Největší z Čechů

První polovinu filmu jsem nevěřícně kroutila hlavou s takovým podivným úsměvem na rtech, druhou polovinu filmu jsem nevěřícně kroutila hlavou s takovým nevysvětlitelným smutkem v očích. ___ Lidé a jejich bizarnost. Lidé a jejich schopnosti. Lidé a jejich hodinky s vodotryskem - činnosti, dovednosti, které jsou absolutně irelevantní pro přežití v přírodě. Snad kromě umění protáhnout se malou dírou, utáhnout velký náklad a nacpat se v tučných časech pro časy hubené. Nakonec jsme svědky toho, že lidé asi skutečně mají blahobytný život, protože můžou realizovat i ty nejpodivnější zájmy. Přesto snaha o dosažení nejvyššího místa je svou podstatou bytostní a přírodní. A tato snaha i po těch tisíciletích civilizace nebo přesněji s jejich přispěním dodatečným tlakem civilizační konkurence je natolik silná, že jsme ochotní udělat cokoliv za pomocí čehokoliv, abychom nějak šplhli. Z čeho ta potřebnost vyplívá? Antropolog Mnislav Zelený Atapana bez okolků říká: "Být úspěšný, být slavný, být dobrý, být chytrý. To je to oč tu běží? Ale proč? Aby byl muž viděn, aby se o něm vědělo, aby získal větší prestiž, větší pole působnosti, větší imaginární teritorium pro svoji pohlavní aktivitu. Aby mohl šířit své sémě, své geny. Vše ostatní je totiž pomíjivé. ... Politika, kultura, výchova, etika, ekonomika jsou pouze naše konvenční a společenské hry, které by měly vést k původnímu cíli. Mnohdy tento cíl je už tak zastřen, že se ztrácí v nedohlednu a zastupují jej jiné aktivity." A publicista Vlastimil Marek, který tyto jiné aktivity nazývá civilizační omítkou, oprávněně dodává, že i pro ženy platí totéž - "základním pudem a hnací silou je rozmnožit se, tedy urvat nejsilnější spermie." (odkaz na články: http://www.caminos.cz/mnislav-zeleny-atapana-boj-o-vaginy-nebo-prijdou-sikmooci-mravenci // http://blog.baraka.cz/2010/12/skrabani-epi-a-ge-neticke-omitky/ ). Je nutné k tomu ovšem dodat, že civilizační "omítka" dnes natolik zesílila, že se stala samostatnou entitou, která lidem často zaměňuje nejen sexualitu, ale i vztahy k jiným lidem, to jest věci, záliby a činnosti jsou pro lidi příliš často jediným smyslem života. Skutečně největším. ___ Pro mne nejlepší český film poslední doby. (18.07.2011)

Uznávám, že Sedláček patří asi mezi naše nejosobitější a nejnápaditější režiséry současnosti. Vybírá si originální témata a jeho filmy mě zatím vždycky dokázaly nějak oslovit. Bohužel, zrovna tomuto se to moc nepovedlo. Ocenil jsem pár hodně humorných scén, Sedláčkovu rýpavost a výborně napsané a zahrané postavy. Ovšem celkově mi to svojí atmosférou a pomalým tempem tolik nesedlo. I přesto ale pořád řadím Sedláčka mezi české režiséry, kteří rozhodně mají co nabídnout. 70% (20.05.2011)

Udělat z nás Čechů (v přímém přenosu) idioty, na to už nestačí pouze samotný talent, ale člověk (na to) musí mít taky pořádné koule. Tohle je tragikomedie s velkým T, navíc řádně šmrcnutá prvky absurdna. Příběh snímku začíná ve chvíli, kdy je režisér odmítnut (pokolikáté už?!) se svým snímkem( že by lehká autobiografie a (satirická) reflexe současného podhoubí českého filmového průmyslu a stavu (v) naší společnosti, navíc řádně říznutá fikcí....?!) a tak kývne na nabídku jisté (Pelhřimovské) agentury, natočit snímek o „Největším z Čechů“. Tj. světových (resp. českých) rekordmanech. Přičemž obory jsou to (v drtivém počtu případů) roztodivné (čti bizarní) napříč celým spektrem, které si (ne)dovedete představit. Největší síla tohoto snímku spočívá právě v pohledu samotného režiséra (Sedláčka) na tyto lidi. Snaží? se je ukázat jako (ne)obyčejné lidi, kteří pouze propadli svému koníčku (to doslova) a stali se tak oběťmi své posedlosti, ale zároveň jsou ty situace tak absurdní, že sám režisér (vynikající J. Plesl) a s ním i samotný divák nejednou propadá v hlasitý smích.... (Ovšem pozor, pokud byste náhodou nabyli (mylného) dojmu, že R. Sedláček nenávidí lidi, tak jste se.... vlastně trefili. Jak ostatně „sám“ říká „Nesnáším lidi, ale mám rád člověka“. Že v tom není (nevidíte) rozdíl?! Je a zásadní!). .... A moje(i) „number one“? Jednoznačně Igor CHmela a jeho zapálený vazač pšenice. Hned v těsném závěsu je to potom „amatérský (kašnový) pivo-potapěč“ Marek Taclík. Nicméně i samotný filmový štáb jsou lidé z masa a kostí (potýkající se se svými osobními problémy), takže je na samotném divákově posouzení, zda Ti „šílení“ jsou místní rekordmani nebo Ti za kamerou, mikrofonem..... Jedinou výhradu k tomuto snímku vidím v určité roztříštěnosti (rozkolísanosti) a potom je to zejména (samozřejmě) fakt, že když už se někdo rozhodne natočit (pseudo)dokument o „Největším Čechovi“ a opomene toho NEJvětšího, je to neomluvitelné (čti neodpustitelné). ANO, tušíte zcela správně, na moje dveře nikdo nezazvonil resp. nezabouchal. A v čem, že já vynikám (jsem nejlepší)? Ve všem! A pokud by to snad nebylo (z tohoto komentáře) dostatečně patrné, ke všemu jsem ještě neskonale skromný a nechybí mi ani potřebná pokora. Protože jak říká („pan teoretik“ J. Csaplár) bez pokory a srdíčka to nejde. Nicméně v jedné věci přeci jenom vynikám nejvíc (námět pro tebe R. Sedláčku). V ochočení a následném vytrénování lučních kobylek. Dávám vám.... Tiumene, v sedle s J. Váňou, rok (max dva) a vítěz Velké pardubické se bude po delším čase (konečně) měnit. Co říci závěrem? Tady nelze jinak! Kuli, kuli, kuli..... 77,7% (24.04.2012)

Vyrovnat se s tvůrčím neúspěchem dalším prací je umění a Robert to zvládl. Film lehce připomíná Kaufmanovu Adaptaci (ale je normální:-). Docudrama o prodávání sama sebe, ukázání české malosti i velikosti a hlavně příjemný humor. Herci jsou opět výborně vedeni, scénář až na vyjímky neplýtvá slovy, přístup k rekordmanům zajímavý. Na můj vkus je trošku odfláklý vizuál, ale rozumým záměru i rozpočtu. Škoda, že občas snímek působí až příliš epizodně, šel bych s hodnocením i výš. Zvlášť, když se nastavuje zrcadlo mnohem elegantněji a méně povrchně než v Mužích v říji. Odmítnou vám grant na film, ale dostanete šanci točit dokument pro agenturu Dobrý den - umění to není, ale složenky to zaplatí - a nakonec bude i ten biják... 75% PS: s odmítnutím získává umělec hloubku! ;-) (23.09.2010)

Tak tenhle film mě opravdu příjemně překvapil. Minimalisticky pojaté, přesto to má sílu. I po druhém shlédnutí mám stále co objevovat. Sedláčkův humor se mi líbí. Hlavně zde nemá chybu postava režiséra, kterou naprosto skvěle zahrál Jaroslav Plesl. I když si nejsem jistej, jestli to hrál, protože takto přirozeně to snad ani odehrát nejde. Musel jsem se smát vždy, když se Plesl objevil v záběru. Už se těším na další Sedláčkovy filmy, tento režisér mě baví! (14.10.2011)