BigBang

Nepředvídatelné, nadčasové, stále svěží.

Skvělý belmondovský thriller, dokonce bez love story.

Velice hezký film. Ale kdybych o něm nevěděl z csfd, tak bych se v životě nevydržel na něj dívat, protože úvodní sekvence se snoubencem a jeho rodinou je šíleně slabá. Naštěstí se film celkem rychle posune do zimních exteriérů smutné české krajiny a k mistrovi p. Vinklářovi. Pak film buduje vpravdě kafkovskou atmosféru zasněženého vrtu s maringotkami na depresivním českém venkově, který obývají lidé bez charakteru. Paní Svobodová měla nesplnitelný úkol sekundovat p. Vinklářovi, ale výsledek je docela OK, rozhodně lepší, než se zdá na úvod. Pí Svobodová má ve filmu navždy krásné černobílé zachycení svého mladistvého půvabu; myslím, že v některé záběry skvěle zprostředkovaly její krásu a svěžest.

Středně podstatné mínusy: Dost prvoplánových propagandistických proslovů, nepřesvědčivá psychologie části ruských zláků, nepřesvědčivá zápletka. Veliké plus: skvělé a věrohodné postavy různých amerických důstojníků, zvlášť, když jsou konfrontováni s něčím, co je mimo jejich obvyklý svět (mladý nadšenec). Jinak je neuvěřitelné, že politruk ve filmu z r. 1990 se jmenuje Putin... Musel jsem se dívat na imdb, jestli to nebyl vtípek českého dabingu.

Krásný plod šedesátek: svěží, lidské, optimistické, vtipné, oduševnělé. Z mého pohledu možná životní výkon p. Lipského - nevybavuju si jinou roli, kde by mi připadal srovnatelně báječný.

Pokus o žánr mimo prostor a čas. Ne moc vydařený, ale koukatelný. Zaujali mě herci, kteří nejsou moc hezcí: i klaďasové jsou dost vyžraní.

Zábavné černobílé scény z pouště s náklaďáky. Francouzi ve své kolonii v Maroku.

Film se silným stylem: strohé dialogy, promyšlená vizuální stránka chladného dokonalého krutého kapitalismu, kde se lidskost a nedokonalost objevuje jen sporadicky. Spiknutí německo-italských průmyslníků pokračujících v díle Třetí říše. To vše by asi moc jako film neobstálo, nebýt úžasného J-P Belmonda, který to vše ustojí s velikým šarmem a nekonečnou suverenitou.

Tak televizně laciné a přihlouplé, že jsem to musel dokoukat. Střídají se 2 druhy záběrů: 1) záběr zezadu na mladou ženu, ruka jí sahá na rameno, ona se leká; 2) někdo s někým mluví, někdo třetí je významně z povzdálí sleduje.

Emancipované příběhy pí Poledňákové jsou proti jiným dílům té doby stále relativně svěží, i přes slabiny, které mají. Zajímavé je, že hlavním motivem jsou nesamostatní a nezralí čeští mužové. Avšak hlavní hrdinka vychovává ze syna dalšího takového.