HonziKaja

Stejně nikdo ty borovice nezaznamenal... Ale to vůbec nevadí, všichni stejně zase koukají na to co se těšíme - bizarní Gosling a nalomený Cooper. Jako bych to nikde neviděl. Tady to ale nevadí. Tady si to užijete možná víc. Klasické existenciální drama kde je na obou stranách něco špatně jsme taky viděli milionkrát ale stejně se neodpoutáte. 3 kapitoly nechtěně propojených životů, 2 bipolární hrdinové, 1 osudový střet.

Sexy neonové nic zabalené do pop artových kulis late 90's MTV spring break klipů. Krásně se na to kouká - ať už na všechny ty barvičky, zlato, alkohol nebo všechny ty prsa a zadky ale něco tomu chybí. Něco hlubšího. A tu hloubku vám brečící Disney princezny nepřinesou. Ty vám možná přinesou větší objem rozkroku. Ale i tak je to jako jednohubka výborné. A ty nadprůměrné 4 hvězdy? James Franco a jeho upravený Riff Raff je geniální věc, y'all.

Levine znovu ukázal svojí filmařskou lehkost. Tentokrát se už nevysmívá do tváře rakovině ale všem slaďákům, červené knihovně a moderním trendům o upírech a zombies. Mrtvý Romeo je správně awkward, což až neskutečně ladí s nemrtvými pohyby. Jednoduchá a přitom geniální kombinace. Takže VÉLKÉ plus pro Levina že fakt dokáže natočit film na který se kouknout odpůrci Stmívání a budou se bavit ale také i pro fanoušky kteří si v tom najdou to svoje, ať je to cokoliv.

Aneb jak zabít slibný nápad i provedení kvůli poslední scéně. Povrchnější hůmor bořící sem tam nějáké to tabu i celkem svižné tempo dávali tušit velké překvapení ale pak asi někdo dostal mrtvici, infarkt a sakra rychlé syfilis. Protože jinak nechápu takový zvrat. Jak kdyby jste předali od určité části scénář náctiletému, hormony ovládánému jedinci který právě doposlouchal nějnovější pecku od Disney records. Kdo je tam nechal přehrávat, kdo to byl? Kdo? Zabitý potenciál roku.

Hromada železa, temných motivů, vtipných dialogů ale hlavně konečně emocionálně silných scén. Stark konečně demontoval to malé pozlátko které mi trošku kazilo zážitek z předchozích dílů, které se snažili být cool. Tohle je přirozeně cool. Příběhově silné, vizuálně úžasné (3D pracuje skvěle) a hlavně - co je víc než Downey a jeho Tony Stark?

Voyager jako balící nástroj. Dnes je cool že každý s "chybou" dokáže nemožné, filmový trend nové doby který nemůžeme zastavit. A taky proč? Adam je nevšední, na daný žánr originální a táhne ho jedna věc která u mě takhle zvýšila hodnocení. Zvědavost. Beth chce poznat Adama, Adam chce poznat Beth a nějáké ty hvězdokupy. A já chtěl hrozně vědět jak dopadne. Hrozně. A ikdyž byla zvědavost upřena na Dancyho, tak mě celkem odpálila Rose Byrne. Pike + Byrne do mainstreamové povědomosti prosím.

Ta černá tvrdá upřímnost je odzbrojující. Celou dobu jsem si říkal že by možná občas nebylo na škodu být aspoň na malou chvilku takový JINÝ. Vše se zdá jednoduší. Ale pravdou je, že prostě není. Působivá skládanka úžasných dialogů, neskutečných hereckých výkonů a podmanivé stylizace. Jen jsem od takového hypu čekal víc. Problém možná v předloze, možná ve scénáři, možná až v přemrštěné délce. Ten váu efekt se prostě nekonal. Škoda. Každopádně Jennifer a De Niro geniálně. Působivé. Poslední dialog je pro mě osobně tou nejlepší ukázkou jak je láska tak jednoduchá a přitom tak složitá.

Náraz. Ohromný náraz. A z toho nárazu se po celou dobu prostě neoklepete. Pocit úzkosti, bezmocnosti a své vlastní maličkosti proti hříčce přírody. Hříčky proti které se postaví to nejlepší co člověk může nabídnout. Naději. Není to typický dojemný film, teče tu krev, je tu sakra špinavo, bolest je cítit na sto honů a vy se jen ošíváte v nepříjemných pocitech. Jeden z nejsilnějších filmů roku se skvělými výkony a asi největším talentem od doby kdy jsem viděl poprvé Ivanu Baquero v Labyrintu. Velký nástup.

Citlivá věc o mužském duchu který dokáže zkrotit jen ta osudová žena. Ale co když jsou osudové všechny? To se člověk dozví až na náhrobním kameni. Film mění nálady jak život samotný a všechno krásně zapadá. Takže než začneme hledat klíčky od auta a objednávat náhrobní kámen pro vás a vaší ženu, tak se zamysleme jak chceme aby to skončilo.

Pro mě celkem silný zážitek a ani nevím jak se mi jako velmi racionálnímu a celkem cynickému člověku stalo. Přitom je tak jednoduché. Ale Joeyho a Toptornovo dobrodružství které ve válečné vřavě mění a spojuje lidi to prostě dokázalo. Mění je je v téměř pastelových barvách a za krasných melodií Johna Williamse, který pořád ukazuje že je prostě jedinečný. Film který mohl být obsazený Peckem, Bogartem nebo božskou Audrey. Dnes je to film který působí pro hodně lidí až moc sentimentálně, až moc dětinsky, až moc barevně, až moc staromódně. Vážně? Běžte na Stmívání a neremcejte na velkou filmařinu, velké nápady a překrásné ohlédnutí za nejkrásnějším obdobím zlatého věku filmu. Vím že to není zas tak skvělý film jak by se mohlo z řádků nad tímto zdát ale na konci filmu se možná budete přesvědčovat jestli nemáte na hrudi květ máku. A možná pochopíme proč Britové vyznamenávají i zvířata.