Sairina

Skvělé představení, u kterého jsem se zasmála, až jsem téměř brečela. Ač nejsem fanynkou trapných scének s Mr. Beanem, tak mě Rowan Atkinson zase přesvědčil, že je výjimečný komik, který dokáže rozveselit, jak svým výstupem, tak hlavně slovním humorem.

Záčátek téhle obyčejné romantické komedie je trochu utahaný. Potrhlá Nelly uteče svému násilnému snoubenci a shodou náhod, chtěných i nechtěných, se dostane na téměř opuštěný ostrov, kde "zahradníkovi" bude dělat jen starosti. Tropické prostředí s úžasně azurovým mořem přerušovala jen chuť fláknout postavu Nelly lopatou přes hlavu.

Emo opera, která mě nedostala svým jednoudše předídatelným dějem, ale skvělou ghotic atmosférou. Velmi mile mě překvapil Anthony Head, kterého jsem si do této doby nedkázala představit jako zpěváka. Taky mě potěšíl štěk Paris Hilton, která vlastně hrála sama sebe. Určitě se najde mnoho lídí, kterým se tento muzikál nebude zamlouvat, ale podle mě si určitě každý, pokud shlédne film až do konce, najde jednu píseň, která se mu bude líbit, i když jako já tenhle styl hudby moc nemusí.

Nadržené jeptišky, moderní hudba a dokonce i střelná zbraň. Tahle komedie je prostě šílená. Jako deset příběhů mi to nepřipadalo, spíše jen 3, ale některé prupovídky byly vtipné a výprava byla podařená, jen ta jedna herečka, která si to téměř rozdala v lese měla pěkně moderní botičky, to samé platí o střelné zbrani "prvorozeného syna, nebo spíše jediného", ruského knížete, asi filmaři neměli tolik financí kolik by potřebovali :) Bohužel mi to přišlo hodně vzdálené od předlohy, asi mají v hollywoodu jiné představy o klasice. Aspoň, že Anakin to s mečem stále umí.

110 minut je na povídku strašně moc. Postavy se chovají, jako kdyby měly IQ pod 70, a nějak nepodařeně se děj točí kolem peněz. Prostě film o ničem, jenom snad o tuposti. Na konci filmu jsem skandovala : Skoč, skoč, skoč! a oni jí museli zachránit. Jediná světlá hvězdička byl Budař.

Shelrock a Watson ve 21. století, rychle, svěží, moderní. Tenhle seriál mě velmi mile oslovil, nejenže zanechává původní jádro všem známeho příběhu ale ještě k němu přidává na exotičnosti dnešní doby. V prvním díle se seznámíme s hlavní dvojkou, která se vrhne do řešení případu podivných sebevražd. Později na svém blogu John Watson pojmenovává tento případ jako A study in pink. Ve druhém díle s názvem Slepý bankéř se snaží vyšetřit záhadu asijských znaků, které předchází vraždám "v zamčeném pokoji". Trochu mě otrávila scénka s čínským cirkusem, byla nemastná - neslaná, kdybych na takovém představení byla já, tak bych chtěla vrátit peníze. Největší překvapení přišlo až ve třetím díle, kdy se do popředí dostala Česká republika výrobou kvalitních obálek pro zlotřilé zločince a také jako rodiště vrahouna se jménem židovského mýtu, Golema. Potěšilo mě, že se zde skutečně hodně využívá mobilního telefonu a že s hlavním záporákem, kterého všichni tak dobře známe z původních příběhů, dorozumívá pomocí fóra na svých stránkách The Science of Deduction. Možná, kdyby tohle moderní ztvárnění viděl Sir Arthur, tak by Sherlocka nikdy nezabil.

Ruský Pán prstenů mě moc neoslovil. Grafické efekty byly zajimavé, doslova mě okouzlil netopýrek, ale třeba z nepřátelské bohyně se za pomoci výra stane neforemný (ale graficky naročný) vír. Děj bych přirovnala k večeři v luxusní restauraci, kde si obědnáte deset chodů, a číšník vám přinese prvních pět na jednom talíři. Prostě mi některé ruské filmy a pohádky připadají tak trochu trhané.

Inspirace třetím dílem Pána prstenů ja až do očí bijící, stejná armáda se skoro stejně oplatovanýma obludkama, hlavní záporák se stejnou maskou a k tomu všemu ještě nazgůlové. Nejvíc mi k filmu chyběla příručka "Průvodce dějem Dračích válek", po 107 minutách stále nevím, o co šlo. Až v závěrečné bitvě se objevil bílý had a mě došlo, že ten, co ničil L. A., byl zlej xD Jednu * dávám jen za začátek, kdy se vyprávěla korejská legenda (v ní jsem se také ztratila a bohužel toho průvodce jsem si nesehnala).

Dějem nás provadí mladý hobit milující tentokrát (místo miláška) matematiku a "věří v číslo π". Když už vypadá, že náš hrdina odjede s nepořízenou, zabijou jeho domácí a najednou o něj začne jevit zájem jeho matematický idol. Série vražd nevražd se prolíná s milostným trojúhelníkem student-profesor-sestřička a muka se tak pro diváka ještě prodlužují. Matematické nebo spíše logické bláboly, které jsou pravidvé, ale ani sami herci jím nerozumí, zaplácly skoro většinu filmu a diváka jen znudí. Herecký výkon Johna Hurta byl přesvědčivý ale Elijah Wood se moc nehodí na roli amerického matfyzáka. Jednu hvězdičku dávám za tak trochu překvapivého pachatele.

Úžasný film, který mě vždy pobaví. Ústřední pětice se rolí ujala skvěle a myslím si, že žádné divadelní představení nemůže předčít tento film se skvělou hudbou a kouzelným prostředí.