smrt.ka

Druhý nejlepší Kiarostami. Těžko cokoli dodat. Skutečně je to jen příběh o chlapci, který hledá svého spolužáka, aby mu vrátil sešit. Nebo ne? Nebo ne.

Mělo to být kratší, ale i tak se mi to vážně líbilo. Není to ovšem úplně pro každýho, jistě. LFŠ 2012.

Film je podle mě tak čtyřhvězdičkovej, ovšem humor a herci pěti, tedy dávám pět. Nejen téma má co do činění s bohémy, bohémové jsou i ve formě, i v tom humoru. Je to něco mezi absurditou na hraně dadaismu, stylizací a pokusem o vytvoření autentické atmosféry života a myšlení určité skupiny lidí (obecně bohémů). Zároveň je to velmi kinematografické, poetické a nenucené, překvapivé, neokoukané a hravé. Chci to vidět znovu.

3,5 asi. Není to nudné, ale za břicho jsem se taky nepopadala. Je to určitě svým způsobem experimentální, ale zároveň to neustále klouže na hraně, přece jen koukáte na to, jak se čtveřice známých herců předvádí a to je v kostce všechno. Mnohovrstevnatě si tu hrajeme na realitu v iluzi, takže se do toho snadno zamotáme a to se mi na filmu líbilo asi nejvíc. Potom Marek Daniel, kterého mám o chlup radši než dřív, což je také pozitivní. Kdo ale zná Matonohu, Lišku a Poláška dobře (třeba z jejich úchylnějších divadelních já), ten může být zklamán, nedotčen až unuděn (anebo ne). Vlastně omíláme totéž pořád dokola na pozadí jednoduchého příběhu, který sem tam přinese dobrou scénu, vtipnou scénu, ale skutečný přínos (nebo spíš to, co je na tomto filmu zajímavé) je onen motiv film ve filmu a ve filmu, nebo chcete-li herci hrající herce, co hrají herce (sami sebe). Protože tahle hra na iluzivnost je vlastně hříčka. všichni to víme, ale stejně se snažíme hrát jejich hru a v takovém případě si to můžeme dobře užít, zasmát se a pár věcí vzít dokonce vážně. Protože jsem na film šla hlavně kvůli hudbě Midi Lidi, tak jsem byla nejspíš docela mile překvapená. P.s: napodruhé film vidět (ve dvou měsících) je zřejmě zbytečné a humor se přejí (až na Havláta, toho se přejíst nedá).

Na LFŠ viděno za doprovodu skupiny Květy, takže hodnotím vlastně trochu jiné dílo, resp. výsledek snažení film. tvůrců z 20. let a brněnských hudebníků z 21. století. Ale hodnotím to jen kladně. Ten film by měl vidět asi každý, protože ta energie, kterou obsahuje, ta pozitivní síla, ta je nepřenosná a nezapomenutelná. Nejvtipnější němý film, jaký jsem viděla!

K tomuhle filmu dávám velký tučný otazník. K Sorokinovi dávám pět otazníků. Sešla jsem se se Sorokinem jen na divadle, ale zvláštním způsobem, ač šlo o jinou látku, jsem měla z tohoto filmu naprosto totožný divný tísnivý pocit jako z divadelního Ledu. Ten film je divnej jako nic na světě. Pořád mě ale nutí na něj myslet, což je rozhodně velké plus pro Zeldoviche, megaplus pro Sorokina, se kterým bych si ráda, ale nikoli střízlivá, někdy dala kafe. Terč budu muset vidět ještě jednou.

LFŠ. Do notýsku zhlédnutých filmů jsem si omylem napsala "Příliš dlouhá noc", což asi trochu napovídá (ó, ty mé chytré podvědomí), co si o tomhle filmu myslím. Záměr (vytyčené téma) je velmi zajímavé, současné a dá se vyprávět mnoha a mnoha příběhy a formami (napadá mě zas ten Stud). Příliš mladá noc není "komfortní" film, je to docela odvážný počin, zvážíme-li, jaké prostředí k natáčení si vybral a jak s prostorem pracuje (hl. interiéry, dlouhé scény tu v pokoji, tu v kuchyni, tu v koupelně a čau) a také co do výběru herců je film odážný (jde o českou špičku, rozhodně, ale o českou divadelní špičku a s tím bývá ve filmu, jak se ví, problém). Jenomže ono se to celé nějak nepovedlo, ač vlastně nedokážu říct proč. Možná režie? Možná je to příliš forma ledovce, takže se pod tu vodu nedostaneme? Možná pod tou vodou ani nic není? Možná to měl být film na dvacet minut? Možná na dvě hodiny? Možná tam měly být flashbacky? Možná to mělo pokračovat? Možná je problém filmu, že to znatelně nemá pokračování a ani to, co se stalo předtím, nás nezajímá? Mám takový zvláštní pocit, že Olmo Omerzu bude buď pozér anebo mladý génius. Bylo by rozhodně fajn, kdyby byl to druhé.

Těšila jsem se na ten film jak malý dítě, ale z celé LFŠ to pro mě bylo asi největší zklamání. Ten film rozhodně není špatný, vždyť tu máme na jednom místě nejlepšího současného českého kameramana, Javorskýho, song od Archive a docela dobrý scénář. Zároveň v té vší mlze nenucenosti příliš svítí ty momenty, ve kterých se po divákovi chce okatě něco cítit, některé dialogy jsou trochu křečovité, trochu přehnané (mladé postavy). A srovnávání se Slámou, který je holt v této vodě stará ryba, filmu taky moc nepřidají (pokud divák touží po satisfakci, něčem novém a Čtyři slunce se mu líbily). Každopádně jsem hrozně ráda, že byl Javorský oceněný, protože si to sakra zaslouží.

Některé nezapomenutelné momenty. Pro míru humoru i pro míru hrůzy.

To, co předvádí Tilda Swinton je skutečně neskutečný. Velmi dobře natočený film - ve smyslu předání nějaké emoce, schopnosti dostat každého dovnitř, do příběhu. Záměrně jsem se snažila si od filmu nechávat patřičný odstup, ale nepodařilo se, a taky jsem byla po zásluze potrestána. Některé věci mi trocšku vadily, byly zde určité klišé, někdy jsem cítila, že tvůrci prostě moc řežou na pilu. Ale na druhé straně oceňuji formu, která sice nedá divákovi nic úplně zadarmo, ale posouvá tak film z žánrově a tématicky podobných filmů na vyšší laďku, a vytváří větší napětí.