gazosh

Na film jsem se šel podívat kvůli Daniel Day-Lewisovi, protože patří mezi mé nejoblíbenější herce a tenhle film má být údajně jeho rozloučením s hereckou kariérou. Z filmu mám dost rozporuplné pocity, ale musím přiznat, že ty negativní převažují. Daniel jako by si v poslední době již nevybíral filmy podle obsahu filmu, ale spíš podle své role a to tak, aby se mohl co nejvíc vcítit do své předlohy a co nejvíc se emocionálně vybít. A jde mu to úžasně, ať už to byl Lincoln nebo Reynolds Woodcock, jde vidět, že do toho dal všechno a geniálním stylem naplno odhalil a ukázal osobnost daných charakterů. Ale co se týká filmu jako celku, osobně mi to moc nedalo - neoficiální autista, který je posedlý svou prací a je schopný absolutně vnímat každý detail všemi svými smysly a to nejen během výkonu svého umění, ale i během normálního života - pokud má na to svůj klid. Dar a zároveň prokletí, které mu narušuje jakékoliv hlubší poznání lidí, natož pak soužití s nimi, či dokonce svatbu. Náhle se však objevuje osoba, která začíná narušovat jeho stereotypy a nehodlá se smířit s podřadnou rolí tiché myšky v domácnosti a navzdory všem svým předpokladům pořádně zamotá světem Reynoldse Woodcocka. Pro mě, jakožto pro člověka, kterému je móda cizí, je to příběh, do kterého nemohu ani zdaleka proniknout. Zároveň to ani není nic extra originálního, že génius svého díla žije svým vlastním a ponekud bláznivým životem, pro který my, obyčejní smrtelníci, nemáme zase takové pochopení. Ignorovat však briliantní hereckou úlohu hlavní role také nejde, a tak jsem dal téhle One Man Show 60%.

Válečný film pojatý trochu jiným stylem, než na kterej jsme zvyklý od amerických kolegů. Nestranným pohledem na věc ukazuje nemohoucnost všech zúčastněných a zbytečnost týhle války, kterou vlastně nikdo nechtěl. Bosňák a Srb uvíznou ranění ve stejném zákopu, který se nachází uprostřed mezi dvěma základnami znepřátelených stran. Proto se tam také nikdo neodváží vejít a pánové tam tak musí spolu nějak vydržet. Oba se navzájem nenávidí, zároveň jsou však celou tou válkou unavení, což je tak nějak sbližuje. Sílu na to, aby někdo někoho zabil nemají a tak už to místy i vypadá, že se snad budou i kamarádit. Do toho je tam ještě třetí voják, který raněný leží na nevybuchnuté mině a aby nevybouchnul, nemůže se pohnout. UNIFOR se dozvídají o dané situaci a jako obvykle se velení rozhodne pro diplomatické řešení nic nedělat. Naštěstí se objeví francouzský voják, který proti nařízení vyjíždí prozkoumat situaci a snaží se všemi silami pomoct. Nakonec s pomocí médií dokáže rozjet záchrannou akci, která se pod očima novinářů mění v absurdní představení pod názvem Modré přilby.

Ideální rodinka, odjíždí od každodenních problémů do Thajska, a stejně se nemůže dokonale odprostit od všech záležitostí, co nechali doma. Nakonec poznávají, co jsou to skutečné problémy- v mžiku se jim dovolená v ráji mění v pekelný boj o přežití, plný nejistoty a hledání svých blízkých v chaosu země, která na takové situace není zkrátka ani v nejmenším připravena...Nevím, jestli za to mohl režisér nebo herecké výkony, ale na mě to nějak emocionálně nezapůsobilo. A to nejsem nějakej necita.. navíc ještě když člověk ví, co se tam dělo, kolik umřelo lidí. Musela to být hrůza - ale já osobně jsem byl šokovanější, když jsem si pročítal statistiky na wikipedii. Nejvíc mě asi iritoval ten malej kluk, kterej má za úkol být protivnej, aby se pak v krizový situaci ukázal jako kluk s potenciálem superhrdiny, kterej svým realistickým pohledem na situaci dokáže svým kýčovitým stylem jednat moudře, pohotově a nakonec i se srdcem... Já to nedal a půl hodiny do konce jsem to vypnul

Začátek vypadal poměrně nadějně, výběr herců taky jakžtak dobrej, ale s každou přibývající minutou se kýčovitost jenom zvětšovala a zvětšovala a to až do momentu, kdy se to nedalo vydržet. Začátek se až příliš podobá Black Hawk Dawn...tenktokrát se však seznamujeme s Líbyí, kde po svržení Kadafího vládne absolutní chaos. Zbraně se prodávají na ulici místo okurek a nespočet krajně radikálních"osvobozeneckých" organizací dělají z místa teroristický semeniště. Do toho všeho se postupně seznamujeme s hlavními hrdiny. Pokérovaní nařachanci s plnovousem, chlapi, co ví, co dělají, prostě super parta. Nechybí ani srdceryvný záběry, kdy skypují se svými rodinami a tak se postupně dozvídáme, že kromě superschopných zabijáků jsou to i milující otcové... aby si je člověk oblíbil ještě víc, musí tam být samozřejmě nějakej magor...to je jejich šéf, kterej nic nechápe, neustále je vystavuje nebezpečí. V krizový situaci samozřejmě selhává. V momentě, kdy ho pak jeden z vojáků posílá někam a přebírá vedení jsem měl první nutkání to vypnout...stejně tak jako když jednomu z akčních superhrdinů vypadne kontaktní čočka. Po dalších pár minutách střílení, což je asi i soundtrack k filmu, jsem to už nedal a po hodině a půl jsem to nakonec vypnul, což byl i moment, kterej jsem si z celýho filmu užil asi nejvíc.