Dupac

Richardu Linklaterovi se povedl husarský kousek (pokolikáté už?), když zrekonstruoval událost v jednom americkém vidlákově s několika herci a propojil je se skutečnými svědky. Hravé, herecky ukázkové (asi nejzajímavější herecká kreace Jacka Blacka up to date). Vrcholné číslo se odehraje hned na začátku - Blackovo vydesignování mrtvoly před pohřbem by obstálo jako samostatný kraťas! Daní za tenhle neobvyklý přístup a balancování mezi komedií a dramatem je, že Bernie moc neodsýpá a místy se táhne jako balzamovací pasta. Slabší, ale poctivé ****

Film, který musel být ve svojí době určitě nadprůměrný, ale dneska už ty herecké výkony a hlavně dialogy působí dost vyčpěle. To se OPRAVDU skvělým, i starším, filmům nestává.

Občas to svěrákovsky zajiskří v dialozích, jinak je to hodně smutné. Jestli natáčení Vratných lahví dlouho drhlo kvůli výhradám Svěráka ml. ke scénáři, pak nechápu, kam zmizel jeho smysl pro dramaturgii a autocenzuru tady. Tu potřebu udělat ještě jeden film s tatínkem ale samozřejmě chápu.

Ze zpracování Betonové zahrady mám stejnou směs smíšených pocitů jako z McEvanova románu. Což by mohl být i kompliment, nebýt strnulé režie a (vzhledem k tempu příběhu) natažené stopáže.

První hodina a půl je banální storka třicetihlavého boybandu z výletní lodi na moři, zarámovaná nádhernými záběry na moře a přímořskou krajinu. Následuje skvěle natočená sekvence ztroskotání lodi a všechno se definitivně utopí v moři slz amerického patosu. Schválně, co z toho Ridleyho bavilo natáčet. 55 %

Na začátku to vypadá, že by to mohlo mít podobně vyhrocený průběh jako slavný úvod ke Kubrickově Olověné vestě, ale pak se to začne vytrácet do ztracena, aby to nakonec skončilo v mlze sentimentu. Bezvýznamný film a průměrná položka ve filmografii Mikea Nicholse. Akurátní 3*

Moje vstupenka do světa cinefilství.

Když jsem si přečetl monografii Milese Davise, utkvělo mi jméno asi nejlepšího saxofonisty bebopové éry Charlieho Parkera alias Birda jako jeden z nejzajímavějších osudů, který by vydal na film. Ten film existuje, i když se o něm moc neví, natočil ho Clint Eastwood a hlavní roli vytvořil Forest Whitaker, takže očekávání byla nemalá. Bohužel BIRD selhává ve schopnosti vyprávět příběh, protože se omezuje jenom na poslední rok Birdova života s obvyklými životopisnými flashbacky do minula. Forest hraje jako o život, ale chemie s Diane Venora moc nezafungovala, kolem rasového problému se film jen tak komíhá, drogové šílenství představuje jen v závěru pár vpichů a ležící stříkačka (celou dobu předtím jenom zpocené čelo) a ze vzniku legendy, kvůli které to celé vzniklo, zbyla jedna flashbacková scéna a pár sól. Chybí kontext jazzové scény, aby si film vychutnali i ti, kteří nemají encyklopedické znalosti nebo naposlouchaný jazz 40./50. let, chybí vykreslení charakteru lidí kolem Birda (Gillespie, Davis a další), namísto toho se autoři soustředili na melodramatický rozpad jedné smíšené rodiny. Snímku těžko upřít poctivost, ale s vědomím toho, že měli tvůrci při ruce Parkerovu ženu a další pamětníky, jde o jednu velkou promarněnou životopisnou příležitost.

Na filmy, kde se vyjebává s Hollywoodem, a z herců to nemá jisté nikdo, kdo zrovna není na place, jsem obzvlášť zatížený. Rád vezmu zavděk i nějakým tím cynickým výlovem českého rybníčku. Birdmana jsem začal mít rád zhruba po půl hodině, kdy postupně ochabovala režisérova erekce a obrazovka začala patřit hlavně hercům (exhumace Michaela Keatona je castingový počin desetiletí!). Díky za každý film, který ve mně vyvolává podnětné otázky a nutí k přemýšlení. Jako například: Má dnešní filmový svět ještě koule a peníze na opravdovou originalitu? Přemýšleli jste někdy o tom, jestli namísto vysedávání u ČSFD raději sami nevzít do ruky kameru a nejít si taky zkusit jít s kůží na trh? Má v upřímné umělecké výpovědi místo product placement? (nebo jak to bylo s tou Stellou natočenou do kamery skoro minutu?). Pokud v případě Birdmana někdy budu mít chuť nebo potřebu dát si repete, pokusím se o pátou hvězdu.

Je třeba vyzdvihnout maskéry - Depp byl opravdu k nepoznání. Ale o to víc vynikne, jak jednorozměrně je jeho postava napsaná, takže po doběhutí titulků se mi vybaví maximálně ta pečlivá pleš, špičatý nos a modré kontaktní čočky. Naprosto nulová informace o tom, co a proč se tomu divnýmu chlápkovi mohlo honit hlavou. Další pozornost na sebe strhává výprava (interiéry, kostýmy, účesy apod.) - ano, člověk má pocit, že se dívá na starou krimi ze sedmdesátek. Jen nejsem úplně přesvědčený o tom, že pro film z roku 2015 je tohle kompliment.