smrt.ka

Film, který mě na festivalu Finále Plzeň 2013 neskonale urazil. Ano, urazil, tvůrci prominou - film přesdtírá, že obsahuje výpověď, přitom je po celou dobu mírně řečeno nepřesvědčivý (v tématu, schématu, "herectví"), amatérský a vzbuzuje spíše rozpačitý úsměv. Ne, neskočila jsem na hru, že pomocí nějakého larpu, v rámci kterého má každý svou roli, ale nikomu vlastně o nic nejde, nic není v sázce. Ani zdraví (a zdravý rozum), ani rodina. A všichni tam pláčou a plácají se v tom a potom jsou všichni hrozně chytří, protože ví, jak to funguje v totalitě.

Je to skvěle natočená látka, která má smysl. A Fassbender je v tom samozřejmě neskutečný, to ale ostatně tak nějak všichni, protože on to asi ten McQueen fakticky umí (podobně jako třeba PTA) - dostat z herců maximum maximum. Ale podruhé už to vidět nechci.

Hvězdička a Klukovina jsou pro mě nadprůměr. Zbytek spíše ten průměr. Ale "průměr" je v české televizi (napříč stanicemi) velkou senzací!

No, obsazení vskutku "hvězdné". Projekt hodný Klusáka a Remundy. A taky kdyby to dělali oni, jistě by byl film aspoň o třídu lepší. Jenže tenhle párek dělal zas na svém Spřízněni, takže je svět asi v rovnováze. Nejde o špatný dokument, vůbec ne, je vtipný, je... vtipný a trochu smutný. Ale jedinou významnější provokací je zde Miloš - kouřící, pijící. Na zbytku je vidět, že si poučení manažeři dávali dobrý pozor, kam autory pustit a kam nikoliv.

Tenhle dokument je fantastickej. Intimní a přitom ne patetickej. Tragickej, ale ne bez humoru. A hlavně zábavnej a živej - žádný vzpomínkový pásmo nebo talking heads. Jeden z mála vítězů letošních Českých lvů, kterému radostně tleskám.

Když někdo umí, tak umí. A PTA umí. Co záběr, to MASTERpiece. Phoenix s Hoffmanem a Adams neskutečně skuteční a zábavní, protože "plastičtí". I Laura Dern se mi sem zvrhle hodila. PTA je vážně geniální v tom, co z herců dokáže dostat - tahá to z nich až z paty. Opět omamná Greenwoodova hudba. Netuctový a nepředvídatelný scénář. Vyšinuté, tiché i násilnické, studené i stydlivě zahřívačné, vydechující alkoholový opar. A (zase) jako román - samo o sobě mnohovrstevnaté, výmluvné a nezjednodušené.

Rozhodně zajímavý experiment s rozhodně úžasným Phoenixem. S tím, že jde o jeho životní roli souhlasím. Druhá věc je, že se to dalo udělat i jinak. Neříkám líp, ale jinak. S takovým hercem, takovými hosty a takovým prostředím bych bývala vsadila spíš na delší záběry a scény, než na rychlý střih toho a toho, protože on se tu v podstatě opakuje jen ten jeden astejný motiv a namluví se tu toho až příliš a přece vlastně nic. Každopádně zajímavý a docela sympatický projekt.

Tančící a zpívající duchové? To byla prostě bomba!

Někdy prostě musí zapršet žáby, aby se všichni trochu uklidnili... Vidět jednou je málo.

Složité a přitom jednoduché. Všechno je kouzelně a zároveň přirozeně propojené, i krysa a mladá herečka.