IlMagnifico

Nikdo není v právu, říká-li, že je Hněv Titánů horší, než jeho předchůdce. Jedná se o mnohem lepší pokračování... tedy, víte-li, co od filmu čekat. Chcete-li originální příběh zasazený do nádherné řecké mytologie, budete nejspíš zklamáni. Na rozdíl od otřesné Války Bohů se tento film mytologie vcelku drží. Nejsem si sice jistý, zda by Hádes dokázal Diovi odpustit onu velkou křivdu během několika málo minut, ale to už se dostáváme k vadám na příběhu, který stojí na základě pouhopouhého vykrádání cizích nápadů. Občas mi přijde, jako by už scenáristé (nebo vůbec spisovatelé a autoři) nedokázali vymyslet příběh ze starého Řecka, kde by nad celým světem nevisel Damoklův meč v podobě osvobození Titánů. Ale na druhou stranu, stále lepší vykrádačka, která se vyhne spouště chyb, což nebyl případ jedničky. Vážně, nad prací scenáristů z prvního dílu zůstává rozum stát. Takže, Titáni se chtějí osvobodit, Zeus je zajat a je tu jenom jeden muž, co ho dokáže vysekat ven a zachránit svět. No, nic moc. Ale tenhle film se nesnaží uchvátit vás dějem. Jsem si jistý, že při jeho sledování občas i přes zběsilé tempo zapomenete, o čem že vlastně celý snímek je a jen těžko se budete rozpomínat. Jediné, co vás tak na filmu zajímá, jsou akční scény a počítačové triky. Nebudu zastírat, že vizualizace se mi líbí. Snad všechny počítačem vytvořené kreatury jsou nádherné, trochu horší je to ale ve scénách, kde se objevují. Nejen že scénář do nich hrdiny vrhá jako slepce k houslím, ale mají i další mouchy. Zkuste se ve většině z nich vyznat. Orientujete se v nich? Víte, co se tam vlastně děje? Snad nejsem sám, kdo může říct, že ne. Film ztrácí už nejen na scénáři, ale i na svém hlavním lákadle. Z toho už ho mohou vysekat snad jedině herci. I zde jsem trošku na rozpacích. Worthington mě sice potěšil, když si nechal narůst slušivé kadeře, ale z jeho výkonu tak nadšený nejsem. Sice se snaží, ale stejně... Není na tom o moc lépe, než Rosamunda Pikeová. No, jejím obsazením bych si také nebyl jist. Nehrají vyloženě špatně, ale dobře také ne. O těch hrozných kreacích, o které se snaží Kebbel, ani mluvit nebudu. A Ramiréz se svou kamennou tváří... Mezi těma dvěma si vyberte nejhoršího herce. Bill Nighy hraje sice dobře, ale moc prostoru nemá. Takže kdo drží film nad vodou? Samozřejmě že Neeson s Fiennesem. Opravdu, ti dva jsou to nejlepší z celého filmu. Ale jaký je tedy konečný verdikt, když jsem vychválil jenom je a celkovou vizualizaci? Jak jsem řekl na začátku, neočekáváte-li úchvatný příběh, světoborné akční scény a na nevýrazné (ale snaživé) herecké výkony kašlete, prosím, podívejte se na to. Určitě budete potěšeni. Bez obav dávám čtyři hvězdičky.

Stačí si přečíst Dumasovy Tři mušketýry pod dvaceti letech, abyste věděli, o čem film zhruba tak je. Předem říkám, že je určen milovníkům historie, té francouzské především. Někdy totiž není jednoduché orientovat se v postavách a intrikách. Ale tak to skutečně bylo i na francouzském královském dvoře. Po shlédnutí filmu musíte před kardinály Richelieuem a Mazarinem skutečně smeknout, když se v takové motanici vyznali. Z hlediska historie si nelze moc stěžovat. Postavy jsou líčeny tak, jaké ve skutečnosti byly. Historické události jsou také líčeny přesně, až na to, že film z nedostatku financí nedokáže poskytnout úplný obrázek Frondy. To nebylo jen pár vojáků bojující na jednom plácku v Paříži s kdejakou lůzou a pak jen spousta a spousta dialogů. Za občanských válek se sice mluví, ale obvykle spíše prostřednictvím obnažených čepelí a naládovaných bambitek. Ale to už je prokletí TV filmů. Asi jediné, v čem by se divák historie neznámý neztrácel, jsou dva milostné vztahy - mezi Annou Rakouskou a Mazarinem a Ludvíkem a Mazarinovou neteří. Ale ty samy o sobě nestačí, bez všeho ostatního můžou nanejvýš tak nudit. Spousta lidí film označí za nudný. A přitom herci podávají solidní výkony (potěšila mě zvlášť Alessandra Martines, konečně si jí také mám možnost pamatovat jinak, než jako princeznu Fantaghiró). Vcelku tak vše sedí do přesného obrazu francouzského královského dvora 17. století. A jako na takovou se na snímek musí pohlížet. Když nebudete čekat nějaké bitevní scény a kdovíjakou akci a možná si i něco načtete, určitě budete potěšeni.

Sháníte se po nějakém zajímavém a napínavém thrilleru? Sháníte se pod dobrém historickém válečném filmu? Sháníte se po dobrém filmu s jednookým hlavní hrdinou a omrzeli vás už Jan Žižka a Proti všem? Tak to je pro vás Valkýra to pravé. Stojí nejenom na skutečných historických faktech, které nepotřebují být nějak přibarvovány nebo zveličovány, aby se zlepšila kvalita filmu. Je škoda, že režisér nebyl dost odvážný na to, aby se pokusil napětí snímku nějak více vystupňovat, ale ono to v závěru přece jen až tak nevadí. Stejně je každému hned jasné, jak to celé musí skončit. Nebudu asi nijak originální, když řeknu, že herecké obsazení je stejně výborné, jako režijní práce. Bravo pánové za vaše výkony. Valkýra je prostě skvělý film a já sám se nemůžu rozhodnout mezi čtyřmi nebo vrcholnými pěti hvězdičkami. Dám asi za pravdu ostatním uživatelům a přikloním se ke čtyřem, ale to jenom proto, že snímek měl dost velké ambice na to, aby se dostal i trošku výš.

Třetí hvězdičku dávám pouze a jen za výkon pana Somra... Krom něj tady totiž pořádně nefunguje nic. Většina herců hraje toporně nebo se příliš nesnaží s rolemi ztotožnit, režie často selhává, scénář by si místy zasloužil řádně dopilovat, aby vděčný námět (a jeho antipatetické pojetí) místy skoro až nezesměšňoval. O monotónní hudbě a příšerných exteriérních záběrech ani nemluvě. Rozhodně jedna z horších československých televizních inscenací.

Píseň takřka stoprocentní, klip bohužel ne víc než průměrný...

Srdečný pozdrav ze zeměkoule nezapře jistý potenciál, doplácí ale na svou nedotaženost. Lipský se totiž na režijním a scénáristickém postu namísto na pilování vtipů a dohlížení nad herci (a Menzelem) zaměřil jen na enviromentalistickou propagandu (naštěstí bez miliardového rozpočtu a modrých domorodců), kvůli čemuž z celého filmu zůstaly pouze dva momenty (působivá návštěva "přírodní rezervace" a milé cimrmanovské cameo Zdeňka Svěráka na vědecké konferenci), kdy se může divák opravdu pobavit. Což je ovšem na komedii, pro niž se upsalo i jindy bezchybné duo L+S, žalostně málo...

Tvůrci se sice zjevně snažili, kýženému cíli stvořit konzistentní a hluboký film ovšem zůstali na míle vzdáleni. Nepřinesli ani žádný nový náhled na již dávno prozkoumanou látku, ani její uchopení, které by za něco stálo, pouze šíleně roztahali děj, to aby naplnili obvyklou "ambiciózní" stopáž, a pro diváka tak připravili dlouhé dvě hodinky, během nichž bude balancovat na tenoučké hranici otevřené nudy. Sem tam se sice vynoří nějaký ten světlý moment, kdy je nucen zbystřit – např. když na scénu zabloudí Bale, anebo když Depp výjimečně zahraje něco nad svůj standard – ve výsledku je jich ale příliš málo na to, aby celkový dojem nějak výrazněji ovlivnily. Čehož nezbývá než litovat. Z řemeslného hlediska bych totiž jinak Veřejným nepřátelům nemohl vytknout téměř nic.

Na rozdíl od Camerona a jeho (pouze) vizuálně nápadité rubanice chtěl Fincher divákovi zjevně přinést i trochu toho lidského dramatu. V rámci možností se mu to daří a atmosférou se navíc blíží Scottovi, i tak ale stále nevychází ze stínu pouhého komerčně vynuceného pokračování. Občas se totiž snaží získávat divákovu pozornost poněkud lacině (Vetřelec ve stokách) a hlavně celá na dřevěných nohou stojící zápletka (Kdo že to na loď vejce z úvodních záběrů nakladl? Královna? Během boje se zvedačem?) postrádá jakýkoliv náznak původního počinu. Přesto je Fincherova PRODLOUŽENÁ (a upravená) VERZE poměrně solidní podívanou. K tomu, co s materiálem provedla producentská zvůle v kinoverzi, se raději vyjadřovat nebudu.

Vcelku příjemná jednohubka, jejíž síla určitě nespočívá v nijak zvláštním scénáři nebo dobře zvládnuté režii, ale spíše v nápadu a osvětovém záměru – jednotka zachraňující během války ty nejcennější umělecké kousky z rukou nacistů si totiž svůj film nepochybně zasloužila. A jestli si dal Clooney za cíl natočit jej alespoň tak, aby diváka nutně nenadchl, ale v žádném případě neurazil, tak může být se svou prací spokojen… Stejně jako já po závěrečných titulkách.

Červenému drakovi se po většinu stopáže daří tvářit se jako něco, čím není. Díky řádně husté atmosféře a výkonům Nortona a Fiennese evokuje dojem děje i na hluchých místech, až do závěrečných titulků drží diváka v domnění, že zde dr. Hannibal Lecter hraje nějakou výraznější úlohu, a dokonce i nějaké to napětí umí sem tam navodit… Bohužel, pravá tvář snímku se odhaluje až v posledních minutách. Dolarhydeova knižní předlohou nepodepřená (a ne příliš logická) inscenace smrti totiž dovede svou prvoplánovostí a povrchností falešný dobrý dojem zcela podkopat. Minimálně mně tedy nedovoluje – ačkoliv bych si to velice přál – jít s hodnocením nad tři hvězdičky… Velká, velká škoda.