mustafa

Úchvatná komedie, nesoucí se ve stylu Zoolandera či Vybíjené. Podobnost příběhu s těmito snímky je zřetelná. Snímek vrcholí prvkem Železný lotus, podobně tomu bylo u Zoolandera s Modrou ocelí. Jenže o příběh v tomto filmu vůbec nejde, kouzlo snímku spočívá v dialozích a extrémně vtipných záběrech z krasobruslařského prostředí. Ledově ostří jsou vlastně typicky stavěné sportovní drama, které je okořeněno o nepřeberné množství narážek, odkazů a vtipných momentů. Snímek si krásně pohrává s žánrovými konvencemi, které ovšem neporušuje, pouze je přetváří až do parodické roviny. Nejedná se o geniální, nýbrž kouzelný film. Od začátku do konce jsem se královsky bavil a to považuju za základní prvek úspěšné komedie. Dále snímek vyniká velmi efektním a velice originálním způsobem snímaní záběrů z krasobruslařských závodů. Hra s úhly a pohledy kamery dodovají přenosu šťávu a umožňují lépe vyniknout gagům, které se na ledě odehrávají. Ledově ostří jsou zcela jistě jednou z nejpovedenějších komedií posledních let.

Snímek je nanejvýš milý a roztomilý, kýčovitý. Filmu se daří parodovat žánr romantické komedie a přitom do této škatulky spadá. Obsahuje vše, co by romantický film měl obsahovat (zpomalené záběry, nejrůznější překážky v cestě za nehynoucí láskou, tematika pravého přátelství a samozřejmě škůdce v podobě slizouna). Kouzlo Penelope tkví právě v tom, že si scénáristé opravdu s těmito zažitými žánrovými postupy pohrávají a inovují je za pomoci pohádkových prvků (podivné bytůstky, legenda o prasečím rypáčku) tak, že vynikne jejich vtipnost a originálnost. Bohužel, Penelope je opravdu díky vyjmenovaným bodům tak výjimečným filmem, že vrhá velký stín na podobně laděné snímky, které sráží snad až na úroveň ubohosti.

Tematicky velmi zajímavý snímek. Příběh je opravdu obsáhlý, daří se výborně zachytit život jedné rodiny během dvaceti let. Atmosféra 70. let je zachycena zajímavě, poutavě a dovede diváka naprosto pohltit. Jak je zde již zmíněno, je třeba vyzdvihnout filmovou hudbu, která nádherně doplňuje jednotlivé pasáže a dopomáhá vykreslit pocity zmateného hrdiny, který touží najít "své" místo na světě, což je samozřejmě i zásluha hlavního představitele role. Právě zejména díky hudbě na mě snímek působíl spíše melancholickým dojmem. V některých chvílích jsem se pousmál, ovšem byl to spíše pokřivený úsměv, nikoli veselý smích. Snímek rozhodně není jen dalším přírůstkem do ohromné řady snímků o hledání vlastní identity, film se totiž štěpí do několika závažných tematických rovin (rodina, drogy, sexuální život, atmosféra a vývoj doby, víra) a v tom spočívá jeho výjimečnost. Skoro jsem se až divil, že ten film drží pohromadě a dává smysl. Dar od Boha je jedním z nejpovedenějších a nejoslovujících snímků posledních let, který si ovšem jen tak znovu nepustím. Film na působil opravdu velmi melancholicky a při sledování jsem neměl nejlepší pocit, osud rodiny Beallieuových mi přišel možná až příliš krutý...

Popravdě jsem čekal další sandlerovskou komedii. Takovou tu buranskou komedii, kterou mám tak rád. Komedii, u které si dokonale odpočinu a náramně se pobavím. To film nakonec opravdu splňuje. Ovšem zhruba do poloviny. Jsou zde skvělé vtípky týkající se Davida Hasselhoffa. Jsou sice celkem fekální, ale já jsem skvěle bavil. Hláška, kterou určitě nezapomenu je tato: "Omluvte mě, jdu si na záchod podřezat žíly." Celé je to skvěle doplněné neustále nadrženým pejskem, který "ojíždí" svou plyšovou kachničku. Ovšem po polovině filmu se film mění v sci-fi vizi. Fekální humor zcela mizí. Nastolují se zde základní a zásadní otázky lidské existence. Autoři donutí diváka přemýšlet. Dokonalé! Nikdy bych nevěřil, v co se komedie může proměnit. Sandler hraje opravdu dobře a navazuje například na svůj výkon v Opilých láskou. Nebojím se napsat, že něco takového jsem na plátně ještě neměl tu čest vidět. Jedná se o zcela specifický snímek, který lze pouze stěží žánrově zařadit. Jestli mi něco vadilo, pak je to určité přílišné moralizování. To ve filmech moc nemám rád. Pro mě tento snímek představuje obrovské překvapení. Dokladem toho může být tvrzení, že jsem dokonce chtěl, aby film skončil happyendem. Samozřejmě neprozradím, jak celý film dopadne. Ovšem kdo mě zná, ví že happyendy většinou nesnáším a tento film ve mně vyvolával naprostý opak... I proto dávám plné hodnocení, protože po zhlédnutí filmu jsem měl opravdu vynikající náladu vyvolanou dobře zvoleným hudebním doprovodem a proto filmu rád přilepším ( i kvůli roztomilé Kate Beckinsale:-))...

Obrovské překvapení. Jsem velkým milovníkem Nové vlny, ale přesto jsem tomuto snímku nevěnoval příliš velkou pozornost(přece jenom už se podle data jedná pouze o dozvuk, říkal jsem si). Vít Olmer nebyl velkým lákadlem, a tak jsem zhlédnutí tohoto snímku dlouho odkládal. Snímek je skvělou sociální sondou do života mladých lidí. Mladých lidí, kteří nudou neví coby a tak si vymýšlí hry, kterých později litují. Zjišťují totiž, že hrát si nedá donekonečna. Nezní to téma tak nějak aktuálně? Ano, je tomu tak. Tento snímek bych si dovedl představit v dnešní době v novém kabátě a přesto by dokonale vystihoval pocity dnešní mládeže. Po celou dobu se mi zdálo, že hlavní hrdinka ví moc dobře, k čemu směřuje. Je si vědoma toho, že její vztah nemůže dojít naplnění. Nahlas si říká o své potrestání, tak říká slogan v popisku. Díky dokumentární věrohodnosti jsou nám hrdinové blíž, dovedeme chápat jejich počínání, dovedeme se do nich vcítit. Je jisté, že Olmer těžil hlavně ze snímků, které vznikly o pár let předtím. Přesto bych ho nezatracoval, tento snímek mi nepřijde v ničem horší. Místy jsem byl nadšený jako při sledování Křiku Jaromila Jireše. Je mi trochu smutno z toho, co se později Olmer rozhodl točit. Takže ahoj ukazuje, že býval kdysi talentovaným filmařem...

Tematika Lolity mi nikdy nebyla blízká. Nedávný remake se mi nelíbil (ať už příběhem, tak zpracováním). Když jsme rozebírali Nabokovovu knihu, došel jsem k zjištění, že zkrátka a jednodušše Lolita není nic pro mě. Přesto jsem chtěl tuto Lolitu vidět a to hlavně díky Stanley Kubrickovi. To byl pro mě hlavní důvod, proč jsem se odhodlal a dal Lolitě ještě jednu šanci. Musím připustit, že jsem se absolutně mýlil. Kubrick citlivě převádí na plátno vztah nešťastného stárnoucího muže a mladé Lo. Humbert si postupem času uvědomuje svou povrchnost, podezíravost a zároveň zoufalost a závislost na Lolitě. Jeho vlastní myšlenky ho požírají, přestá vnímat okolní svět a plně se soustřeďuje pouze na jedinou věc, udělat svou milou šťastnou. To dokresluje scéna, kdy prosí těhotnou Lolitu, aby se k němu vrátila. když bych měl jmenovat jeden důvod, proč se mi Lolita tak líbila, tak bych určitě jmenoval decentnost. Nejsme svědky žádných provokujících scén, milostných scén či nějakých oplzlostí. Je to dáno dobou vzniku tohoto snímku, kdy ještě nebyly probořeny všechny bariéry, ale právě to je tím důvodem, proč jsem obdivoval skoro každou scénu. Kubrick nám dává prostor divákovi, aby si scény dokreslil sám. Je to mistrovské dílo plné nádherných a zároveň zavrženíhodných myšlenek...

Naprosto ojedinělá kriminálka. Z Francie k nám příšlo něco, co nemá obdoby. Naprosto dokonalý film, který nemá chybičky. Ani jediná nudná scéna, nudný okamžik. Naprosto uchvacující herecké výkony a já se musím přiznat, že mi bylo chvílemi hodně ouzko a když si vzpomenu na odsouzeného Vranskiho (režisér se velmi povedeně donutí přemýšlet o tom, zda právem, neprávem a zda má šanci na návrat do normálního života a zda má právo na příslušnou pomstu), který pláče sám v cele, tak je mi ouzko ještě teď. Válka policajtů je velmi syrový film a to se mi líbilo asi nejvíc. Důležitou složku také tvoří naprosto perfektní hudební složka filmu, místy jsem měl husí kůži.

Naprosto dokonele depresivní snímek. Po zhlédnutí tohoto snímku jsem měl chuť rozkousat si prsty. Naprosto dokonale vykreslená šeď panelových domů (v jednom bydlím také). Při pohledu na pracující mašiny v socialistické fabrice mi stávali chlupy na všech částech těla. Tak skvěle vykreslený stereotyp všedních dnů ještě nebyl ve filmu k vidění. Ondřej Vetchý se do své role nádherně vžil a zahrál svou úlohu bravurně. Moc se mi také líbil vztah bratrů - jeden den se nenávidí, druhý den je jeden druhému jediným, kdo dokáže porozumět tomu, co právě prožívá. Toto vše doplńuje skvěle napsaný a hlavně natočený scénář.

Naprsto uchvacující film. Vážně. Na tenhle snímek jsem se hodně těšil. I když se mi Gladiátor hodně nelíbil a byla to pěkná kravinka. Věřil jsem, že se Scott s tématikou obrany Jeruzaléma popere skvěle. Byla překonána všechna má očekávání. Jelikož jsem vcelku vychvaloval Alexandra - v porovnání (dá se toho porovnávat opravdu hodně, což jsem nečekal) vychází Království nebeské jako bezchybný film, nenašel jsem žádnou vadu na kráse. Bitvy, které jsou ve filmu zachyceny velmi syrovým způosobem, ale zároveň jsou celkem krátké, nenudí a hlavně nejsou příliš dokreslovány digitálními triky jsou tím nejlepším ve filmu. Dále bych vyzdvihl dialogy a hudbu, která je opravdu ohlušíjící a tak nádherné orchestrálky jsem opravdu dlouho neslyšel - naháněla mi husí kůži. Příběh je rovněž skvělý - dala by se snad jen vytknout příliš hrdinská promluva Baliana jeruzalémskému lidu. Co bych ještě mohl pochválit? Orlanda Blooma - konečně není ve filmu pouze na okrasu a HRAJE. Přijemné překonání sama sebe. Výkony vyhaslých hvězd (Ironse, Liama Neesona). Dále momont, kdy je zmasakrována Guyova armáda, aniž by ve filmu byla vidět scéna bitvy. Toto vše dělá z Království nebeského nezapomenutelný historický film....

Chtěl bych podotknout, že filmy o homosexuálech příliš nemám v oblibě. Tento seriál (hodně dlouhý film?) je ale výjimkou. Doslova jsem nadšen tímto seriálem. Moc jsem se těšil na každý další díl. Nejvíc si vážím toho, že každý díl byl pro mě něčím překvapující. Síla seriálu spočívá především ve vynikajících dialozích a ve skvěle napsaných a natočených vyhrocených scénách. Nebude moc originální, když napíšu, že výkony herců jsou fenomenální, ale bude to stoprocentní pravda. Moc se mi líbilo, jak je zde popisována Amerika kolem roku 1985 a vláda Ronalda Reagana - především debaty okolo americké politiky té doby. Mou nejoblíbenější postavou se stal Roy Cohn: jak vnitřně bojuje se svými hříchy a přitom chce před veřejnosti zůstávat dál tím pyšným a namyšleným právníkem, který za každou cenu neuzná svou prohru - tím budu fascinován hodně dlouho.