Fundelot

Jedním slovem překrásný.

POZOR, KOMENTÁŘ MŮŽE OBSAHOVAT SPOILER. Tak tohle mi sedlo. Mladého Berlíňana Andiho v dětství opustila matka a dezertovala za hranice Něměcka. Aby si lásku, která mu byla v dětských letech, upřena, vynahradil, vězní ve svém bytě dívky - cizinky. Celé dvě hodiny sledujeme vztah mezi ním a australskou turistkou Clare. Mezi dvojicí to nejprve vzplane, ale vše se změní poté, co Clare Andi zbaví její svobody. Tohle téma asi nezaujme úplně každého, ale na mě osobně působí. Byla jsem v napětí a v nejistotě od začátku až do konce. Navíc mám moc ráda Teresu Palmer a nadchla mě i kamera a skvělá hudba, která dováděla některé scény k dokonalosti. Kéž by vycházelo podobných festivalových snímků víc. Něčím mi to také připomnělo Fowlesova Sběratele. Ačkoliv se Clare snažila svého věznitele přelstít a utéct, když ji potom nechal několik dní samotnou, byla vděčná za to, že se zase vrátil. Řekla bych, že proto ten název. Jde o narážku na stockholmský syndrom, který se projevuje emoční vazbou oběti na pachateli. Jediné, co bych filmu vytkla, je nevyužitý potenciál dialogů, přestože některé momenty jsou opravdu silné ("Jak to vidíš od jedné do deseti?" "Od jedné do deseti?" "Nás."). A také Clařina odobí nečinnosti mezi jednotlivými pokusy o útěk, kdy se jen válela a čelta si (no, neměla se jako královna?). Nejspíš si tím jen připravovala půdu a snažila se získat si Andiho důvěru, ale i tak se mohla snažit víc. Když si představím, že by někdo takhle někde držel mě, snažila bych se dostat na svobodu všemi možnými cestami. Ale to se mi to kecá takhle z pohodlí domova, že jo.

Nejpovedenější horor na téma sociální sítě. Velká škoda, že nešel do kin, předchozí Odebrat z přátel totiž strčil s přehledem do kapsy. Hlavní hrdinka a její kamarádi byli všichni do jednoho sympaťáci, žádná směs poběhlic a úplných idiotů, záporná postava dostatečně narušená (fakt jsem z ní měla husí kůži) a překvapila mě i otevřenost brutálních scén. Největším plusem filmu jsou ale intenzivní lekačky, ty mi daly zabrat. Dvakrát jsem si skleničkou skoro vyrazila zuby. Rok 2016 je pro mě prostě, co se hororů týče, jedním velkým překvapením.

Po dlouhé době horor, u kterého mi opravdu běhal mráz po zádech. Asi nenajde zalíbení úplně v každém, protože se od hororových filmů dnešní doby, které jsou vystavěné na pár jump scarech, doprovázených příslušnými zvukovými efekty, dost liší, ale ponurá depresivní atmosféra skromného statku a přilehlého lesa ve vás jisto jistě vyvolá velice nepříjemné pocity. Alespoň na mě měl film takový účinek. Celý jeho děj byl celkově dost bezútěšný a už po chvíli mi bylo jasné, že nemám očekávat žádný happy end. Čarodějnice se za celých 92 minut ukázala pouze párkrát a vždy jen na pár vteřin, ale scény, ve kterých jsme ji mohli vidět, byly opravdu silné a znepokojující. A ačkoliv nejsem fanoušek nábožensky laděných filmů, v tomhle případě mi ani v nejmenších nevadilo, jak velkou roli zde hrála víra, měla totiž na film jako celek zásadní vliv. Nevím, co víc dodat, kvalitně natočené, perfektně zahrané, já můžu tuhle strašidelnou podívanou jenom doporučit.

Tak tohle mi udělalo radost. Jelikož jsem si o Aftershock před jeho shlédnutím vůbec nic nezjišťovala, absolutně jsem nevěděla, co mám očekávat. Chvíli mi trvalo než jsem se dostala přes ten delší úvod (který mi však v tomhle případě vůbec nevadil) a pak se to rozjelo - zemětřesení, uprchlí vězni, tsunami! Ačkoliv by zpracování mohlo být mnohem lepší (například závěrečný souboj v podzemí vypadal přinejmenším strnule), film obsahoval spoustu skvělých, neotřelých nápadů, postavy umírali opravdu různorodě a navíc v poměrně nečekaném pořadí, proto si myslím, že si ty čtyři hvězdičky určitě zaslouží.

Děsit a ohrožovat lidi v jejich vlastním domě není samo o sobě nic hezkého, děsit a ohrožovat slepou holku je ale, sakra, přes čáru. Ještě že už vím, že se na zdejší hodnocení ne vždy mohu tak úplně spolehnout a shlédla jsem tenhle film i přes jeho ubohých 47%. Připravila bych se totiž o hodinu a půl skvělé zábavy s vcelku sympatickými herci (palec nahoru hlavně za Noell Coet, nevidomou zahrála perfektně), ve které jsem byla od začátku až do konce napnutá jak struna.

Nechala jsem se ovlivnit nízkým hodnocením a Honeymoon si pustila s tím, že ho využiju jako kulisu k usínání.. Po dvaceti minutách už jsem film sledovala s očima na vrch hlavy a myšlenkou, že v příští hodině rozhodně spát nepůjdu. Už dlouho mě nic tolik nepohltilo! Žádné potoky krve ani "lekačky" na každém rohu tu však nečekejte. O Vaši pozornost se postará mrazivá atmosféra, která postupně ještě více a více houstne, čím blíže má film k závěru, naprostá nepředvídatelnost nadcházejících událostí a výborné herecké duo v podání zrzavé Rose Leslieové a sympaťáka Harryho Treadawaye. Závěr jsem si sice představovala úplně jinak - tohle by mě ani ve snu nenapadlo -, ale ani tak neubírá hororovému dramatu na kvalitě. Klidně si říkejte, že je moje nadšení přehnané, ale já byla prostě "vykulená" od začátku až do konce, takže tleskám a doufám ve více podobných hororů.

Tak tohle mě dostalo. Velice silný, osobitý snímek s originálním námětem, výbornou hlavní postavou a spoustou zajímavých vedlejších rolí (panenka Barbie, Beatrice, dvojčata). Musím říct jediné, ať už byla Mary sebevíc zvrácená a dělala sebeujetější věci, mé sympatie si získala již na samém začátku a při její proměně (která měla dost smutnou příčinu) z talentované studentky medicíny na emočně chladnou vražedkyni ještě vzrostly. Po většinu filmu mi jí bylo vlastně dost líto a při scéně, ve které zjistila, že je její babička mrtvá, už jsem měla sto chutí ji obejmout. Na závěr asi jen tohle - až do shlédnutí American Mary jsem nevěděla, kolik odporných věcí jsou lidi schopni dobrovolně dělat se svým tělem.

Těžko říct, jestli se vám tento film zalíbí nebo vás spíše popudí.. Sama z něj mám smíšené pocity a nějak se nemůžu rozhodnout. Každopádně vás nenechá klidnými, zaryje se vám hluboko pod kůži a při vzpomínce na něj ve vás vyvolá špatný pocit ještě dlouho po jeho shlédnutí.