masr

První série - doporučuju nekonzumovat tenhle seriál ve vyšších dávkách. První sérii jsem zhlédl asi za týden a ještě několik dní poté mám solidní "depresi". Pustopustá beznadějná temnost; bez jakéhohokoli odlehčení nebo náznaku něčeho pozitivního. Druhá série - skutečný vrchol seriálu a někoho z tvůrců dokonce napadlo, že občas je třeba tu těžkotonážní temnotu odlehčit. Třetí a díkybohu poslední série úroveň neztratila a tím, že je poslední, taky zajistila, že se seriál nerozplizl jako prakticky celá současná seriálová produkce. Celkově: koherentní, krajně temný seriál, na který člověk pravděpodobně nikdy nezapomene.

Pět hvězd. Ne snad za to, že by film byl bezchybný - to ani omylem. Ale jen proto, že mě po snad po dvou, třech letech přikoval k obrazovce a tou nekonečnou hravostí a trochu naivní touhou natočit velký a krásný film už nepustil.

Možná nejvíc politicko-historický díl Šumných měst, zajímavý a svým obsahem dost smutný. Vávra je jeden z mála lidí, komu jde skutečně uvěřit v rozmezí pěti televizních minut cestu od smutku k optimismu a zase zpátky... Mimochodem, věž onoho dnešního muzea v táboře Vojna je skutečně fascinující.

Fascinující to tomto filmu je, že po po sto minutách úžasného děje se zjeví scéna ve filmových dějinách ojedinělá svou silou. Naprosto neskutečná svým zdánlivě pouhým náznakem, který však o spravedlnosti řekne víc, než tisíce obrazů nasnímaného násilí. Fascinující film, který obrací logiku vizuální gradace - ze zpočátku hojně zobrazeného násilí vidíme v závěrečném konfliktu pouze náznak - a to náznak neskutečně silný, bezeslovný, tichý. A přesto je tento náznak naléhavým a nepopsatelným zosobněním "nápravy" letitých útrap a především čínem zaměřeným na budoucnost. Jedna z nejsilnějších filmových scén vzdoru.

Důkaz, že když někdo má nápad a výtvarné cítění, není ke stvoření úžasné metaforické animace potřeba nákladných prostředků. Hudba absolutně sedí, skoro jako by byla psána přímo k tomuto filmu... Každý může v tomhle snímku najít svou interpretaci, tak poddajný ten film je. Mně ale při jeho sledování snad napadala jen věta "Nechte maličkých přijíti ke mně"... //// http://www.youtube.com/watch?v=gG-TL0S3sN8

Čirá nádhera, jedno z nejkrásnějších a nejoriginálnějších zpodobnění lásky - mimo jiné. Úžásný film.

Dlouhý, pomalý film. Zčásti mi zapadl mezi Hotel Rwanda a Lord of War.. Jenže ve mně nezůstal jako ten film, o kterém tu lidi hovoří. Není to pro mně film o tom, jak odporný je svět byznysu a politiky... To mizí, to je známé, je to nevyposlechnutá každodennost...Jiná věc zůstává...Pořád totiž nemohly zmizet Tessiny pohyby a tvář, jezero a ptáci, tiché zoufalství a nepoddání se . Nejdřív tři hvězdy. Když nemizí z paměti, čtyři. Nakonec pět. Co jiného pro toho, kdo ukáže, že víra a domov může navěky být v jediné ženě. 90%

Možná nejpozitivnější film, co jsem za pár posledních let viděl. Pravda, žádná velká řachtanda.

Po intelektuální stránce pochopitelně seberecyklační kingovský blábol. Ale na druhou stranu jsem byl z úchylného klauna vskutku řádně podělán - a to už se nějakou dobu nestalo.

Kam se hrabe nekonečně opěvovaná úvodní scéna ze "Zachraňte vojína Ryana" na úvodní momenty tohoto filmu? Tady je vše asi milionkrát levnější, tisíckrát prostější a vposled taky mnohanásobně působivější... Drobný detail na desku, hudba a pak už jen čirá radost z žití. Nekonečně intenzivní, pozitivní radost z něčeho, co má člověk rád. Film, který si diváka naladí už po první minutě na tu správnou vlnu.