Alchemilla

Nestačím se divit, co Amíci udělali ze Sherlocka. Kdyby se film nejmenoval - Sherlock Holmes, byla bych mu dala o hvězdu víc. Takhle nemůžu, protože z knih zde nezůstalo ani "ň". Průměrný akční film zabalený v hezkých kulisách. Ze zpomalených záběrů, přestože byly zajímavé a osvěžující, se mi dělalo nevolno. Rachel McAdams je nádherná herečka, ale tady jí chyběl sexappeal femme fatal. Za zmínku stojí snad jen Jude Law a Rober Downey jr., pro které mám slabost. A příběh? Od každého trochu. Asi jako když pejsek a kočička vařili dort.

Nemůžu si pomoci, ale zmáhám se jen na velké aaach. Colin Firt jako pan Darcy má na mém hodnocení lví podíl. Jenifer Ehle je nádhernou, živoucí Lízinkou. V mém srovnání s neslanou, nemastnou Keirou Knightley vyhrává na celé čáře. Vůbec se nedivím, že pan Darcy propadl jejím očím. Paní Bennetovou by člověk udupal do země po pěti minutách. A takhle by se dalo pokračovat. Herci jsou skutečně vynikající, neokoukaní. Velice věrná adaptace románu Jane Austen je silnou, ale zároveň i slabou stránkou seriálu. Zajímavé kostýmy - líbilo se mi, že kostymérky přemýšlely a snažily se obléknout své postavy tak, aby oblečení podtrhovalo jejich charakter. A jako třešinka na dortu krásná britská angličtina.

Vzhled filmu vč. kostýmů mi přijdou reálnější než ve stejnojmenném seriálu BBC z roku 1995. Hudba je roztomilá, vizuál filmu úžasný. Ale přesto pro mne seriál zůstává nejlepším přepisem knihy Pýcha a předsudek Jane Austen. Největší problém představují oba hlavní protagonisté - Matthew MacFadyen, který se, coby pan Darcy, zmohl jen na usoužený výraz a pro mne nemá dostatečné charisma. A ani Keira Kneightley, která seč se snaží hrát, co to jde, nedokázala naplnit mou knižní představu Lízinky. Chybí mi zde i jiskřivé dialogy plné jemné ironie, což je ovšem u Austenovské adaptace velká škoda.

Film jsem viděla na MFF ve Varech. Už jsou to roky, ale atmosféra filmu ve mně stále zůstává. Probublávající emoce, nedořešené vztahy, nevyřčená slova, všudepřítomný chlad. Citlivá režie, úžasné herecké výkony.

Pohodová konverzačka natočená podle divadelní hry Noëla Cowarda. Divadelní předloha je z celého zpracování hodně cítit, ale nevadilo mi to. Velkou zásluhu na tom má moje slabost pro anglický humor, krásnou britskou angličtinu (rozhodně doporučuji vidět film v originále, v češtině jakoby ztratil glanc) a hlavně slabost pro výborné herce. Charismatický Colin Firth, který s přehledem strčí do kapsy svého syna - Bena Barnese. Štiplavá a hysterická Kristin Scott Thomas v roli matky. Nádherná a úchvatná Jessica Biel. A moc mne potěšil i Kris Marsahll.

Naprosto nechutný film, kde má každý nějakou úchylku. Nějak jsem ho nedokázala brát s nadhledem a pocit hnusu ve mně ještě dlouho zůstával. Nicméně je výborně zahraný a na americkou produkci překvapivě otevřený.

Dokument, který ukazuje porod trochu z jiné stránky než jak je prezentován v médiích i ve filmech. Koho by napadlo, že ženy mohou vzpomínat na porod jako na něco nádherného, obohacujícího, úžasného. Ve zdejších komentářích je dokumentu vyčítána jednostrannost. Já to vidím trochu jinak. O porodech už toho bylo natočeno tolik, ale nikdy z takového úhlu pohledu. Dokument nevnímám jako oslavou domácích porodů (byť je jich tam nejvíce), ale jako oslavu žen a jejich schopnosti porodit dítě. Když se přidá empatická, zkušená, vzdělaná zdravotní pomoc a vytvoří se podmínky, může se porod stát velmi smyslným zážitkem. Ale hlavně, není třeba dělat z porodu vědu. Porod není nemoc a nemocniční přístup mu rozhodně nesvědčí. Zajímavost - porodní asistentka Ina May Gaskin získala v roce 2011 cenu Right Livelihood Award, někdy též nazývanou alternativní nobelova cena. Je autorkou tzv. manévru Gaskinové, který se používá při dystokii ramének..

Když se řekne film o životě světce, většinou si člověk představí rozvleklé drama. Ovšem to není případ filmu Nezlobte, když nemusíte. Snímek je neuvěřitelně vtipný, svižný, svěží. Písně mají trochu hippísáckou náladu, kterou podtrhuje afro na hlavě autora hudby - Angela Branduardiho. Ten si ve filmu střihl i malou roli.

Jeden z mála seriálů vhodný již pro dvouleťáky. Příběhy se opírají o situace ze života, jsou jednoduché, laskavé a vtipné, děti jim rozumí. Prasátka mají jednoduchou grafiku, která se mně osobně moc líbí. Pepina v originále má roztomilý hlas, český dabing je trošku protivný, uječený a leze na nervy.

Dechberoucí vizuální stránka filmu, úžasná, podmanivá hudba (měla vůbec chvilku pauzu?), vynikající herci. Hugh Jackman je pro mne velkým překvapením a je škoda, že si často vybírá role, kde nemá úplně co hrát. S Rachel Weisz jim to nejen slušelo, ale i fungovalo. Moje první setkání s Aronofským bylo velice příjemné. Pravda, poselství filmu zabalené do esoterického obalu je nakonec velice prosté, nečekejte žádnou univerzální pravdu o fungování světa. Ale nevadilo mi to. Beru film jako cestu jednoho muže k pochopení toho, co je v životě opravdu důležité. Rozhodně ne jako filozofickou epopej