Hadí jed

Predstavte si , že ste v takej zime niekde v maringotke, strašne fúka studený vietor, je tam samé blato, hnusná robota pri vrtnej súprave... Takáto drsná scéna je vo filme... No títo robotníci v takýchto podmienkach naozaj robia, je to ťažká robota.... Čo tam majú po večeroch robiť?? Tak si popíjajú, a o takomto robotníkovi je tento výborný film .. Josef Vinklář dostal od Františka Vláčila fantastickú postavu... No a mladučká Ilona Svobodová určite nikdy nezabudne na toto natáčanie... Film hodnotím 80%. (12.10.2012)

Ve Vláčilově tvorbě spíše nenápadný film, který je třeba chápat v kontextu jeho vzniku. Pak černobílé kouzlení kamerou, strohá komornost a bezútěšné téma působí jako nesporný přínos. Rovněž jde asi o Vláčilův nejpřístupnější snímek, který si zakládá na jednoduchosti a skoro i nedějovosti, přesnosti dialogů a mimických reakcí. Jde o herecký film, v němž ústřední čtveřice bere dech svými výkony, jimž suverénně vévodí Vinklářovo ztvárnění alibistického, ale přesto neodpuzujícího hrdiny a výtečně soustředěný výkon Ilony Svobodové, která dokáže vyjádřit i to nejjemnější hnutí v tváři. (15.11.2010)

"Nebyla by tady nějaká láhev od mlíka? - Což o to. Lahví je tady dost, ale že by byly zrovna od mlíka..." František Vláčil zpracoval téma (jemu samotnému dost blízké) způsobem, ze kterého vskutku mrazí. Pro mě osobně je tohle asi nejlepší role Josefa Vinkláře. Ilona Svobodová v roli jeho dcery si mě svou počáteční naivitou dokázala získat a na rozdíl od většiny jejích dalších rolí, mi tady vůbec nelezla na nervy. Ferdinand Krůta a Karel Heřmánek byli neméně skvělí... "Kdyby každej nešťastnej člověk měl chlastat jako von, tak se to notorákama jenom hemží." (16.02.2016)

Hadí jed je ten typ filmu, ktorý stojí na výkone hlavného predstaviteľa. V našej bývalej čs kinematografii máme pre úlohy alkoholikov perfektné typy. Menšík, Kňažko, alebo Vinklář. Je to dané samozrejme ich hereckým majstrovstvom:). Hadí jed rozpráva príbeh muža, ktorý dostáva poslednú šancu na návrat do normálneho života a my diváci sme tak do konca v napätí, či sa mu to podarí. Vláčil používa na prvý pohľad lacné klišé typu nepravdepodobný milostný vzťah outsidera, lenže aj ten tu má svoje miesto a o postave nám veľa povie. Ďalší neprávom zabudnutý hodnotný český film, ktorý sotva pozná nejaký programový televízny riaditeľ. Našťastie došlo v tomto smere k náprave. Bez príkras melodrámy, avšak až tak depresívne na mňa film nepôsobil. (07.07.2014)

Na tomto vcelku banálním a všedním příběhu není mnoho zajímavého. Trochu ho povýšíme, když do hlavních rolí dosadíme skutečné osoby: tehdy již možná nejlepšího českého herce všech dob a hereckou debutantku. Ještě víc ho povýšíme, když přihlédneme k čistotě obrazů Františka Vláčila. Přestože se mu ikonu notorika (ani přes své vlastní zkušenosti) nepodařilo načrtnout tak, jak sám je znám z vlastní zkušenosti od mládí po stáří, podařilo se mu zachytit jedinečný a konkrétní vztah otce a jeho dcery. (24.04.2021)