Pisoarec

Scorsese se ve Špinavých ulicích pouze rozcvičuje, aby se pak mohl vydat na maraton gangsterských krimi jako Taxikář, Mafiáni, Casino či Mys hrůzy. Zní to divně, ale tomuhle filmu chybělo násilí, brutální humor a ta pravá itálie, kterou umí Scorsese tak dobře. Bez De Nira, který dovede zachránit asi všechny filmy na světě, by to snad byla i lehká nuda. Pro prvotní seznámení se Scorseseho tvorbou, jsou Špinavé ulice nevhodné a mohly by odradit, pro jeho fanoušky, fanouškovská nutnost.:D

,,Dobrou noc,má tmavovlásko, dobrou noc a sladce spi, až se probudíš, má lásko, nevyzraď své tajemství" tak odtud má česky zpívající slovenská skupina Tornado Lou, svůj motiv! No, zase jsem o něco chytřejší. Být mladou Schallerovou, tak si napříští účinkování ve filmu asi hodně rozmyslim. Nejdřív ocicmávání se slizkým a úchylným (jako ostatně vždy:D) Janem Klusákem, který vtipně sedí za stolem během hostiny, na čestném místě a nelze si tak nevzpomenout na dřívější film O slavnosti a hostech, kde na jeho místě seděl pochopitelně pan Vyskočil a kde Klusák hrál jen o trochu menšího šílence (:D), potom trocha té nezbytné, lesbistické erotiky a docela malých, zcela všedních a kažodenních upírských hrátek a setkání s oběšencem. zpočátku jsem se těšil na hravou pohádku s kouzelnou hudbou a malebnou kamerou a půvabným hereckým projevem Jarky Schallerové, pak se na mě začala doslova chrlit erupce různých žánrů a ve výsledku je to ironicky řečeno taková Svatba upírů. Nezvalovu předlohu znám pouze pasivně a jsem obeznámen dobře s českým poetismem a surrealismem, ale nechce se mi věřit, že by tam Nezval zamýšlel až takové ,,orgie". To mě trochu zklamalo, spíš jsem se těšil na hravý a magický svět, na fantasy vize světa dospívající slečny - průzkumnice, která ale, nakonec to vlastně chápu, přechází ze světa dětského, do světa přeci jen dospělejšího a že prochází zrovna ,,sexuální branou", není nikterak nelogické. Nakonec to přeci jen Jireš pojal s citem a určitou komorností, asi kdyby se toho ujal Fellini nebo Pasolini či snad Lynch, tak z toho máme přeci jenom audio-vizuálně docela jiný film (:D). Rozhodně byste tenhle film měli vidět. A za mě můžu říct, že jsem fakt rád, že tu něco takového máme. Je to umění a je to film, opravdu. Právem patří do ,,Zlaté kolekce". Dávám trojku, to je spravedlivá známka pro filmy, které jsou tzv. na rozcestí. Kam se kdo z vás vydáte, je čistě na vás, ale na tuhle ,,týdenní cestu divů" byste se určitě vydat měli

No, ono je to hodnocené jako odpad, ale proč je to hodnocené jako odpad? My nějak neumíme hodnotit ony ,,socialistické skvosty". Vždycky si zkrátka (mluvím pochopitelně za mainstream, individuality ať mi s úctou a pokorou, kterou k nim chovám, laskavě prominou.) povrchně řekneme, že se jedná o agitační a propagandisticky, tudíž mravně a morálně bahenní škvár, v duchu rudé barvy a ideálně i se srpem a kladivem, nejlépe navíc v každé ruce. Muž na radnici navíc pojednává o palčivé a bolestivé ,,asanační otázce", kdy tento necitelný zásah, zhyzdil svými novostavbovými zásahy, celou řadu měst. Doslova ,,vykácel" staré domy a nahradil je pohodlnějšími a účelnějšími bytovkami a paneláky. Byla vystěhována celá řada lidí, kteří ve svých domovech bydleli kolikráte celý život a museli se nastěhovat do kurníku (nebo do králíkárny, chcete-li.) Jistě, ale proč neposuzovat tento seriál jako jedno z rodinných a typicky ,,Hamletovských" dramat s důrazem na těžkosti v rozhodování, přičemž se navíc rozhodujeme mezi totálními katastrofami? teď jenom zvolit, která z nich by byla menší. Když se tak dívám na normalizační seriály, zejména na ty z pera Jaroslava Dietla, vždy se snažím spíš číst a sledovat jak jsou napsané osudy, životy a psychologie postav. A v tom Dietl vždy vynikal. Ať už se jedná o Muže na radnici, Okres na severu nebo třeba Plechovou kavalerii, pokaždé jsem se dobře bavil. U těch komunistických plků se sarkasticky a trochu i trpce zasměju, vždyť dnes je to taky to jediné co s tím (díky bohu) můžeme dělat a naopak si užívám trefně a šikovně napsané a hlavně herecky dobře zvládnuté postavy. Muž na radnici má pochopitelně spoustu chyb a spoustu kiksů a asi by se na něj měl dívat člověk, který dovede dobu, ve které vznikl posoudit objektivně, s odstupem a jistým noblesním nadhledem. S trochou nadsázky se dá říci, že normalizační a dříve i budovatelské filmy či seriály jsou právě pro ty nejvzdělanější diváky, neboť ten nevzdělaný si z nich dokáže vzít právě a jedině to špatné, tu propagandu, tu demagogii a popolismus, tedy to, oč soudruzi usilovali: zblbnout prostým a jistě jinak slušným lidem hlavu. Pro vzdělaného člověka mohou tyto seriály a filmy představovat pouze zdroj zábavy, informací a poučení. Pro mě osobně je ohromným přínosem vidět takto zkresleně a idealisticky pojatou historii. Když se to spojí dohromady s tím, co se člověk učí ve škole nebo se sám dočte, je to ideální mix, který umožňuje posuzovat tu šílenou dobu teroru a potlačování individualismu, jinýma, daleko širšíma očima. A o to přece jde. Jsem svodobný člověk, proto tento seriál nehodnotím. Ale ,,odpad" mu rozhodně nedávám. Nezaslouží si to. A to i přesto, že Muž na radnici vznikl primarně a to především na ,,zakázku" od Strany, aby lidem vysvětlil ,,správnost" asanačního řešení a ,,že to s nimi Strana myslí samozřejmě dobře a vše dělá pro zájem lidu". Zde už jistý odpad vidím a když mne omluvíte, jdu pro smetáček a lopatku, protože to je na svinstvo to nejlepší (,,to říká moje máma":D).

Nehodlám filmovou Hlavu 22 příliš srovnávat s knižní předlohou, to bych byl úplný jouda. Ostatně, nic proti joudům, joudové jsou potřeba. Minimálně k tomu, aby ti ostatní joudové, kteří jsou o něco menší než jejich kolegové, větší joudové, se poučili z chyb vlastních a rovněž i z chyb větších joudů, myšleno větších pitomců a mohli tak na svém joudovství pracovat a jednou, ale to až skutečně jednou, někdy ke stáru, sedě v ušáku u krbu a s čajem v ruce, si mohli říct: ,,jo, nebyl jsem až takovej jouda". Tuhle úvahu o ,,joudovství" zde neuvádím náhodou, neboť se jedná a určitý rozpor a dvojsmysl. Podobně je tomu i u Hlavy 22. Nikdo vlastně nemůže vědět, kdo že to ten jouda tedy je. Stejně tak, jako mohu já říci o joudovi, že je jouda, tak ten samý jouda, může i o mě říci, že jsem jouda. A nikdy se nedozvíme, kdo je tedy větším joudou. Nikdo se svého joudovství nechce vzdát a nikdo ho už vůbec nechce přiznat. Mike Nichols neměl lehkou pozici. Zpracovat látku, která se podobně jako náš Dobrý voják Švejk, stala záhy po vydání celosvětovým hitem, tím spíše českým. V postavě Yossariana vidí zejména český divák/čtenář onoho oblíbeného, vyjukaného outsidera, s dobrým srdcem a čistým charakterem, který svou nenápadnou, o to však rafinovanější vychytralostí, ničí mozkové závity svých nadutých nadřízených a bojuje tak svým malým, intelektuálsko-filosofickým bojem, proti nesmyslům vojenské mašinerie, proti pravidlům, zákonům a paragrafům - hlavám. Srovnání se Švejkem není až takovým nonsensem. Ostatně v o mnoho let později vydaném volném pokračování Hlavy 22, tentokráte v románu Zavíráme! se spolu Yossarian a Švejk sejdou a společnost jim dělá dokonce i Kafkův Josef K. ,,Povídková" narativní struktura předlohy ovšem umožnila Nicholsovi relativní volnost a mohl si tak s filmovou řečí vyhrát, aniž by tak ubíral na oné tak potřebné psychologii a atmosféře předlohy. Dokonce se zde objevuje i několik typicky Nicholsovských střihů. Člověk alespoň trochu edukovaný v otázce převodu z textu knihy na obraz plátna, jistě promine, že ve filmu něco chybí a něco přebívá a naopak ocení, že celá řada momentů a situací, je citelně a účelně rozvedena a vtip a ironické zápletky o něco rozvijí, aniž by tím jakkoliv bortila záměr a kontext. Yossarian tak zůstává Yossarienem a divák tak může vidět jeho oblíbenou Hlavu 22 v akci, aniž by jakkoliv láteřil a lamentoval a chytal se za hlavu. Šikovně strukturálně členěná Hellerova kniha a pečlivě a citlivě napsaný filmový scénář, způsoboje to, že obě díla fungují stejně dobře. Každé pochopitelně jinak. Protože knihu s filmem srovnávat nelze, NIKDY! A říci, zda je lepší kniha nebo film, takto se ptát taky rovněž nikdy nemůžeme. Snad jen u Forresta Gumpa, tam je odpověď jasná. Knihu raději ani nečtěte, pak už byste postavu Forresta neměli tak rádi (:D). Když si tu tak pročítám namátkově knihu a posouvám filmová políčka tu dopředu, tu dozadu, čím dál tím víc si říkám, že je to asi vážně taková západní ,,Švejkovina". ty scénky s důstojníky a momentky z nemocnice...už jenom, aby tam ležel Hrušinský...ale to už je zase jiná pohádka, děti...:D

Tenhle ocelový sci-fi ,,Rocky 21. století" je nejen klasickým sportovním dramatem s neklasickými hrdiny, ale i celkem zdařilá sonda do problematiky vztahů rodič a syn. V obou rovinách Ocelová pěst solidně funguje a zdá se, že Shawn Levy,l konečně našel žánrovou parketu, jemu vlastní. Po nepříliš vydařených taškařicích Noc v Muzeu a hlavně Růžový panter, který byl přeplácaný gagy, těch nejnižších nížin, se v Ocelové pěsti přeci jen ukazuje jeho talent. Film je opravdu akční, opravdu drama a opravdu sci-fi. Při akčních sekvencích budete robůtkovi Atomovi fandit, bát se o něj a při dojemných ,,rodičovských scénách" ukápne leckomu i nějaká ta slza. Navíc představitel Jackmanova synka Dakota Goyo (trochu holčičí jméno, ne?:D) hraje vskutku kouzelně, sebevědomě a hlavně prirozeně, díky tomu působí jejich vzájemná souhra uvěřitelně a není tak divákovi lhostejná. Shawn Levy natočil solidní biják, přesně do kin, který spíše nadchne než zklame. Mě bavil i dojal. Postavy jsou sice dost modelové, ale Levy zde dokáže režírovat s citem a s mírou a nejde přes mrtvoly, tak jak jsme to mohli vidět v jeho předešlých filmech. Takže ideální chlapácký film, jeden z kategorie těžce motivačních. Prostě Rocky:D

Oceňuji především technické zpracování a spoustu nervů a času, jež museli tvůrci během postprodukce zvládnout. Překvapily i výkony a výběr některých herců, přestože v amatérských podmínkách je zejména tato složka vždy limitována a spíše než-li možnost výběrová se řeší otázka časová, ne li i finanční, tudíž výběr je třeba tomuto podřídit. Vrstvení příběhu, jeho struktura a stavba občas řádně skřípe, ale jako by toto nemělo být tou prioritou a autor si vystačil pouze s jakousi reflexí nad tou nejpůvodnější verzí Proměny, tedy od Franze Kafky. Dílo to jest svěží, místy groteskně zvrácené a jeho největším plusem, jakožto amatérského počinu je především to, že vůbec vzniklo. O další umělecký rozvoj autora se nebojím. Už teď jeho drzost (myšleno v dobrém) překračuje meze tradičních amatérských bariér.

No Normal jsem se strašně těšil už od chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že se ho má ujmout režisér Julius Ševčík. Už jeho prvotina Restart bylo cosi na českých filmových polích dosud nevídaného. Vizuální nářez. Skvěle se na to koukalo, hůř se to ale už poslouchalo. Každopádně pro mě Ševčík byl jakýmsi zjevením a velkou nadějí do budoucna. Teď přišel z filmem Normal, thrillerem podle skutečné události. A opakuje se v podstatě to samé. Znovu se na to skvěle dívá, ale jakmile někdo promluví, dost to tahá za uši, zavání to divadelností a občas i šustí papírem. Atmosféra je sice super, ale jakmile promluví Dáša, tím svým ,,šmoulím hlasem" , veškerá snaha o tajemno jde do háje. Nedostalo se mi mrazivého, napínavého thrilleru. Jsem už celkem zvyklí na násilý ve filmech a zrovna od tohohle filmu jsem ho očekával. Ale Petra Kurtena bych se rozhodně nebál. To, co vykonával většinou popisoval pouze slovy a když už jsme se flashbacky dostali do minula, nebylo to tak brutální, jak bych od něho čekal. Násilí a brutalitu prostě český film věrohodně natočit stále ještě neumí. Není to tedy thriller, je to jak již mnozí níže konstatovali spíše velmi umělecký, komorní film s odkazy na film noir, na expresionismus a snad i kammerspiel. Nedostalo se nám to, co nám bylo slibováno, je to tedy úplně jiný film. Ale jakmile tato pravidla a tento podvod akceptujete, film si určitě užijete. Myslím, že po druhém shlednutí se hodnocení a názor na tento film přeci jen podstatně změní. Až vyprchá onen vztek, který někdo vůči režisérovi-lháři dost možná má. Takže dávám tři hvězdičky, ovšem s vidinou, že postupem času přibude ještě jedna hvězdička navrch:D

,,Ta žena je jeho otec" tohle mi bohatě stačilo. ne Almodóvar asi nikdy nebude můj oblíbenej režisér. Sice sem od něj viděl celkem pět filmů, ale jeho rukopis obsahující teplouše, lesby, travesťáky a oplzlý hlášky, pronášejíc navíc častokrát neskutečně ohyzdnejma postavama, to je na mě moc. V tomhle směru fandim Juddovi Apatowovi... Asi taky napíšu scénář, kde bude mít ženská péro, bude hnusná jak prdel a bude si o sobě myslet, že je krásná jak Angelina Jolie a to i přesto, že jí nos uskakuje dobrejch pár cenťáků někam do pryč. Tenhle film tu má 87%? Dejte pokoj, ještě si snad někdo začne myslet, že je to fakt dobrej film. A dostalo to i Oscara. bože. Ať žijou teplouši, patří jim 21. století!

Nuda, šeď a nic moc film. Pouze pro makléře a kancelářský krysy, který místo tenisu sledujou v televizi burzu na Wall street.

Svěží, zábavný a svižně se odvijející. Takový je režijní debut Helen Hunt. Když pominu začátek, který je v dnešní době stále více ,,in". Snad v každém americkém filmu musejí být lesby, vegetariánky, feministky, divně se chovající lidi a hlavně ŽIDI!!! Já proti nim nic nemám, ale proč je pořád řešej. Proč proboha zpívaj ty svý písničky a mluvej tou svou směšnou rečí? Bez tech židů by tohle byla úžasná komedie. Takhle je jen dobrá a to je při nízkých kvalitách dnešních komedií významné plus. Má to vtip a grády a ústřední hrdinové si získají divákovi sympatie. Takže Helen, jen tak dál.