M.E.J.L.A.

Tříhodinový dokument (v televizi byl rozdělen do tří částí), který sleduje Oswaldův život od narození až po jeho násilnou smrt o 24 let později. Největší prostor je pochopitelně věnován atentátu na Kennedyho a událostem s ním spojených. Celý snímek můžete vidět tady - http://www.pbs.org/wgbh/pages/frontline/shows/oswald/view/

***1/2 Z dosavadních tří Ińárrituových filmů je Babel nejchladnější co se vyvolávání emocí v divákovi týče - dýchá z něj určitá vykonstruovanost, která v předešlých filmech nebyla patrná. A i ten rozbitý narativ začíná v Ińárrituově podání nudit. Jsem rád, že letošní Oscar za režii šel do správných rukou, Ińárritu má ještě čas.

Fassbinder tento film natočil krátce poté, co jeho přítel Armin Meier reagoval na jejich společný rozchod sebevraždou. Film sleduje posledních pět dnů života Elvíry Weisshaupt, která byla ještě před léty mužem. Ke změně pohlaví se (tehdy ještě) Erwin rozhodl kvůli neopětované lásce k excentrickému podnikateli s koncentráčnickou zkušeností Antonu Seitzovi. Elvíra své poslední chvíle tráví chozením po Frankfurtu nad Mohanem, při kterém potkává staré známé a rekapituluje život, až nakonec zjišťuje, že již nemá cenu žít. Film obsahuje tolik úrovní (politická, společenská, osobní), že je divák během jednoho zhlédnutí nemůže všechny ani registrovat, natož plně pochopit. Co se týče stylové stránky, najdeme zde všechny Fassbinderovy "trademarky" - výrazné rámování obrazu, časté užívání zrcadel, nediegetický zvuk... Film, na který se můžete dívat znovu a znovu, aniž by ztrácel na síle.

Cameron Crowe tento Wilderův raný film označil za předchůdce Indiana Jonese a věřte nebo ne, toto přirovnání je docela výstižné. Jedná se o směs válečného, dobrodružného a romantického filmu, ve kterém jsou chytře smíchána historická fakta s fikcí podobně jako právě v Indyho příbězích. Třešničkou na dortu je pak lahůdkový Erich von Stroheim jako polní maršál Erwin Rommel.

Pro televizi vytvořený krátký film podle hry Samuela Becketta.

Vynikající boxerské drama, u mě osobně překonané pouze Scorseseho Zuřícím býkem (který je mimochodem tímto Rossenovým filmem výrazně inspirován). Závěrečný zápas je strhující a především díky němu je jasné, že Oscar za střih pro rok 1947 šel do správných rukou. 4 1/2

V podstatě dokonalý hudební dokument a jeden z nejlepších filmů roku. Má to tři důvody: 1) Hudba - hiphop nijak zvlášť nesleduju - až na několik výjimek mě tato hudba příliš neoslovuje. Těmi výjimkami jsou ale právě lidi kolem The Roots (Erykah Badu, Jill Scott, Mos Def), Kanye West a The Fugees. 2) Dave Chappelle - zábavný člověk, se kterým se nebudete nudit ani minutu. Lepšího průvodce si asi nedokážu představit. 3) Gondryho režie - byl to právě on, kdo Chapella přesvědčil, aby se celá akce konala v tak sevřeném prostoru uprostřed Brooklynu a je jasné, že to byla skvělá volba. Gondry přesně ví, jak se pohybovat prostorem - mezi pódiem a diváky - a daří se mu přenést atmosféru koncertu na filmové plátno. A nejsilnější moment? Killing Me Softly jsme všichni slyšeli milionkrát, ale když si vzala mikrofon Lauryn Hill a začala zpívat Strumming my pain with his fingers, Singing my life with his words, Killing me softly with his song... To prostě musíte vidět.

Film natočený podle klasické laurelo-hardyovské šablony. Jediným překvapením byla rolička ještě málo zkušeného Roberta Mitchuma.

Pejskařské prostředí jiného Guestova filmu Šampion výstavy bylo divácky atraktivnější (alespoň pro mě) a nabízelo větší prostor pro originální humor scenáristické dvojice Guest - Levy. Navíc mému zážitku velmi ublížil špatný televizní dabing.

1. + 2. série *****, 3. série ***, 4. série *, 5. série odpad!