Pisoarec

Tenhle film má v podstatě všechno a zároveň nic. Dobře vypadá navenek ale uvnitř mu chybí spousta zásadních věcí jako strhující vyprávění tak typické pro takového filmy, vážnější zápletky a zvraty a hlavně duše. Hezky se na to dívá, ale pořád jsem se nemohl zbavit pocitu, že to, na co vlastně čekám, ještě nezačalo. Když už jsem měl odkoukané skoro dvě hodiny a ono to ,,to" ještě pořád nezačalo, začal jsem si říkat, že je to asi něco špatně. A když vzpomenu na příšerný dabing zahraničních herců (Jirka Pomeje opět nezklamal) a některé opravdu tragické herecké výkony (jakási dívčina, která pak naštěstí skočila z okna. Děkuji ti, Juraji, zachránil jsi tím celé kino) a také opravdu hodně umělý sníh, což bylo vidět jen letmo, ale ta ,,šlehačka" to prostě byla, je pro mě Bathory zklamáním. S tím jsem do toho kina také šel a toho se mi také dostalo. Ale je to škoda. Takhle byly všechny ty miliony vyhozeny za výpravu, za lokace, za herce a kompars, ale nikoliv za film, který by fungoval jako celek. Je vidět, že český film dovede mít například kameru (Brabec) či hudbu (Jirásek) na evropské nebo i světové úrovni, ale režie a scénář v tomto případě silně zaostává a tak se Anička Friel mohla snažit sebevíc, ale bylo to houby platný. Takže esli chcece vidět hezké obrázky, zajděte si na nějakou výstavu Juraje Jakubiska, možná uděláte líp.

Velké očekávání a velké zklamání. Slečna Hejdová dokázala vnést do svých postav život a vdechnout jim duši. Některé momenty, zejména kdy Jirka Mádl vyznává Issovce své city k ní, je jako vystřižená z běžné každodennosti. Co naplat, že se takových momentu najde víc, možná tak dva nebo tři, když filmu chybí jakékoli závěrečné rozuzlení. Divák neznalý hlasu Igora Chmely, by možná ani nevěděl, že právě on přepadl Marthu jedné noci v obchodě. Postavy sice mají nějaký cíl, ale v zásadě ničeho nedocílí. Vše je nedořešené a otevřené. Otevřené konce by si ale takto mladá scénáristka měla raději odpustit a pustit se do úplného řešení konfliktů a jejich následného rozuzlení. Takto jsou Děti noci jenom dobře zahraným filmem, ve kterém však není o co hrát. Škoda.

Těšil jsem se na mladého novodobého Robinsona, který se dobrovolně a sám od sebe ocitne v krásné ale drsné Aljašce a já budu celé ty dvě hodiny se zatajeným dechem sledovat jeho počínání a snahu přežít. Hlavní hrdina se mimo civilizaci a snaží se žít pouze z darů, které mu nabízí příroda. Namísto toho ale musim zase sledovat ty provařené flashbacky ,,o tom jak to vlastně bylo, než se dostal na Aljašku". V tomhle případě mě to ani tak moc nezajímá. Nějak bych si to domyslel. Je mladej, snad ho nechala holka nebo tak podobně. Rozhodně to neni podstatný. Ale né, zase ty flashbacky jak jinak. Každopadně během nich se hlaví hrdina setkává s řadou postav, které ho v jeho cestě podporují a pomáhají, nicméně on jim pokaždé hezky poděkuje, jde dál a vykvajzne se na ně. Ale mě to bavilo. A to, že sem se na to díval s titulkama, co překládal ňějakej mamlas, co neumí pořádně česky, ale hlavně, že umí anglicky, nemění nic na tom, že mě Útěk do divočiny bavil, jen sem z toho nebyl odvázanej.

Horor, který téměř nefunguje. Dokonce ani já sem se příliš nebál a kupodivu jen velmi málo docházelo na takové ty laciné lekačky typu hlasitá hudba a velký detail nějakého zjizveného krasavce usmívajícího se na kameru. Námět jednoduchý, ale působivý, bohužel ve finále příliš nezapůsobil. Nejvíc mě na celém filmu snad potěšil závěrečný fórek, kdy si zazobanou, nafintěnou paničku Kate po hrůzné noci strávené v londýnském metru, pletli lidé s homelesačkou. Napětí chybí, atmosféra taky, lekačky taktéž, takže Revizoři forever a když vám někdo bude říkat takové to: ,,ty vole to Metro to je fakt hustej film" , raději ho neposlouchejte a pusťte si ty Revizory.

Podobně znějící jako Stroszek, ale mnohonásobně lepší. Divadelní hra, kterou sem mohl vidět ve svém oblíbeném ,,Švanďáku" mě celkem zaujala, a tak sem byl rád, když sem mohl spatřiti i filmové zpracování. Výborný Klaus Kinski skutečně exceluje a díky téměř až divadelní režii a lehce teatrálnímu herectví vypadá snímek jako hodně působivá a nákladná divadelní inscenace. Příběh o podpantoflákovi a otloukánkovi, kterému každý sere na hlavu, ale který, když je třeba dovede poměrně jednoznačně a jasně vystrčit drábky se zkrátka Herzogovi povedl na výbornou.

Nejhorší herecký výkon v dějinách světové kinematografie v podání Bruna S. činí tento už tak zcela obyčejný a ničím nevybočující příběh ještě mnohem nezáživnějším a nudným a o nějakém cítěním s postavou tu nemůže být ani řeč. Možná je to tak schválně a já jakožto zastánce typicky amerického herectví tomu prd rozumim a tohle asi v Německu v té době frčelo, ale pro mě Bruno působí mrtvě, tupě a hlavně nemá výraz. Tohle neni Gabin, kterej si vystačil s minimem masek a pokaždé dokázal výborně zahrát. Bruno když mluví, zní to jako by vyprávěl nějakou pohádku a nebo někoho o něčem poučoval a ten jeho neměnící se ,,medvídkovský výraz" a jeho bezmocnost i při scénách, kde prostě nějaké ty emoce a projev jsou potřeba, mi pak lezl vyloženě krkem. Nikterak originální příběh, který ale mohl být poutavý a zajímavý, proč ne, nebýt toho otřesného Bruna. A nebýt mé úcty k velkému režísérovi, bylo by hodnocení snad ještě nižší. Ale teď jsem si vlastně vzpoměl na závěr filmu, kdy se Werner Herzog, který diváka po celou dobu nudil, rozhodl, že ho eště ke všemu bude srát a deptat různými debilními pazvuky jakožto jakýsi superrychlozpěvák, kterej prostě jede jako fretka až vám z toho hrabe a jako by to nestačilo, tak to uděla celkem asi třikrát. Ke konci tam navíc hraje kreténská hudba a ječí do toho ňákej blázen a harmonika je vysoká jako prase, takže když to máte na sluchátkách, je to na palici. Ten slepičinec na konci je sice fajn, ale koho to zajima? spíš bych radši sledoval osudy Evy a Stroszek, než slepici, hrající na piano a poslouchal tu imbecilní hudbu. A nebo že by rezisér nechal diváka tápat? jak asi Stroszek dopadne, že? No jo skončí asi zase ve vězení. Ne, nenapravil se, je moc vyjímečný pro tuhle omezenou společnost. Stejně jako celý film, který je tak vyjímečný, že kdyby se nenatočil, vůbec nic by se nestalo. Ztráta času nad tímhle filmem. Musim honem najít něco pořádnýho, ať si spravim chuť. Takže hodnocení upravuju na dvě hvězdičky.

Povídkový film Motiv pro vraždu jako celek pohromadě příliš nedrží, zachraňuje ho však Jiří Hálek, který exceluje v roli psychicky narušeného zločince v jedné z povídek. Jeho herectví je odzbrojující a scény s jeho maminkou, která vůbec nic nechápe, jsou vskutku působivé.

Tony Stark je nechutný milionář a rozhodně se za to nestydí. Trochu jsem se obával, že mi tato postava bude nesympatická, ale naopak, našel jsem v ní sám sebe, až se mi tomu nechtělo věřit. Tohohle chlapíka jsem si prostě zamiloval, stejnětak jako celý film. Přestože se nějaká ta akce začně vyskytovat až ke konci, není to tak úplně na škodu. Ironman se hodně podobá např. poslednímu Batmanovi a snaží se být hodně realistický. To, že příští díl bude o poznání akčnější, je tedy více než pravděpodobné. Co se postavy Ironmana týče, je to prostě borec a při jeho kouskách se zmůžete nejspíš jen na chabé ,,ty krááávo" a přesně tohle si myslim o celém tomhle filmu. Ironman rozhodně nesklamal a Jeff Bridges už konečně zašel k holiči. Pravda, trochu to přehnal, ale aspoň mu to dlouho vydrží, krom toho v roli záporáka tohohle ,,Biga Lebowskiho" neuvidíte každý den.

Jeden z nejlepších filmů, které bylo možno shlédnout na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 2007 se jmenuje Náměstí spasitele. Konečně film, který je srozumitelný snad všem lidem na světě a českém divákovi díky hláškám typu ,,a jakým právem, kurva???", snad ještě mnohem víc. Jedna taková normální rodinka z Polska chce hezky bydlet a tak se rozhodne vzít si hypotéku na dům. Jenomže dotyčná společnost není zrovna ideální a naše taková normální rodinka přijde o peníze a o dům, který ještě ani nestojí, samozřejmě také. Rozehrává se tak naprosto dokonalé rodinné a společenské drama, ve kterém není nouze o vypjaté okamžiky a scény, ve kterých vám zkrátka nebude jedno, jak celý příběh nakonec dopadne. I přes závěrečné rozuzlení, které je opravdu až příliš komplikované, kostrbaté a dost možná výsledný dojem lehce zakalilo, se jedná o úžasný a naprosto realistický výjev z běžného života. Na Dallas tedy rozhodně zapomeňte.

Jednoduše vyprávěný příběh o chlapci, který kvůli vrozené genetické vadě, má zhrzený obličej. Narozdíl od např. takového Sloního muže, má Rockyho díky jeho milé povaze a ochotě pomáhat druhým každý rád. Bogdanovich se asi ani nesnažil natočit film o tom, jak takto postižený kluk musí snášet posměšky a narážky od okolí, těm se věnuje jen minimálně a spíše se soustředí na jeho vztah s drogově závislou matkou a věnuje se Rockově milostnému vzplanutí se slepou dívkou a soucitně nám předkládá bolestné a pravdivé okamžity, které nabízí Rockyho fyzický handicap. Rocky nakonec zemře dost možná i kvůli lásce, zemře žalem a steskem. Jeho krásná blonďáta princezna ho sice miluje, ale je to láska s překážkou, ne nepodobná vztahu mezi Romeem a Julií. Stylem vyprávění a formou se Maska dnes hodí tak akorát na nedělní televizní odpoledne, ale chvíle s tímto filmem strávěné, rozhodně nejsou do vzduchu vyhozené. Bogdanovichův film je dobrý hlavně proto, že je tak normální a vyvarovává se všech možných patosů, klišé a hysterických scén.