Poslední recenze (27)
Hobit: Šmakova dračí poušť (2013)
Zdařilé pokračování prvního dílu, které vaše oči opět nenechá ani na chvíli odpočinout. Nezbývá, než se těšit na ten poslední... (A taky až si konečně přečtu knížku, na které, vzhledem k její tloušťce, pořád nechápu jednu věc - jak se povedlo ji roztáhnout do tří tříhodinových filmů?? Je obdivuhodné, že se to zdařilo bez toho, abychom se unudili k smrti...) Jen tak dál!
Hobit: Neočekávaná cesta (2012)
Jelikož miluju fantasy, tak nějak se dalo čekat, že tohle bude něco pro mě. A bylo... Film vás zahltí vizuálními efekty už od prvního okamžiku, a ty se drží na programu celé tři hodiny. Po shlédnutí bude tak nějak těžší vykročit do "obyčejného" života. Ale stojí to za to!
Vlk z Wall Street (2013)
Páni... Ve filmu se toho stalo tolik, že vůbec nevím, odkud začít. Ano ano, byla to vážně velkolepá podívaná. Film byl prostě takový, jaký byl, a nic se s tím udělat nedá - plný teatrálnosti a tak typicky amerického kýče. U některých scén jsem se vážně mohla jen pousmát. Přesto ve mě film nezanechal pocit znechucení, i když ještě pár scén, kde je každé druhé slovo sprosté, by k tomu možná stačilo. (Nepatřím k těm, kteří by to odsuzovali, tady ale byly na sprostých výrazech doslova postavené celé dialogy, což asi bylo trošku přehnané...) Skvělé obsazení v tomto filmu určitě zachránilo mnohem víc než jen pár scén. I přes tohle všechno jsem se ale bavila - velkolepé večírky zkaženého povrchního milionáře plné sexu, drog, alkoholu a velkolepých gest byly fenomenální. Jordan Belfort byl génius. A Leonardo DiCaprio je génius také - viděla jsem dost jeho filmů, abych jeho hraní zbožňovala, ale až tady jsem opravdu pochopila, co všechno dokáže. Ukázal (jako už tolikrát), že umí zahrát možné i nemožné, což by snad konečně mohlo vést k Oscarovi. Nebo ne? :-) Potěšila mě i účast Cristin Millioti, i když podle mého mohla klidně dostat více prostoru... Jedním slovem - NÁŘEZ!
Poslední deníček (1)
Došla jsem k závěru, že je lepší si své staré komentáře nečíst...
Protože to pak začnu přepisovat. A hodně... Začalo to třeba filmem Moulin Rouge - pamatuju si docela jasně, že na mě film po shlédnutí neudělal valný dojem. Už ale ani nevím proč. Když jsem si totiž nedávno četla svůj komentář k němu, cítila jsem neodolatelnou chuť ho celý smazat a přepsat.
Je to tím, že prostě dospívám a s tím postupně zraje i můj pohled na určité filmy, a vůbec určité běžné i neobyčejné věci existující na Zemi? Když si přečtu staré komentáře, občas se stane, že pořádně kroutím hlavou. Říkám si: Vždyť to přece nebylo až tak špatný... nebo naopak: Jak se mi tohle vlastně mohlo líbit?
Pravda je vlastně jednoduchá. Člověk se zkrátka mění. Mění vzhled, náladu, postoje a zřejmě může měnit i názory na filmy. Vím to z vlastní zkušenosti. Film, který mě zaujme, se sice ze začátku může jevit jako ten "můj nejoblíbenější", ale postupem času na něj zapomenu. Někdy je to půl roku, někdy týden, a někdy to klidně může být jenom pár hodin.
Důležitá je ale otázka: Kdy je nejlepší film ohodnotit a okomentovat? Dokud ho mám v hlavě a pamatuji si nejvíc věcí? Nebo až po nějakém čase, kdy leží někde v naší paměti a má dost času, aby se stal tím, za co ho nakonec budeme považovat?
Možná že je vážně užitečnější ta druhá možnost - dát 5* jenom těm filmům, na které budeme i po pár měsících vzpomínat jako na jedny z nejlepších v našem životě.
