smrt.ka

3,5 asi. Není to nudné, ale za břicho jsem se taky nepopadala. Je to určitě svým způsobem experimentální, ale zároveň to neustále klouže na hraně, přece jen koukáte na to, jak se čtveřice známých herců předvádí a to je v kostce všechno. Mnohovrstevnatě si tu hrajeme na realitu v iluzi, takže se do toho snadno zamotáme a to se mi na filmu líbilo asi nejvíc. Potom Marek Daniel, kterého mám o chlup radši než dřív, což je také pozitivní. Kdo ale zná Matonohu, Lišku a Poláška dobře (třeba z jejich úchylnějších divadelních já), ten může být zklamán, nedotčen až unuděn (anebo ne). Vlastně omíláme totéž pořád dokola na pozadí jednoduchého příběhu, který sem tam přinese dobrou scénu, vtipnou scénu, ale skutečný přínos (nebo spíš to, co je na tomto filmu zajímavé) je onen motiv film ve filmu a ve filmu, nebo chcete-li herci hrající herce, co hrají herce (sami sebe). Protože tahle hra na iluzivnost je vlastně hříčka. všichni to víme, ale stejně se snažíme hrát jejich hru a v takovém případě si to můžeme dobře užít, zasmát se a pár věcí vzít dokonce vážně. Protože jsem na film šla hlavně kvůli hudbě Midi Lidi, tak jsem byla nejspíš docela mile překvapená. P.s: napodruhé film vidět (ve dvou měsících) je zřejmě zbytečné a humor se přejí (až na Havláta, toho se přejíst nedá).

LFŠ. Do notýsku zhlédnutých filmů jsem si omylem napsala "Příliš dlouhá noc", což asi trochu napovídá (ó, ty mé chytré podvědomí), co si o tomhle filmu myslím. Záměr (vytyčené téma) je velmi zajímavé, současné a dá se vyprávět mnoha a mnoha příběhy a formami (napadá mě zas ten Stud). Příliš mladá noc není "komfortní" film, je to docela odvážný počin, zvážíme-li, jaké prostředí k natáčení si vybral a jak s prostorem pracuje (hl. interiéry, dlouhé scény tu v pokoji, tu v kuchyni, tu v koupelně a čau) a také co do výběru herců je film odážný (jde o českou špičku, rozhodně, ale o českou divadelní špičku a s tím bývá ve filmu, jak se ví, problém). Jenomže ono se to celé nějak nepovedlo, ač vlastně nedokážu říct proč. Možná režie? Možná je to příliš forma ledovce, takže se pod tu vodu nedostaneme? Možná pod tou vodou ani nic není? Možná to měl být film na dvacet minut? Možná na dvě hodiny? Možná tam měly být flashbacky? Možná to mělo pokračovat? Možná je problém filmu, že to znatelně nemá pokračování a ani to, co se stalo předtím, nás nezajímá? Mám takový zvláštní pocit, že Olmo Omerzu bude buď pozér anebo mladý génius. Bylo by rozhodně fajn, kdyby byl to druhé.

Ten film neměl prostě chybu. Už dlouho jsem u filmu nebrečela, obzvlášť tak "vehementně". Krásná filmařská práce a důkaz, že síla tkví v jednoduchých příbězích.

Ono je to opravdu hodně divadelní, jenže na divadle by to zřejmě bylo se stejnými herci a pod vedením Polanského mnohonásobně lepší. Herci jsou úžasní, humor je tam taky, má to drajv, má to vývoj, ale člověku, který to viděl v divadle tohle asi nic moc nedá. Jó, možná toho Waltze, ten je vážně pětihvězdičkovej. Vzpomněla jsem si v kontextu s tímhle filmem na Kdo se bojí V. W., to je bohužel ale trochu nesrovnatelné.

Filmy o Harrym Potterovi jednoduše nejdou hodnotit "objektivně"; jeden je posedlý srovnáváním s předlohou, druhý je příliš vstřícný, protože jde o jeho "srdcovku". Chápu, že pro Yatese, ačkoli měl k dispozici pořádnej balík peněz, musel být tenhle úkol jedním z nejtěžších - byl to zřejmě ten nejočekávanější Potter, sledovaná premiéra, noviny plné HP, kina se zase po dlouhé době naplnila k prasknutí. Zvládl to lépe, než jsem předpokládala, ale paradoxně mi připadá, že to, co jsem myslela, že přijde, nepřišlo a naopak. Efekty, "úchvatné scény" a napětí mě uspokojilo. Co mě ale neuspokojilo, byly právě ty scény, které měly být dojemné - normálně se patetismu a dojetí bráním, ale u Harryho jsem na to čekala a těšila se na to - přece jenom, jak říká plakát, "vše končí". Řežba, kterou Rowlingová zahájila a strhla do ní čerstvé rodiče Lupinovi, vždy úchvatně vtipného Freda, Snapea a další, v knize dokáže slabší čtenáře i rozplakat, film byl v tomhle bohužel dle mého hodně pozadu. Taky jsem tajně doufala, že cukrkandlový epilog do filmu Yates nedá, ale zřejmě mu máma Rowlingová pohrozila vrtačkou. Sedmý díl měl být ten nejlepší, protože konec má být vždycky to nejlepší. Pro mě nejlepší není, ale povedl se skvěle. Dokonce mi tentokrát ani ten Radcliffe tolik nevadil a to je, prosím, co říct.

Nechápu, proč se některým přítomným nelíbili mladí herci. Podle mě jak můj oblíbený Novák (který je ale na divadle ještě lepší) tak Adamczyk hráli dobře. Ono je nutné při "posuzování výkonů" myslet na to, jaký prostor byl hercům dán - a jasně, že postava starého Šímy nebo Marie má více poloh a herci se tak mohou předvést mnohem víc, ale já jsem to těm mladým všechno věřila. Rodena netřeba příliš komentovat, byl výborný. Nesnažil se svou postavu vykreslit kladněji, než měl, za což ho obdivuji nejvíc. Radost jsem měla ještě, když jsem spatřila olíbeného Vondráčka, Bydžovskou, Lichého, Luknára (zkrátka výběr herců se podle mého vyvedl dobře). Líbila se mi i hudba. "Krásná" kamera, která si ráda všímala rozdivočelé oblohy mi občas lezla dost na nervy. Co se týče mnohými kritizované hry na velkofilm, mám na věc asi na dva názory: zaprvé dojem vyrovnat se světovému velkofilmu spatřuji především právě v práci s kamerou, která mi přišla dost "nečeská" a do celého konceptu i tématu, který je ryze český, mi nezapadala. A zadruhé: upoutat lidi na Lidice jako na velkofilm je něco, co se jednoduše muselo stát - film byl drahý, na film se dlouho čekalo a hlavně se jedná o film, který chce (řekněme z morálního a tématického důvodu) přílákat co nejširší a nejpestřejší publikum, takže jim toto gesto nemůžu vyčítat. Ačkoli tenhle film ale spadá k tom lepšímu, co se za poslední dobu v tuzemsku urodilo, ukazuje se v něm (jako ve všech předchozích českých filmech), že český film trpí nejvíce svou přetvářkou, snahou ukázat těm za hranicím, že se jim dokážeme přiblížit a jako výsledek pak vzniká něco, co nevypadá ani česky ani "světově". Proč se snažit upoutat lidi za hranicemi, když o českém filmu pochybuje už i většina Čechů?

Velmi mě zaujalo po vizuální stránce. Představitelka hlavní hrdinka je zvláštně hypnotická a neskutečně "filmová" a hlavní linka je provokativně nekonkrétní, uveřitelná a příjemně příliš netuctová. Naopak flashbacky jsou na jednu stranu doslovné, na druhou stranu ale strohé, nějak mi tam silně chybí motivace všech postav, především postavy hlavní. Přitom by stačilo jen lehce něco málo naznačit. A emoce. I když to evidentně přesně takhle chladně a s odstrupem tvůrci chtěli, já mám pocit, že přesně pro tu propast mezi tou šílenou kopající holkou u sestry a tou tichou Marcy z chatky na tenhle film bohužel brzy zapomenu.

Podle mě je to velmi povedený a krásný propagandistický film, propaguje se melancholie, úspěšně.

To, co předvádí Tilda Swinton je skutečně neskutečný. Velmi dobře natočený film - ve smyslu předání nějaké emoce, schopnosti dostat každého dovnitř, do příběhu. Záměrně jsem se snažila si od filmu nechávat patřičný odstup, ale nepodařilo se, a taky jsem byla po zásluze potrestána. Některé věci mi trocšku vadily, byly zde určité klišé, někdy jsem cítila, že tvůrci prostě moc řežou na pilu. Ale na druhé straně oceňuji formu, která sice nedá divákovi nic úplně zadarmo, ale posouvá tak film z žánrově a tématicky podobných filmů na vyšší laďku, a vytváří větší napětí.

Velká očekávání nenaplněna. Nebylo to nudné, ale ani nijak zvlášť zábavné. Děj a způsob jeho sestavení ne nepředvídatelné, postavy poměrně schématické, snaživá Knightley překvapivě nepřesvědčivá, erotické scény naprosto neerotické, jiskra mezi Jungem a Spielrein veškerá žádná. Nechybělo strašně moc doutníků ani vídeňská kavárnička. Něco tak doktrosky sterilního bych od toho úchylnýho kreativního geniálního blázna Cronenberga nečekala. Nejzajímavější na tom všem byly (paradoxně - když jde o film) dialogy, ale protože se mluvilo hodně a mluvilo se rychle, tak mi z nich stejně nic nezbylo. Škoda, škoda. Téma snad zajímavé a snad i "šokující", ale výsledek nedostál ani jednomu. Třeba někdy...napodruhé to bude lepší. Třeba.