Kacounek

Zajímavý snímek o nadaném chlapci z trochu přisprostlé rodiny. Leolo, tolik lpící na svém jméně, píše o svých snech, touhách a do toho dost naturalisticky popisuje svůj rodinný svět plný imbecilů, kde nechybí ani několik pokusů o vraždu. Zajímavé je pojetí, kdy příběh vypráví sběratel, který nachází chlapcovi vytrhnuté stránky z deníku (to možná působí trochu nedůvěryhodně). Zároveň se dovídáme, že vlastně ta samá osoba dala Leolovi popud psaní, čímž se kruh uzavírá.

"Mé tělo je tvořeno zemí a má hlava hvězdami..Kdo to řekl? No přece já." V první řadě mě zahřála čistota duše Harolda a touha po životě Maude. Oba mě inspirovali svými neutuchajícími nápady, svou živelností... Trochu zaskočena převedením jejich vztahu do intimity musím nakonec zkonstatovat, že mám ráda "jiné" lidi, ráda o nich čtu a ráda se na ně dívám ve filmech. Možná že v sobě máme každý trochu té zvláštnosti (někdo by třeba řekl úchylky), ale kolik z nás je prostě dělá natruc společnosti a rodičům...Nemluvím samozřejmě o pseudointelektuálech, kteří tak pracně hledají, čím se odlišit.

Zpočátku jsme se obávala délky snímku, kratší vyprávění by však pozbylo na celistvosti, kterou vytváří líčení vývoje osudového vztahu dvou tanečníků na pozadí politického dění 20.století. Divák je okamžitě vtáhnut do syrovosti výchovného zařízení mladých operních pěvců, do stylu líčení a masek v čínské opeře....Oceňuji také, jak veškeré války, revoluce na pozadí jsou pojmuty divadelně. A jak poznám, že film nebyl příliš rozvláčný? Když scény na konci gradují a to se stalo. Úplně mi mrazilo po těle, stačilo k tomu několik pohledů především Leslieho Cheunga, jehož herecké umění tímto doceňuji.

Klasické téma boje ženy a muže o moc, trocha toho zpěvu, humoru i klišé, exotické prostředí, láskyplného pochopení manžela a pětihvězdičkový je na světě.

Křehký příběh, který se jen pomalu poodkrývá, aby hlavní hrdince zůstal téměř do konce částečně zahalen. Pokud jsem dobře pochopila tu poetickou, ale i trochu naivní myšlenku, smyslem je ukázat, že láska v lidech probouzí to nejlepší a v korejském pojetí se i ti černí najednou stávají bílými. Láska zkrátka hory přenáší...

Přesně pro takové momenty člověk shlédne několik desítek hodin filmového plátna, aby našel podobný skvost.

Herecký výkon Helen Carter byl přesvědčivý. Co bych však příběhu vytkla, je jeho nedotaženost do konce. Jsem sama, kdo by chtěl vidět, jak boží mlýny melou?

Krásný příběh o nemalém hrdinství v poutavých obrazech. Bohužel emocí a řečí bylo chvílema až na škodu...méně je někdy více.

Poslední dobou mám štěstí na originální příběhy spojené s hudbou a šílenstvím zároveň. Tento má v sobě navíc několik malých story, které by mohly být sami o sobě. Klavírní souboj je ovšem nepřekonatelný!

Myšlenka pěkná, ale zpracování děsné. Gabriel je jako strojek, natahuje se pouštěním desky. Bohužel vůbec jsem mu to nevěřila.