Poslední deníček (4)
Ctihodné mrtvoly
(To byl zas jednou bezvadný film.) /hezká, chvílemi vlastně působivá kamera/dobré herecké výkony...
Na začátku jsem si nebyla jistá, jestli si v průběhu filmu detektiva Rogase zamiluju. Přece jen nešaškuje jako Colombo ani nezvedá palec jako agent Cooper. Nicméně v průběhu filmu mi došlo, že tyhle roztomilé detaily nejsou tím, co nás přiměje naše oblíbené detektivy milovat, ale že to jsou samozřejmě jejich srovnané hodnoty, pevné morální zásady, lidství, které je pro mnohé z nás ideálem. Milujeme chlápka, který obléká ošoupaný plášť a ne šviháky, kteří oblékají obleky a s nimi i příslušné společenské masky... Na Rogerovi nás více méně neruší žádné půvabné zvláštnůstky ani drobečky informací z jeho osobního života. Jeho postava je čistý charakter, pro kterého pravda znamená všechno. (O to víc budete brečet na konci.)
(Nicméně nejde o žádnou klasickou detektivku, je zde kriminální zápletka, ovšem se spousta přesahy...) Film mimo jiné položil otázku, kterou si musí každý zodpovědět sám a kterou já zodpovědět neumím. Musí pravda někdy počkat?