Největší z Čechů

Muži v říji rozepsaní do vrstevnatější partitury filmu o dokumentu o rekordmanech z lidu. Opět nesmírně civilní, uvěřitelné, málomluvně vtipné a na České poměry odvážně satirizující. Opět místy trochu vypadávající z tempa do jakéhosi blahosklonného mudrování o málo slovech a málo pocitech. Nicméně převažuje Sedláčkův (sebe)ironický šarm a na celkovou (i myšlenkovou) skromnost filmu i celkem solidní komplexnost (jedna rovina odpovídá na otázky druhé). Největší z Čechů je filmem o rekordech, osamělosti, pomíjivosti, české kinematografii a současné společnosti. Z každého lehce zakrojí, ale dohromady spolehlivě nasytí. (17.08.2010)

Čapkovský humor jako úhel pohledu. 1) Film se volně přelévá z přátelského pousmání nad podivnostmi lidskými k satirickým společenským šlehům, které jsou vyjádřeny inteligentním suchým humorem, o němž bych řekl, že je anglický, kdyby nebyl výsostně český. 2) Mystifikace přerůstá ve smutnou realitu stejně nenápadně, jako se profesionální herci dokáží vtělit v naturščické "rekordmany". 3) Na neobvyklý snímek si musíte zvyknout. Těžko se ovšem zvyká na špatnou práci zvukaře, kvůli které není občas vtipným dialogům vůbec rozumět. 4) Vidíš tamty krásné stromy? Na kterým bys chtěl viset? (19.06.2011)

Vyrovnat se s tvůrčím neúspěchem dalším prací je umění a Robert to zvládl. Film lehce připomíná Kaufmanovu Adaptaci (ale je normální:-). Docudrama o prodávání sama sebe, ukázání české malosti i velikosti a hlavně příjemný humor. Herci jsou opět výborně vedeni, scénář až na vyjímky neplýtvá slovy, přístup k rekordmanům zajímavý. Na můj vkus je trošku odfláklý vizuál, ale rozumým záměru i rozpočtu. Škoda, že občas snímek působí až příliš epizodně, šel bych s hodnocením i výš. Zvlášť, když se nastavuje zrcadlo mnohem elegantněji a méně povrchně než v Mužích v říji. Odmítnou vám grant na film, ale dostanete šanci točit dokument pro agenturu Dobrý den - umění to není, ale složenky to zaplatí - a nakonec bude i ten biják... 75% PS: s odmítnutím získává umělec hloubku! ;-) (23.09.2010)

Hodně zvláštní pocity mi připravil tento zvláštní film, u kterého jsem celou dobu netušil, co si o něm myslet. Na jednu stranu se jednalo svým zvláštním a ojedinělým způsobem o kouzelný a neotřelý filmový zážitek, který jsem snad dosud nezažil a asi ani nezažiju. Na druhou stranu ale zase film vnímám jako šílený projekt, nad kterým jsem celou dobu kroutil hlavou a u kterého jsem netušil, jestli si ze mě dělá srandu nebo co si o něm vlastně myslet. Výsledkem tak je hodně diskutabilní dílo, které ve mně vzbudilo dvě naprosto protichůdné emoce, ještě nikdy jsem totiž neměl u žádného filmu pocit, že jsem viděl kvalitní a neotřelou blbost, která má své kouzlo. Ano, přesně takhle tento film vnímám, blbost (nebo chcete-li kravina) to totiž beze sporu byla, a nyní záleží jen na tom, jestli u mě převažuje to dobré a pozitivní vnímání filmu nebo to druhé negativní vnímání filmu. Abych si udělal jasný názor, tak je potřeba říci, že filmu zcela jasně pomohla stylizace do podžánru road-movie a úžasné záběry krajiny, například scéna někde na louce, kde sběratel čtyřlístků hledal další čtyřlístky a začínalo zrovna pršet byla úchvatná a pro mě asi zůstane navždy nezapomenutelnou, a to vlastně jen díky úžasně nasnímané přírodě a díky úžasně zachycenému pocitu samoty, kteří říká, že i když jste v něčem rekordmany, tak vám to nezajistí šťastný život a nezbaví vás to samoty. Abych to nezdržoval, se dvoudenním odstupem musím říci, že film si mě zcela získal na svou stranu a já ho nakonec hodnotím jako velmi povedený, což znamená lepší čtyři hvězdy. (22.06.2011)

Já si vždycky myslel, že pokavaď chce někdo natočit film s úmyslem dostat ho do kin, musí mu dát nějakou formu. Zkrátka splnit nějaká kritéria. Vnuknout mu smysl. Ne... Patrně nemusí, jak mi ukázal Robert Sedláček. Jeho režisérská dráha svou vyrovnaností připomíná centrifugu. Jsem zvědav, jestli se nakonec usadí v horních patrech anebo v těch spodních. Tímto počinem u mě každopádně nezabodoval. Nerozumím tomu, jak může takovýto film sbírat už pouhé nominace, natož pak nějaké ceny samotné. Zkrátka a dobře; pokud si někdo chce zahrávat s trapností, musí dát jasně najevo, kterak to zamýšlí. Pak to totiž končívá tak, že přívlastek trapný náleží filmu. (22.02.2011)