Blue.Cat

Film Příští rok ve stejnou dobu mi přišel mnohem zajímavější. Jeden den si z něj přebral setkávání dvou lidí každý rok, ale dějově není už tak zajímavý. Sem tam pobaví drobné slovní přestřelky, kterými se častují hlavní protagonisté, ale zbytek tak nějak plyne bez vzrušení - asi tak nějak jako naše životy - a to je možná hlavní sdělení, o kterém budeme nuceni přemýšlet po shlédnutí snímku.

Zajímavý námět seriálu, ale podle mě trošku nedotažené a schematické. Milionář, kterého hraje James Purefoy, prochází všemi dobrodružstvími tak hladce, až je to neuvěřitelné. Vždycky, když je ve smrtelném nebezpečí, ho někdo na poslední chvíli zachrání, kulka ho netrefí, ani když po něm střílí několik lidí ze samopalů... je to takový superman. Jen občas dostane nějaký ten kopanec, aby se neřeklo. Každý díl se odehrává pomalu na jiném kontinentě, ale všichni najednou mluví anglicky, když je potřeba. Líbí se mi, jak je seriál sestříhaný, ale ponaučení na konci každého dílu mě otravovaly.

Brilantní herecké představení ústřední dvojice. Neviděla jsem původní snímek ze 70. let, tak nemám žádné srovnání, ale za sebe mohu říci, že modení interiér byl příliš chladný a sterilní... moc betonových ploch. Na Slídila bych zašla ráda i do divadla.

Jako nápad je to dobrý (řízené zabíjení odkudsi odjinud), ale totálně selhává všechno ostatní. Chabá mytologie krvechtivých bohů, papírem šustící dialogy, předem zaškatulkovaní hrdinové, malá něžná teenage girl, která rozporcuje několik zombie jako nic, umělé počítačové efekty a hromada taky počítačem vytvořených příšer. V některých scénách mi to silně připomínalo horor Kostka - cesta výtahem - a závěrečná krvavá řežba jako by vypadla z filmu Od soumraku do úsvitu (akorát tyhle dva jmenované filmy jsou jiná liga). Tvůrci Chaty v lesích prostě chtěli mít ve svém filmu úplně všechny hororové zabijáky, ale co je moc, to je moc. A pár vtipných momentů to už nezachrání.

Spirit je filmem, kde stylizace zvítězila nad příběhem, ale i přesto bych tenhle ambiciózní film nezatracovala. Tady mě zaujal především výrazný komixový styl, ať už se jedná o řešení prostoru, barevné ladění, krásné ženy, typicky komixové bitvy a i povinné maskování hrdiny (jehož identitu by v reálném světě pod miniaturní maskou každý odhalil - v komixu však ne). Trochu dotáhnout scénář, ubrat ženských postav a byl by to film, který bychom za pár let oceňovali jako kultovní. Takhle bohužel zůstane trochu ve stínu Sin City.

Tenhle film z vás totálně vyždíme všechny negativní emoce a nechá vás vykoupat se v nich. Na konci se budete cítit prázdní a zbyteční stejně jako hlavní hrdina v podání excelentního Adriena Brodyho. Detachment je založen právě na jeho výkonu, dokonale vykresluje jeho pochroumaný duševní stav, ale i bezútěšnou situaci na jedné krachující americké škole. Zapomeňte na filmy, kde jsou učitelé zobrazováni jako hrdinové, kteří přišli zachránit svět nebo alespoň předat své znalosti studentům. Učitel je stejně bezradný jako všichni ostatní. Za tenhle nový pohled, atmosféru snímku a kvalitní filmařinu dávám nejvyšší hodnocení.

Poslední dobou se vyrojily nové postavy zabijáků - žena, bezemocionální vraždící bestie, pečlivě důsledná a zásadová, které se v obličeji značí maximálně hnus a pohrdání lidskou existencí v okamžiku, kdy má někoho zavraždit (v tomto filmu ji ztvárnila Cate Blanchett). Mytologie boje dobra a zla tak dostává novou vizuální podobu, ale ve své podstatě se nemění. Na konec dobro opět zvítězí a zlo je náležitě potrestáno, jen těch mrtvých za sebou nechává nějak moc. Tam, kde se zdá být scénář prázdný, jsou nastrčené hezké exteriéry a interiéry, aby se alespoň oko pokochalo. A navíc hudba od Chemical Brothers dodává scénám patřičný švih, takže i ucho bude spokojeno.

Milostný trojúhelník je ohrané téma (zajímavě natočený film se stejným tématem je např. i Drei), ale tenhle film ho podává zase z jiného úhlu. Drama o dospívajících teenagerech, kteří testují, kam až mohou zajít, je natočeno až s dokumentární střízlivostí. Kamera jakoby nezaujatě sleduje tři hlavní postavy a pouze jen na konci si neodpustí ironickou tečku. Čekala jsem, že se ještě rozvine čtvrtý charakter, který ztvárnila Rooney Mara, ale bohužel se tak nestalo.

Tak na tenhle film jsem se těšila především kvůli Karlu Rodenovi a ten mě opravdu nezklamal. Zahraniční produkce ho obsazují do diametrálně odlišných rolí než ty tuzemské a musím uznat, že i akční polohy mu sedí. Třešnička na dortu byla bojová scéna s Janet McTeer, jejíž charakter prudce vybočoval z jinak nezajímavých postav. Vždy spoře odděná Paz Vega sloužila v celém filmu spíše pro ozdobu než pro cokoli jiného a i ostatní postavy tak nějak zapadaly do svých škatulek "slušňák", "komik", "zloduch" atd.

Jeden z mála porevolučních českých filmů, na který můžete koukat pořád do kola a nikdy se neomrzí. Výborný je scénář, soundtrack a herecké obsazení, kde vyniká především Jiří Kodet. Film má výbornou atmosféru, která nás přímo vtáhne do 60. let a připomene nám s hořkosladkým úsměvem kus naší historie.