smrt.ka

Výteční herci (paní Kolářová s Chudíkem na prvním místě), výtečná hudba a velmi sympatický záměr a poctivé provedení. Začátek mě sice neuchvátil, naopak, skoro jsem se bála, jak se budou věci vyvíjet. Vtipy typu "bů" a "pojedeme spolu do Indie" mi přišly až nemístně hloupé a taky jsem kameru podezírala ze záměru se zalíbit, tedy z kýče. Ale pak se to najednou někde obrátilo, možná ve chvíli, kdy do hry nastoupila postava L. Chudíka a pak už jsem si film jen upřímně vychutnávala a úplně se zbavila svých předsudků. Opravdu pěkný film s krásným obsahem, něžnou a přece silnou výpovědí, svým záběrem a protkanou "filosofií" skoro podobný románu. A poslední záběr s dortem a milionem svíček byla dokonalá tečka.

Vizuálně neskutečně podmanivé a šarmantní. Tak, že z každé minuty by se dal najít minimálně jeden záběr, který bych si pověsila na zeď. Výborná Moreau, skvostný a neodolatelný Marcello. Příjemná hudba. Melancholie, trochu té úzkosti a dotek felliniovsky neřestné skupiny milionářů.

Myslím, že je to solidní, upřímně míněný a taky cítím, že do toho všichni šli naplno. Snad je tam toho "skoro-porna" moc, to ano, a možná je to malinko zjednodušené a zploštělé, ale co! Takový film tady podle mě chyběl. A bohužel z něj jde hrůza oprávněně. Hustá atmosféra a skvělé herecké výkony. P.s: z výběru hudby (hlavně co do textů) se chce smát i brečet. Tak to je Klip.

Velmi mě zaujalo po vizuální stránce. Představitelka hlavní hrdinka je zvláštně hypnotická a neskutečně "filmová" a hlavní linka je provokativně nekonkrétní, uveřitelná a příjemně příliš netuctová. Naopak flashbacky jsou na jednu stranu doslovné, na druhou stranu ale strohé, nějak mi tam silně chybí motivace všech postav, především postavy hlavní. Přitom by stačilo jen lehce něco málo naznačit. A emoce. I když to evidentně přesně takhle chladně a s odstrupem tvůrci chtěli, já mám pocit, že přesně pro tu propast mezi tou šílenou kopající holkou u sestry a tou tichou Marcy z chatky na tenhle film bohužel brzy zapomenu.

Bohužel jen lepší průměr. Bohužel, protože jde o Alici Nellis, ve kterou jsem po filmu Výlet, ale především po Tajnostech hrozně věřila a na její filmy se těším dlouho dopředu. Tohle jsem ovšem nějaké příliš svázané, organizované, bez lehkosti a i jisté potrhlosti, pro kterou mi připadala její tvorba dříve tak zajímavá. Plus to působí trochu divadelně (snad kvůli své předloze?) a někteří herci taky tak nějak divadelně hrají (Klepl, trochu se mi to zdálo i u Chýlkové). Nápad i určité situace jsou jistě zajímavé, ale všechny ty vycpávky (upoutávky na Eriččin televizní pořad, rozdělení do kapitol...) ten film hrozně strhly. Takže z Nellis je nakonec zřejmě zase jen část toho celku se jménem Český filmový šedivý průměr, nic víc, nic nad očekávání.

Animované dějiny světa ve dvou a půl hodinách. Citace z Fausta a dalších desítek jiných děl. Každá etapa malovaná ve svém vlastním stylu: vitráže i komiks. Pan režisér vyzval celý svět na souboj a nijak ho nešetří. Nebojí se vypodobnit krutost minulosti ani budoucnosti, a přece je zde prostor i pro humor, nadhled, trochu cynismu a dokonce i pro naději. Pokud jste čilí, filosoficky vyprahlí a taky trošku naštvaní, musíte si pustit Tragédii člověka. Děkujeme, pane Jankovicsi, že jste nám dal tenhle film, ač to stálo tolik sil.

Tohle je jeden z těch případů, kdy je na ČSFD sranda - jak už to u filmů, které dostávají pět hvězdiček i častý "odpad", bývá. Chápu, že někomu film nesedne (ač, jak bylo řečeno, je titulní herec fakt sexy a i páni si přijdou na své). "Odpad" si ovšem určitě nezaslouží. Je to prostě potrhlý kousek, neskutečně potrhlý. Ale humor je to velmi netradiční, což by se mělo ocenit, pak už jen záleží na tom, komu vyhovuje. Příběh je jednoduchý, postavy nijak zvlášť netradiční, ale právě onen humor a samozřejmě prostředí (a pak také jistě nezapomenutelná scéna s divadlem) dělají z tohohle filmu moc fajn (dada) zážitek.

Příběh o tom, jak lze z mála vytřískat hodně, jak natočit film v jednom autě, jak udržet pozornost nečekanými prostředky. Hodně mi ten film posunul vnímání filmového umění.

Trochu komplikovaný to s tímhle filmem asi je. On je totiž podle mě vážně moc dobrý, akorát snese jen otevřené publikum, které ty první minuty trošku nudy přežije. Ale když člověk vydrží, pak ho film nepustí i dny potom, aspoň to je můj případ.

Ono na tenhle film asi nejde koukat bez lehkého úsměvu, protože od toho filmu nás dělí přece jen osmdesát let a spoustu věcí se nám dnes bude zdát prostě roztomilá a naivní. Ale právě v tom je dneska určitě jeho síla. Určitě je zajímavá také nepopiratelná kinematografičnost a až impresionistická práce kamery. Po skončení filmu by se měl dostavit příjemný pocit, a! nikoli z toho, že ten film "konečně" skončil.