BigBang

Vydařená lehká komedie. Jedna hvězda dolů, že kostičkové souboje jsou fakt nudné. A to jsem generace, která videohry hrála od samotného začátku. Dokonce si pamatuju, že jsem hrál hry ještě takové polomechanické. Bylo to v takové hale v Bratislavě někde u Dunaje, nemohl jsem přestat házet do těch automatů dvoukoruny.

Komedie na 1h 20 min (včetně titulků), kde jsem se chechtal nejmíň 10x? Navíc u scén, které se staly skutečnou legendou, či dnes spíše memem. Po dlouhé době legrace, na kterou bylo ochotno se dívat se mnou společně i (před)pubertální potomstvo a po 20 minutách chechtání to nevydržela i žena, a přišla se též koukat; byť pokleslé erotické žerty nejsou - jak známo - úplně ta ideální cesta k srdcím divaček. Ale tady je ta pokleslá erotika fakt decentní. Tohle dílo je u mě jasných 5 hvězd! Čert vem politickou korektnost, kdy všichni primitivové jsou bílí konzervativní diváci Fox News - u dobré komedie to nevadí, respektive je to i správně. Tenhle film asi nebyl žádný hit v době uvedení, ale tak nějak se mi zdá, že do svého docenění teprve dorůstá až nyní, téměř 20 let od vzniku.

Ideologické pozadí tvoří ekonomická kriminalita, politické zločiny už méně - byť na schůzce reakcionářů v blázinci se jeden holedbá, jak unikl malému dekretu. Jinak především a hlavně: pí Běla Jurdová = hot kočanda č. 1, pí Marie Kautská = hot kočanda č. 2.

Rychlé vraždy, půvabné ženy, věrný František Šťastný.

Po 20 letech jsem si pamatoval jen název filmu, jinak vůbec nic. Smál jsem teď, po letech, od první do poslední minuty, nikdy jsem netušil, co se stane v příští scéně (teda kromě sporťáku zaparkovaného před domem zlého deváťáka - tam byla pointa jasná předem). Tento film reprezentuje pozitivní devadesátky: optimismus, uvolněnost, přátelskost, sladký život, humor, nenásilnou víru v pokrok, toleranci, sebeironii, asi i kus nihilismu. A hlavně je od A do Z původní: není to padesátý remake něčeho, co bylo zoufalé už původně. Myslím, že podobné dílo nemohlo vzniknout dříve ani později než v devadesátkách; v dnešním Hollywoodu už vůbec ne.

Nedívám se normálně na moderní seriály, ale byl jsem zvědav, jak se progresivní Hollywood vypořádal se starou antiutopií. Jedna rovina zábavy je určitě sledovat využití starého díla, které varovalo před rozbitím tradiční rodiny, sexuálním hedonismem, nadměrnou medikací duševních poruch a systémem nepodmíněného příjmu od státu, pro moderní progresivní ideologii, jejíž nezanedbatelnou součástí je právě útok na tradiční rodinu, konvence a boj za nepodmíněný příjem stejně jako zaměření na mentální zdraví. Nicméně na všudypřítomnou pokrokovost dnešní produkce jsem si již zvykl a odfiltrovávám ji, a to včetně - dnes již obligátní - nutnosti zavraždit všechny otce (protože patriarchát). Seriál má však jedno reálné silné (a bolestné) téma: život je těžký, plný stresu, zkoušek a konfliktů. Farmakologie nabízí snadný útěk v podobě antidepresiv, která jsou dnes zobána masově. Seriál ukazuje možné pokračování tohoto trendu, kdy lidé budoucnosti reagují na sebemenší nepříjemný pocit polknutím pilulky, které mají neustále při sobě. Kolem této obsesivní konzumace se točí i nejlepší místa první řady, která jsou báječně komická (scény v čekárně u psychiatra). I když je seriál dost rozvleklý, celkově to byla dobrá TV. Za silnou stránku považuji i herecké obsazení - zvlášť p. Ehrenreich v roli divocha je charismatická postava. Serial myslím oproti knize dokonce rozvíjí dilema mezi řádem a chaosem: v revolučních scénách přesvědčivě ukazuje, svržením tyranie nezačína nutně dobro.

Obávám se, že nemohu strhnout ani puntík, natož hvězdičku. Ach, paní Monti - to byl nějaký herecký talent, panečku. Plus samozřejmě vyjednávání na nafukovacích křeslech v bazénu.

Na co sáhl Vratislav Blažek, není úplně marné, ani když šlo o budovatelskou komedii. Navíc tvůrci prokázali skvělou volbu exteriérů: Telč, Porta Bohemica, Mariánky.

Skvělé (přeskakoval jsem scény, kde se nevraždilo). Jako všechno s Delonem, nedostižná vizuální krása záběrů.

Skvělý komediální seriál, ideálně ke sledování v kolektivu. Díval jsem se s velkou radostí a po dlouhé době jsme se chechtali u něčeho společně se synem. Lajna s03 ve mně vyvoávala proud emocí, v rychlém sledu smích i slzy. Těšili mě hlavní protagonisté, jak herci (a herečky!), tak ztvárněné charaktery. Vývoj postav byl sice místy překotný, ale pro mě osobně akceptovatelný. Karikovaný šovinismus a povrchnost postav jsou místy násilné, ale hrozící trapnost zachraňují přesahy do světa médií, která jsou podána stejně nemilosrdně jako hokej; a cameo pana Jágra beru jako přihlášení se tvůrců k tomu, že oni sami se nestaví nad tribalistický dav a též uctívají modly s ostatními. Celkově se tvůrcům podařilo protišovinistické vyznění podat bez povýšeného tupého moralizování, což je vždy vzácné a v aktuální sílící ideologizaci veškeré zábavy ještě vzácnější.