mustafa

Naprosto klasicky vystavěné sportovní drama, které nepřináší vůbec žádnou inovaci. Už tolikrát viděný příběh o podceněném sportovním družstvu, které navzdory nespočtu překážek (osobní spory, nepřízeň "mocných", sportvoní neúspěchy) vždy dovede najít cestu ven z těchto zapeklitých situací. Není to vyloženě špatný film, už jen kvůli problematizaci rasismu a vlastně vykreslení nových trendů v basketbalu. Film obsahuje hodně témat. Jenže není prvním a přiznávám, že nemám basketbal v oblibě. Čistě subjektivní zabarvení, ale je tomu tak, na basket se nevydržím koukat ani v televizi a vykreslování "amerického snu pomocí sportovního dramatu mi také nepřijde zrovna jako nejšťastnější řešení...

To je těžký, film bohužel nepřináší vůbec žádnou inovaci. Na dvojku jsem byl hodně zvědavej, protože u jedničky jsem se bavil opravdu náramně. Ovšem výsledkem jsem poměrně zklamán, je to stále variace na totéž (ï když v tom se asi skrývá podstata Jackass). Ve snímku jsou opět velmi vtipné momenty, ale je tu spoustu již viděných a stále opakovaných vtípků a ke konci už jsem se musel do sledování trochu nutit. Dokonce bych řekl, že kluci z Jackass trochu ubrali a jejich humor už není tak fekální, možná právě proto mi ale film přišel celkem nekonfliktní a lépe stravitelný než jednička. O všem asi svědčí fakt, že nejvtipnější scény z jedničky se mi hluboce zaryly do paměti - u dvojky totéž napsat rozhodně nemohu. Ve filmu vidím tak tři až čtyři opravdu dokonalé vtípky.

Fuj! No, tento snímek se mi teda hodně nelíbil. Musím se přiznat, že jsem k němu nepřistupoval zase tak negativně a byl jsem celkem zvědavý, jak se Filip Renč popere s žánrem romantické komedie. O to větší zklamání pro mě tento film představuje. Příběh zcela nedrží pohromadě, je to spíše sled rádobyvtipných epizod a postaviček. Největší slabinou je zřejmě dvojice Kanócz - Vašut. Ani jeden z přestavitelů mi nevadí, naopak Zuzana Kanócz je krásná herečka a Marek Vašut mi taky nějak moc nevadí (jeho umírající postavy na tisíc způsobů v amerických filmech jsou skvělé:-). Jenže tato dvojice je naprosto nesourodá, zkrátka mezi nimi nefunguje potřebná chemie a jejich zamilovanost vypadá až moc parodicky. Nezapírám, že jsem se někdy slušně bavil - především Simona Stašová je místy opravdu vtipná a všechny ostatní víceménně převyšuje díky své umanutosti a hysteričnosti. Taky postava Huberta do filmu vcelku zapadala a jeho repliky byly celkem vtipné, škoda že tato postava nedostala ve filmu větší prostor. Když už jsem začínal mít pocit, že se nejedná zase o tak zoufalý pokus natočit v našich končinách romantickou komedii, objevila se na scéně Laďka Něrgešová nebo spadl z nebe Saša Rašilov. Laďka Něrgešová mi ten film dokonale zhnusila, tato postavička je opravdu zoufalá a nestydím se napsat, že jsem vůči ní i zaujatý. Po chvíli mě začala otravovat i hlavní píseň Ivy Fruhlingové (její muzika mi ovšem ale nevadí, to bych chtěl zdůraznit), ve filmu je opakována až v železných intervalech a to i ve scénách, kam se hudební doprovod zcela jistě nehodí. Při sledování jsem se nemohl zbavit dojmu, že ten film je (ne)dokonale vykalkulovaný (herecké obsazení, reklama, prezentace v médiích) a jedná se především o sázku na jistotu. Jistotu, která je ovšem hodně špatně provedená a která nemůže vystačit na zajímavý celovečerní snímek.

Pamatuji si na den, kdy Diana zemřela (protože se blížil konec prázdnin), ale už si nepamatuju, co její smrt vyvolala za povyk a rozruch ve Spojeném království (když nepočítám zpívajícího Eltona Johna). Proč to nepřiznat? I díky tomu je pro mě Královna něčím objevným. Nenudil jsem se, protože jsem reakce královnina okolí skutečně neznal. Helen Mirren v roli královny je opravdu skvělá, o tom žádný pochyb. Ale přece jen se jedná o politický film a velmi mi vadilo, že ten film je až příliš neutrální. Kolem téma královské rodiny v celém příběhu chodí tvůrci skutečně v rukavičkách. Řekl bych, že je vidět až přílišná snaha královskou rodinu co nejvíc polidštit a především jí neurazit. Taky mi vadilo snad až jakési "zbožštění" Tony Blaira. Jeho role v příběhu je zkrátka až příliš kladná a dokonalá. Postrádal jsem zkrátka větší míru kontroverznosti, kterou by politický film podle mě měl obsahovat (a já Královnu považuju za politický film). Některé momenty jsou ve filmu ovšem opravdu silné (scéna setkání královny se jelenem) a některé scény ohromně vtipné (královniny vyjádření týkající se Eltona Johna). Celkově se jedná o lehce nadprůměrný film, který opravdu balancuje na tenké hranici zbytečnosti...

Mé hodnocení je určitě podbarvené mou láskou k Pražskému výběru. Jejich hudba a zejména album Straka v hrsti patří k nejhranějšímu v mém cd přehrávači. Pokud by se jejich hudba mohla vydávat za plnohodnoutnou filmovou muziku, pak určitě jen v případě jako tomu je u tohoto Herzova filmu. Těžko definovatelný, uchopitelný a zcela ojedinělý pokus zachytit liskou agresi a pokřivené vztahy mezi lidskou rasou. K vystižení příběhu si stačí přečíst info k tomuto filmu. Ale už hůře je tento opus představitelný. O filmu jsem měl opravdu jen mlhavé představy, ale kostýmy či dekorace mi jednoznačně vyrazily dech. Působí neskutečně provokativně, snad až anarchisticky. Vztahy mezi jednotilivými filmovými postavami jsou neskutečně chladné, bezcitné, ponižující. Tak jak tomu zkrátka opravdu je. Jedná se o jedno z nejkrásnějších podobenství, jaké jsem viděl.

Vizuálně naprosto poutavé a velmi krásné. Po formální stránce nemá Restart absolutně žádnou chybu. Kamera je originální a neustálé zpomalování záběrů či vhodného použití filtrů či časté střídání ruční a statické kamery činí tento snímek nezapomenutelným. Dalším nepochybným kladem je hudební doprovod v podání Khoiby či Escona Waldese, jejichž hudba skvěle doplňuje prostředí a dodává filmu hodně potemnělý ton. Pro mě je Restart opravdu hodně velkým a hodně milým překvapením. Očekával jsem zcela něco jiného a popravdě - méně kvalitního. Pokud mi něco vyloženě vadilo, pak to byla postava Anny Polívkové. Ztvárnění její postavy zavání až přehráváním a to na mě působilo až příliš výstředně a rušivě. Příběh je jednoduchý a přímočarý, ovšem takové miluji a scény "co kdyby" příběh alespoň trochu příběh okořenily. Podle mě je to nejlepší způsob, jak upoutat divákovu pozornost a donutit ho nad smysluplností celého příběhu přemýšlet. Alespoň u mě to tedy fungovalo perfektně..

Karla. Ten film nechce jen šokovat, nýbrž si hraje i na skutečné umělecké dílo. Až přílišná snaha o psychologii vyznívá nakonec až příliš nesourodě a amatérsky. Základ nefunkčnosti celého filmu vidím v naprosto nesourodé dvojici hlavních postav. Nemám nic proti násilí ve filmu, ovšem v tomto filmu působí právě násilné scény až příliš samoúčelně. Režisér se snaží z každé zachytit to nejbrutálněi. Klidně se přiznám, že některé scény ve mně vyvolávaly opravdu velké znepokojení a přišly mi zavrženíhodně a nechutné. Skryté násilí na mě působí stejně znepojkojivě, jako kdyby tam ty scény mučení a znásilňování byly (výsledek je stejný). Ovšem ty scény absolutně nepodpořily příběh, vůbec nezapadaly do celkového schématu. Ještě bych chtěl podotknout, že jiné násilné scény mi přivodili na rtech spíše úsměv (především když Paul Bernardo podvádí svou manželku v obývacím pokoji s jejich společnou kamarádkou). Proč? Dialogy, herecké výkony, celkové načasování a vyvrcholení scény byly zkrátka zoufalé a hodně trapné. Dále mi vadilo, že film je líčen především z Karlina pohledu a není absolutně objektivní. To je zřejmě čistě moje záležitost, ale ta neobjektivnost mě prostě hodně rozčílila. Z toho pramenila ta umělost celkového dojmu. Zřejmě každý divák bude mít po skončení pocit, že se to takhle stejně nemohlo udát a to je u autobiografického filmu celkem velký neodstatek. Bestie Karla je pro mě v každém směru hodně špatným filmem a doufám, že už ho nikdy neuvidím.

Je to komerční akční film. Hlavní roli hrají především vytuněná auta a hezké holky. To všechno chápu. Také chápu, že tento film nemá ambice být nějakým uměleckým snímkem. Ale nechápu, proč by Tokijská jízda nemohla být alespoň trochu inteligentní zábavou. Jak ukázalo původní Rychle a zběsile - lze natočit velmi kvalitní film z automobilového prostředí, doplněného o spoustu hezkých slečen. Nevyznám se v autech a je mi upřímně jedno, co které auto obsahuje a jak vypadá. Největší slabinou filmu je násilné přenesení do Tokia a především přeobsazení hlavních rolí. Lucas Black hraje opravdu strašně a jako osmnáctiletý nesmělý mladík tedy určitě nevypadá, spíše jako vyhaslý třicátník. Závěrečné cameo Vina Diesela asi mělo vyznít jako komické a dát vzpomenout na starší díl, jelikož jinak tento snímek s předchozími nespojuje vůbec nic. Ale je třeba napsat, že tetno snímek je trochu lepší než stejnojmenná dvojka. Především jsou zde velmi krásně natočené automobilové honičky a někdy jsem žasl nad úžasnou kamerou. Bohužel to je opravdu vše, co by se na tomto snímku dalo pochválit, protože je neskutečně hloupý (hudba, scénář, dialogy, herecké výkony). Ono se snad ani nedá napsat, že je to dobře odvedená řemeslná práce a to je podle mě minimální základ každého filmu...

V žádném případě se nejedná o průměrný film. Jen si nezaslouží víc hvězdiček. Tento film je hodně divný. Kamerou, příběhem, hereckými výkony, hudbou. Všechny složky jdou proti zažitým konceptům. Což u Chytilové vlastně není tak neobvyklé. Chytilová zachycuje některé současné problémy až příliš intenzivně a pravdivě (nevěra, stáří, citové odcizení, stísněnost velkoměsta). Při sledování mě až mrazilo, kolik věcí z tohoto filmu je smutně pravdivých. Bohužel je člověk kolem sebe normálně nevidí. Na druhé straně ovšem slušně vymodelovaný model současné společností zbytečně bourá přítomnost rádobyvtipných vložek v podobě znásilnění na lodičkách, postava Bolka Polívky (Dub), partnerských hádek (samozřejmě týkajících se naprostých zbytečností a malicherností). Některé postavy působí až moc chladně, odevzdaně a ve filmu se takové karikatury zjevují zcela nenávazně nepochopitelně. Film trpí přemírou postav, kterých se v průběhu děje objeví opravdu spoustu a na většinu z nich si ani nevzpomenu, protože jsem na ně a jejich problémy raději rychle zapomněl. Pro mě osobně měl film zvláštní nádech, protože se zčásti odehrával v mém rodném městě a místní galerii. Před sledováním snímku jsem o tom neměl ani potuchy a tak jsem byl chvilky v šoku, když jsem na filmovém plátně konečně viděl mně tolik známá a milovaná místa.

Vizuálně strhující snímek. Scott střihem rozhodně nešetří, ale narozdíl od Domina jsem se stihl orientovat, co se v jednotlivých scénách děje. Obzválště krásně sestříhaná je scéna honičky na mostě, kde se současně prolínají dva časy. Ačkoliv to zní neuvěřitelně, je tomu tak. Na druhé straně ovšem je velkou slabinou obrovská nelogičnost scénáře. Jeho nelogičnost doslova bije do očí a to je škoda, protože to zcela poškozuje celkový dojem... Deja vu otevírá široké spektrum témat: terorismus, otázka vina, etiky, policejní špehování. Celé to dokonale funguje, dokud se film nezvrhne v jakési sci-fi a jak píšu výše, celý film přestane dávat smysl. Po zhlédnutí filmu jsem se snažil rozluštit, zda by to celé mohlo nakonec dávat smysl, ale bohužel...