herců, ve filmu hrají jen oba hlavní představitelé, jinak tam je jen kompars, nikdo jiný tam neotevře pusu, ale nenudila jsem se, to opravdu ne.

Tak to bylo opravdu utrpení, jedna velká křeč, komedie, u které jsem se ani jednou nezasmála, spíš se mi chtělo brečet. Než to začalo, říkala jsem si, že to bude kopie tohoto filmu s Dudley Moorem https://www.csfd.cz/film/2545-micki-maude/komentare/, ale kéž by byla. Něco tak stupidního už jsem dlouho neviděla a doufám, že dlouho neuvidím.

Tak tohle mě opravdu nebavilo a dokoukala jsem to na 3x s velkým sebezapřením a jen ze zvědavosti. O Lady Gaga vím dlouho, že je skvělá zpěvačka nejen popová, ale třeba i jazzová, tady jí to sedlo a její normální vizáž byla osvěžující. Ale ten příběh byl taková nuda!!! Nevadí mi čisté romanťárny, vím, že od muzikálu nelze čekat příběhově nic zvláštního, ale tohle neplynulo, to bylo tak šíleně dlouhý a hudba tak nezáživná, jediná pecka Shallow to nezachrání, ostatní šeď a žádný nápad. Cooper asi dobrý, ale celkově mě ten jejich vztah nějak nevzal. Bohužel, pro mě zůstává o dost vpředu verze se Streisand a Kristoffersonem, hudba je tam sice poplatná té době 70. let, ale má to lepší tah a vztah tamté dvojice mi připadá uvěřitelnější a líp se na to kouká. Nominace na Oscara - kromě titulní písně - nechápu.

Film je pro mě ukázka toho, že zajímavý námět jde natočit i úplně blbě. Jak toto mohlo být originální, přitom to ale působí, alespoň na mě, strašně nepřirozeně, od začátku do konce je to taková divná křeč. Dana Stevense mám ráda, ale tahle role mu moc nesedla a Rebecca Hall mi byla taková nějaká nesympatická, nehezká, i když všichni pořád říkali, jak je krásná. Chování hlavních představitelů bylo neskutečně nejapné. Uměla bych si i představit, že se dva lidé leknou , že spolu mají strávit celý život, aniž by poznali někoho jiného a chtějí to dohnat. Ale proč tak okatě jeden před druhým? A závěr - pro mě úplně nemožný, buď to měl být happyend, nebo si ona měla včas uvědomit, že s ním nechce žít. Proč ji v tom utvrdil zrovna dodělaný byt, to jsem fakt nepochopila. Divný od začátku do konce.

Je to komická figurka bez inteligence, zapálená pro svou věc a ve svém přesvědčení jde až za hrob. Ale z toho všeho, i když se tomu člověk směje, jde strach. A hlavně proto, že se to v trochu jiné formě může lehko vrátit, soudě podle posledního vývoje u nás. Před 30 lety mi bylo čtrnáct, ale tu dobu si dobře pamatuju a dobře si pamatuju, co to bylo za hnůj. Neměli se lidé líp, jak soudruh zde neustále opakuje a odůvodňuje to tím, že nebyli nezaměstnaní. To nebyli, protože by šli sedět, ale plno doktorů a vzdělaných lidí sedělo v kotelnách, nebo dělalo jinou podřadnou práci, pokud nebyli zrovna zavření. Jsou to hnusný kecy a jenom blb mu tohle může sežrat. Byli to vrazi a oni byli těmi vykořisťovateli, ne kapitalisti. Takové snímky jsou třeba a je třeba to dnešním generacím pouštět, protože kdo tohle nezná, nedovede si to vůbec představit.

Na dokument jsem se koukala zhruba od poloviny ze zvědavosti, copak se asi zase na paní Lucii dozvíme a musím přiznat, že překonal všechna má očekávání, ale ještě víc jsem se pobavila nad některými komentáři zde. Pořád si totiž říkám, jestli je možné, aby národ zbožňoval něco takového, jako je tato "dáma". A vidím, že asi opravdu jo. Když pominu to, že Lucie Bílá vlastně neumí zpívat, ve výškách nezpívá, ale ječí, hlasová technika žádná a o vkusu v jejím pěveckém projevu také nemůže být ani řeči, její Ave Maria mě doslova nadzvedá ze židle, tak opravdu nevím, co na jejím zpívání obdivovat. Že by tedy její pokoru, dobrotu a "srdíčko" a touhu "se rozdat do posledního kousku"? Nevím, ale opravdu je možné, že by jí toto někdo uvěřil? Vždyť je to všechno tak hrané, vyslovované cíleně jako reklama na její "dokonalost". Co je dobré, to se chválí samo a toto je hodina a půl planého tlachání o ničem, falešného slzení, dojímání se nad vlastním "osudem" a pro mě osobně je to naprosto bezcenná sonda do života jedné z našich nejpřeceňovanějších popzpěvaček, která zde na mě celou tu dobu působila jako psychopatka.

Pravda, nebylo to moc akční, ale mně se to jevilo jako skutečné, ze života, příběh dvou stárnoucích osamělých lidí, kteří k sobě najdou cestu, a když dojdou k tomu že je jim spolu moc fajn, nutnost je rozdělí. Líbil se mi otevřený konec, nic americky přesládlého. Bylo příjemné přesně po 50ti letech od milovaných Bosých nohou koukat opět na Jane a Roberta, jak jim to spolu ladí.

Na tento film jsem se opravdu těšila, a jak tu tak pročítám ty komentáře, nedá mi to a musím se přidat. Stále zde kritizují, že film nemá žádný příběh, že je vlastně o ničem, takové útržkovité vzpomínky slepené do jednoho kusu. Mně ale právě toto evokuje mé vlastní dětství a vzpomínky na něj, vždyť to je přesně tak, jak si člověk sám pamatuje fragmenty z doby dávno minulé, kdy byl ještě malé dítě. Toto jsou části a důležité momenty jedné poměrně krátké etapy dětství jednoho malého kluka, přesně tak bych si to představovala i já. Ano i já jsem milovník Obecné školy, to je pro mě porevoluční film č.1 a už ho asi těžko něco nahradí, ale toto je opravdu také velmi krásný a poetický film, který si levně nehraje s našimi city, měla jsem opravdu pocit, že tak to ti lidé žili a hlavně, že takto to opravdu vnímá sedmi nebo osmiletý kluk, děti si pamatují to, co je důležité pro ně a tuto skutečnost Jan Svěrák, myslím, opravdu naplnil a povedlo se mu to vyjádřit přesně. A jeho cit pro výběr herců, a hlavně těch dětských, je ohromný. Zdá se mi, že jsme opravdu zkaženi tou dnešní uspěchanou dobou, těmi všemi "trháky" narvanými zvraty a akcí, že když pak usedneme do těch křesel v kině a děj takto poklidně plyne, že se nedokážeme nechat unést pouhou vzpomínkou na dávné dětství jednoho kluka. Já to tak naštěstí ještě nemám :-).